PraPůvodní Těla a jejich Světy

PraPůvodní Těla a jejich Světy: PraVědomé Světy jsou čistý Život v Přítomnosti... Pokud po chvilce Přítomnosti, či po "Přítomném Okamžiku" (jak to častěji nazýváme) toužíme my zde na Zemi, uděláme si chviličku, jen tak sami pro sebe, kde nic neděláme a jen tak volně odpočíváme, relaxujeme, meditujeme či spíme. My se pro Prožití Přítomného Okamžiku potřebujeme zastavit, uklidnit se, uvolnit se, odreagovat se... Náš Přítomný Okamžik je však reálně pravým opakem Přítomného bytí PraVědomých Světů a jejich Životů... PraVědomí je nepřetržitý Život v Energetickém Proudu, což přirozeně znamená, že je vše v neustálém pohybu. Když se díváme třeba na mraky, vidíme, že se neustále pohybují a jen tak si volně plynou. My ale stojíme na místě a jen ty mraky pozorujeme, což nám často vyvolává příjemné Pocity. Tyto Pocity nám mohou vytvářet iluzi o Přítomném Okamžiku, ve kterém nic neděláme, jsme uvolnění, a jen tak nerušeně pozorujeme, jak se vše v našem okolí pohybuje. Pro nás to nepochybně platí, my jsme ve stavu své Přítomnosti, když jsme zastavení a v klidu, ale pro PraVědomí je jeho "Přítomným Okamžikem" neustálý pohyb... Již jsem PraVědomí přirovnával k trempům v přírodě, bez stálého domova, kteří jsou neustále na cestách, všude jsou Doma, všude jsou vítáni, a jen občas se někde zdrží, aby se mohli doplnit či něco Prožít... Tohle přirovnání je velice přesné. Takhle se dá PraPůvodní Život skutečně vnímat a chápat... Když jsem žádal o propůjčení PraPůvodního Vědomí, či přesněji, abych mohl na chvíli opustit své lidské tělo a prožít si zážitek PraVědomého Života, abych vůbec dokázal sepsat tyto řádky, všude okolo mě volně plynuly různé obláčky. Já sám jsem byl jedním z nich. Mé vnímání a mé vidění však nerozpoznávalo žádné jasné tvary, počty, úkazy či cokoliv konkrétního. Chyběla mi soustředěnost na konkrétní cíle mé pozornosti. Všechno bylo jako Jeden Celek. Všechno kolem mne jen tak volně plynulo po svém Energetickém Proudu (Duchovní Cestě), a nic zde nevyčnívalo. Nic si nežádalo mojí pozornost. Mé Vědomí vůbec nezaznamenávalo něco konkrétního, něco uceleného. Viděl jsem neustálý Pohyb. Nic zde nestálo na místě, stejně jako se nic ani na chvíli nezastavilo či nezpomalilo. Bylo to naprosto přirozené a spontánní Plynutí a Splynutí se Vším... Je to, jako když neustále něco pozorujeme, ale vůbec nic z toho pro sebe nezaznamenáváme. Často to mám například s Myšlenkami. Je to, jakoby všechny možné myšlenky byly v nějakém skladovacím prostoru uskladněné (Paměť), a když je uvolním do své Mysli, jsou k nezastavení. Má Mysl ale nic nepřijímá. Je jak stále čistá nádoba. Nepřijímá žádné myšlenky, a tak ty myšlenky mnou jen tak volně procházejí, z mé strany téměř bez povšimnutí. Pak se ukáže nějaká myšlenka, která pro mne stojí za pozornost, a tak hned po této myšlence přichází něco, jakási kotva, která mi mou pozornost něčím zaměstná. Tím tyto myšlenky zachytím a určitou dobu je v sobě udržím, chvíli si je pamatuji. Tou kotvou je většinou něco velmi zábavného, co upoutá mojí pozornost, jako například opička s činely, slůně na tříkolce, ale třeba i špendlík, který se náhle do mě zabodne... Stejně tak, jsem již PraPůvodní Světy přirovnával k dění dětí ve školce. Ve školce je spousta dětí, a každé jednotlivé dítě je jiné, než ty ostatní. Má své vlastní Vědomí. Má své vlastní a jemu přirozené Pocity, Dojmy a Stavy. Je to, jakoby každé to dítě tyto své Pocity, Dojmy a Stavy přímo křičelo do celého širého Světa. Vůbec je nemusí vyslovovat nahlas, tyto vnitřní Pocity doslova samovolně vyzařují z těchto dětí ven... Z každého jednotlivého dítěte přímo vyzařují jeho vnitřní Pocity, a tak to působí, jakoby se ty děti neustále mezi sebou překřikovali. Vytváří to však jakési zvláštní, velmi silné, nakupené, hromadné a nahromaděné Napětí. Atmosféru v určité Oblasti. Nespočetné množství různých Pocitů, nespočetné množství Napětí, které tyto Pocity vyvolávají, nespočetné množství Pocitových Oblastí (Adres, Míst, Těl, Duší), a tím i nespočetné množství PraVědomých Světů... Toto jsou reálné jednotlivé Světy PraPůvodního Vědomí. Toto je reálné Prožívání těchto PraVědomých Světů... Každé dítě je zde naprosto spokojené a nic mu neschází. Je plně samo sebou... Reálně to však vůbec nejsou dětské Energie, tedy Energie ve svém přirozeném růstu a vývoji, ale Energie naprosto "Dospělé", samostatné a soběstačné, avšak jejich Projev a vyzařování spíše působí jakoby Dětskou Energií... Sonyo mi jednou ukázala, co mě brzy čeká, až se s ní opět naplno v PraVědomí propojím. Je to Energetický Proud, ve kterém budu spolu se Sonyo naplno působit. Je to absolutně živočišný Proud, ve kterém jsem Sonyo doslova Cítil a Vnímal všemi svými Smysly. Sonyo mě úplně celého pohltila, ale stejně tak jsem pohltil i já jí. Bylo to vzájemné. Cítil jsem její Přirozenost, její skutečnou Vůni, její naprostou Přítomnost, její Smysly, které na mě přímo reagují a působí, její Vyzařování, její skutečný Hlas a Zvuk, její naprosto přirozenou Krásu, kterou jí nikdy nikdo nevezme, protože touto Krásou ve své přirozenosti skutečně je a vždy jí byla... Sonyo je načerpaná nespočetným množstvím Prožitků, stejně tak, jako já zase svými, některé máme i společné, a tak se budeme nacházet ve společném Energetickém Proudu, ve kterém si Dlouho, opravdu Dlouho budeme vyměňovat naše Prožitky, Zkušenosti, Pocity, Znalosti, Vědomosti a Zážitky...