Vstup do Materiálního Těla

Vstup do Materiálního Těla: Zde na Zemi existuje nádherné přirovnání, jak tyto Těla vnímat a chápat. Je to Voda. Nejlépe voda v oceánu... Náš PraPůvodní Život je jako život ve vodě. Všude okolo nás volně plují různé další Životy a každý z těchto Životů má své vlastní, mnohdy i od toho našeho velmi odlišné Tělo. Voda nás však všechny spojuje. Díky vodě spolu můžeme volně a zcela přirozeně komunikovat. Rozumíme si, navzájem si vyhovíme, tolerujeme se, máme se navzájem rádi, milujeme se, přitahujeme se vzájemně, bez ohledu na to, jaké Tělo zrovna používáme, ale všichni v této vodě máme mezi sebou naprostou a absolutní volnost a svobodu... Všichni jsme součástí PraVědomé Jednoty, která zde v tomto příkladu představuje a symbolizuje tu Vodu, ve které se všichni nacházíme. Voda, to je vlastně náš Prostor, místo, kde se všichni nacházíme. Je to náš Domov. Náš PraPůvodní a skutečný Domov. Zde jsme opravdu Doma. Je to Voda plná Života uvnitř. Velmi mnoho různorodého Života se v ní nachází. Akorát se, na rozdíl od toho našeho pozemského oceánu, ty rybičky a všechen ten vodní život uvnitř mezi sebou nepojídá, nejsou zde žádní predátoři... Pokud však vstoupíme do Emocionálního Těla, naše jednání a náš Projev se uvnitř tohoto oceánu podstatně změní. Začneme se chovat nepřirozeně. Jsou zde dvě základní možnosti... Buďto se nacházíme v Emoci stagnující a začneme se zastavovat, zpomalovat se. Uzavřeme se ve svém Těle sami do sebe a přestaneme propouštět nadbytek ven. Potom se na naše pozemské přirovnání začínáme měnit ve skálu, která pod tou vodou roste a roste, až se překupí přes hladinu toho oceánu a stane se na svém povrchu pevninou... Druhá možnost je, že se v té Emoci natolik rozjaříme, že v zápalu samé radosti vyskočíme nad hladinu té vody... Zkrátka se nacházíme v Těle, které se nějakým způsobem v zápalu Emocí dostane mimo tuto Životadárnou Vodu, mimo náš skutečný Domov. Od této chvíle nám začíná Život v Individualitě. Stali jsme se Tělem, které přerostlo přes hladinu našeho dosavadního přirozeného Života uvnitř životadárné vody. Naše komunikace s Životem uvnitř této Vody se omezila, nebo dokonce úplně přerušila či zastavila... Na jedné straně nám chybí náš Domov, naše Voda, naši přátelé, ale na straně druhé zde vidíme obrovské možnosti a příležitosti vyzkoušet si Nový a doposud neprobádaný Život na suchu, na hladině té vody. Cítíme se ale opuštění. Voda nás neustále obepínala, vždycky jsme o ní věděli, byla naším Domovem, ale nyní jí okolo sebe necítíme. Celý ten její vnitřní Život, který jsme spolu s ostatními uvnitř tohoto oceánu doposud žili, nám teď schází. A tak začínáme hledat náhrady. Něco, co nám tu Vodu bude neustále připomínat, něco, kde se také budeme cítit jako Doma... Toto je klasický vstup do Materiálního Těla a jeho vnitřních Světů a jejich vymožeností...