Prapůvod Stvoření všeho

Prapůvod Stvoření všeho: Stvoření jako takové má mnoho různých podob. Některé podoby vycházejí výhradně ze spontánnosti a spontánních projevů, jiné podoby stvoření vycházejí z promyšlenosti a dlouhodobé přípravy v podstatě „vědecké“ činnosti, techniky a geometrie tvarů. Prapůvodní Stvoření se vztahuje jen ke spontánním projevům. Prvním takovýmto stvořením je Paměť Univerza. Paměť Univerza je zcela nehmotný spontánně stvořený projev, který do sebe ukládá vše myslí zpracované. Je to vlastně první časoprostor ve Věčnosti. Věčnost žádný čas nezná, žije výhradně přítomností Přítomného okamžiku, avšak Paměť Univerza umožňuje se vrátit do různých dob svého zpracování. Právě Paměť Univerza stojí za úplně vším stvořeným, a právě z ní se neustále čerpá a tvoří. Ze začátku se opět vrátím k jednotlivým vlastnostem. Vlastnosti patřící jemnosti, citlivosti, pozornosti, soustředěnosti a vnímání, jsou vlastnosti éterické pro všechny, tedy to jsou vlastnosti společné všech. Vlastnosti patřící emocím, citům, pocitům, pudům a smyslům, jsou naopak vlastnosti ryze individuální a samostatné. To tyhle vlastnosti stojí za nepřeberným množstvím různých variant prožívání vlastního života. Právě tyhle vlastnosti rozdělily celé světy, ale též i individuální jednotlivce, osobnosti, duše, až bytosti. Vlastnosti patřící mysli, rozjímání a přemýšlení jsou však opět vlastnosti společné všem, tedy éterickému celku. Totéž platí i pro vlastnosti patřící Paměti Univerza. Pouze emoce tedy zažívají a prožívají vlastní individualitu… Když se zaměřím na lidi kolem sebe, úplně všichni zažíváme různé emoční stavy lásky, rozdávání se, všeobecně dobrých nálad a pocitů, ale i žárlivosti, prchlivosti, vzteku, beznaděje, strachu, úzkosti… Je zvláštní, že těch „špatných“ nálad a pocitů je mnohem více než těch „ušlechtilejších“. Úplně každý člověk tedy zažívá úplně stejné emocionální období, jako ostatní lidé. Úplně všichni máme ty samé emoce. Neexistuje nikdo z nás, kdo by snad v sobě objevil nějaké nové skryté pocitové emoční vlastnosti, které nikdo jiný nemůže prožít a zažít. Všichni tedy vycházíme ze stejného emočního stavu a nic nového k nám nepřijde. Ani přijít nemůže, protože to ani neexistuje, tedy, ledaže bychom to uměle stvořili, což by se nám ale vůbec nelíbilo. Rozdíl však je v tom, jak se umí každý z nás individuálně s těmito emocemi sžít. Všichni zažíváme například pocity žárlivosti, ale na každého z nás mají tyto pocity úplně jiný vliv. Každý z nás se s žárlivostí vyrovnává jinak a po svém. Někdo si své vlastní žárlivosti ani nevšimne, u jiného naopak žárlivost může způsobit až chronické a těžké zdravotní potíže, a může pro ni třeba i zabíjet. Od toho je naše osobnost, která se však odráží ze zkušeností naší duše. A právě tohle jsme my všichni. Jsme energie, které jsou Věčné, avšak občas se dostanou do nějaké časoprostorové doby uložené v Paměti Univerza, kde opět musíme prožít přítomný okamžik doby, která není námi dostatečně zpracovaná, čímž se jí snažíme dotáhnout ke zdárnému konci. Nikdo přeci nechce, aby v Paměti byli uložené i nezpracované, či špatně zpracované a neúplné naše stavy, procesy a projevy. Jde tedy o úmyslné a cílené čištění všech nedostatků, námi uložených v Paměti Univerza. Pokud se nám však nedaří námi zanedbanou dobu vyčistit, stále se do ní vracíme, čímž jsme jakoby v multidimenzionální pasti, která na sebe neustále nabaluje potíže a problémy další a nově vzniklé. Naše energie procházejí celou řadou různých nálad a emočních pocitových stavů, se kterými se každý z nás individuálně vypořádáváme na základě našich předešlých zkušeností. Naše osobnost se neustále vyvíjí právě na základě všech zkušeností, které naše duše již prožila, tedy včetně všech minulých životů. No a naše duše není nic jiného, než shluk spřátelených energií, které spolu již dlouhodobě drží po hromadě… Pokud se nám podaří vyčistit námi zanedbanou dobu uloženou v Paměti, otevíráme tím cestu zpátky domů, k našemu původu a prapůvodu. Zde zažíváme opět ty samé emoce a pocity, které prožíváme přítomně ve hmotě, ale nyní se tyto pocity a nálady již nemají o co opřít. Právě zde zjišťujeme, že úplně každá emoce je živá a samostatná. Můžeme se s ní sžít a na chvíli s ní prožít přítomný okamžik, ale to neznamená, že tato emoce je naše. Pouze ji nyní prožíváme, protože to sami ze své vlastní vůle chceme. Naše energie musí prožívat i emoce, protože jinak se nemůže tvořit a vyvíjet. Bez emocí vlastně nemůžeme žít a prožívat. Jen je škoda, že se snažíme pro sebe vybírat jen ty „nejlepší a nejušlechtilejší“ emoce. Mnoho lidí si myslí, že emoce jsou jeho vlastní momentální stav, do kterého se člověk sám dostane svou vlastní pílí a vývojem. Realita je přesně obrácená. To emoce člověka dostávají do určité doby, se kterou se člověk sžije a přivlastní si jí za svou vlastní. To my se sžíváme se stavem, ve kterém sami a o své „svobodné“ vůli chceme žít. Není to však náš vlastní stav. Je to stav, který má svůj vlastní život a my ho též chceme jen prožívat. Právě tenhle fakt stojí za celou řadou přirozeně a spontánně stvořeného, ale i za stvořením uměle zkonstruovaným…