Vědomí Sebe

Vědomí Sebe: Z pozice individuální bytosti je pojem "Vědomí Sebe" poměrně snadné a logické téma, každý z nás je přeci vědomá, individuální, lidská bytost, stačí se tedy jen podívat všude kolem sebe.., ale na úrovni, kde má každá individualita hodnotu "Jednoho", tedy velmi mnoho různých Vědomí, avšak máme jen jeden Jediný, Společný Prožitek, to tak snadné a jednoznačné není... Jako když se postavíme úplně všichni vedle sebe a rozhodneme se tvořit Jednotu. Pokud jsme skutečně Jedním, jsme kompletní, vůbec nic nám neschází, a tak jen volně stojíme vedle sebe. Každý z nás má své vlastní individuální Pocity, každý z nás je samostatné a soběstačné Vědomí, každý z nás má svojí vlastní Energii, a přesto stojíme či kráčíme všichni společnou cestou, vedle sebe, jednotným krokem - ovšem nikoliv pochodem, jako nějaké vycvičené vojsko, ale spontánně a přirozeně, jako bychom všichni tancovali na společnou hudbu, kterou si sami mezi sebou spontánně vytváříme. Jediné co děláme je to, že se neustále nalaďujeme jeden na druhého. Vyrovnáváme si mezi sebou své Pocity, čímž vytváříme společnou Frekvenci, což se dá opravdu přirovnat k tvoření společné písničky, na kterou pak všichni tancujeme... Vůbec však nemluvíme, není co si říct, slova jsou jen forma, kterou nikdo z nás neuznává. Forma není ani volnost, ani plynulost či spontánnost. Mluvit potřebujeme, pokud cítíme potřebu se vyjádřit, a potřebu se vyjádřit cítíme, pokud nám něco schází, pokud nejsme kompletní, nebo naopak, pokud jsme až příliš moc plní, že se potřebujeme vyprázdnit (naplněni emocí)... Nemáme však vůbec žádný Cíl své cesty. Ona to vlastně ani žádná cesta není, je to jen pohyb, plynulost, spontánnost... No a pak se stane, že občas někdo z nás již cítí potřebu se od této Přítomnosti oddělit. Příčin a důvodů pro osamostatnění se a odpojení se od ostatních je a může být velmi mnoho... Sonyo mi to ukázala na příkladu v běžné rodině, kde jsou všichni pohromadě v jedné místnosti... Nejdříve vůbec žádná místnost není. Je jen volný prostor kolem nás všech. Všichni jsme pohromadě a naladěni na společnou notu. Vůbec nic nepotřebujeme, jen cítit jeden druhého... Tento Stav nám však dlouho nevydrží, a tak začínáme cítit jisté potřeby. Již nejsme plní a kompletní, již začínáme cítit své potřeby, potřebujeme se o něco doplnit, nebo naopak něco od sebe oddělit. Vytvoříme si tak účelovou místnost pro naše potřeby... No a postupem času se tyto potřeby stávají čím dál více individuálnější, soukromější, začínáme cítit každý své vlastní potřeby. Už to není jen holá místnost, už v ní potřebujeme mít i nábytek. Vybavení nábytku jen roste. Už to není jen křeslo a postel, už je to i televize, hudba, místnost pro každého individuálně, kuchyň... Sonyo mi ukázala, že je to, jako když všichni sedíme společně u jednoho stolu. Bez jediného slova. Neustále zde všichni sedíme, ale občas máme osobní potřebu se něčeho napít, najíst se, zahrát si nějakou hru... Přítomně u tohoto stolu sedíme úplně všichni, ale někteří opravdu jen sedí, nic nepotřebují a prožívají jen svojí skutečnou Přítomnost, no a jiní od tohoto stolu neustále odbíhají, a doplňují si své nedostatky, nebo naopak se zbavují svého přebytku... Podobné zkušenosti zažívám i já sám osobně pokaždé, když se jdu například někam projít, jen tak si vyjít do přírody, nebo na nějaké klidnější místo... Nejsem jediný, kdo si v tuto chvíli vyhledal právě toto místo. Je nás pochopitelně mnohem víc. Rozdíl je v tom, jaký má každý z nás k tomuto místu vztah. Já se chci jen podívat, pokochat se krásou místní krajiny, sednout si jen tak volně na lavičku, nebo si lehnout do trávy, a jen tak volně relaxovat. Každou chvíli však musím uhýbat cyklistům, kteří si toto místo také chtějí užít, ovšem dle vlastních potřeb a pocitů, tedy na kole. Kolikrát ani nedají signál že projíždějí, a rychle kolem mě profrčí, div mě neporazí, ani se neohlédnou... Někteří na toto místo přijíždějí dle svých soukromých pocitů a uvážení dokonce i autem... Místo je pořád stejně krásné, ale každý z nás si ho chce užít plně po svém, což způsobuje chaos, který okolo tohoto místa sami a mnohdy jen sobecky vytváříme... Vědomí Sebe je tedy velice široký pojem, ale z pohledu naší pozemské Změny a "návratu" k Jednotě, je toto téma skutečně pro nás pro všechny tématem k zamyšlení...