Vědomí "Jemnohmotného Ráje"

Vědomí "Jemnohmotného Ráje": Zde již je vědomý, skutečný, plný život spolu s Pamětí. Paměť zde naplno zasahuje do našeho života. Paměť se zde stala Prostorem, ve kterém se můžeme volně a libovolně pohybovat. Zde již tedy začíná tvorba a tvořivost, to, co též nazýváme nebo můžeme nazývat "Stvořitelstvím"... Je však důležité si uvědomit, že Vědomá energie, která se rozhodne spojit se s Pamětí, může být buďto statečná, nebo také neúplná. Něco jí může chybět, a právě proto se odhodlala spojit se s Pamětí a doplnit si tak svá volná místa. Vždy existuje nějaký důvod, nějaká příčina, proč se spojit s Pamětí. Paměť je místo, do kterého se zpravidla něco ukládá, nikoliv místo, kam se vchází... Pokud tedy žijeme plnohodnotný sloučený život s Pamětí, nacházíme se v určitém Prostoru, ze kterého můžeme čerpat. Půjčovat si z něj, hledat, bádat, nacházet, zkoušet si, vložit se do něčeho, sžít se s něčím, ztotožnit se s něčím, prožít cokoliv, i když to od nás třeba ani vůbec nepochází (ale také může). Jak jsem se již zmínil, Paměť může představovat "skutečný" Ráj... Jde tedy o život v určité formě, kterou si sami volíme znovu prožít. Přivlastnit si určitou roli, která již je v Paměti dávno uložená (prožitá). Cokoliv, co si půjčíme, přivlastníme, sžijeme a ztotožníme se s tím, nám dává jistou formu. Je to břemeno, které si sami na sebe a zcela dobrovolně nakládáme, zpravidla proto, že potřebujeme nebo chceme opět prožít nějakou emoci, nějakou zkušenost, něco si uvědomit. Vložili jsme naší vlastní energii do něčeho, co už dávno je v Paměti uložené a plně zpracované. Kdybychom tomu energii vůbec nedávali, samovolně by se to již dávno mohlo v Paměti rozložit. Žije jen to, čemu dáváme svojí energii. Pokud tedy dáváme naší vlastní energii i něčemu, co nám není tak úplně vlastní, spontánní a přirozené, žije to právě a jenom díky nám, ale i v nás a s námi... Jemnohmota se tedy může chápat jako skutečná forma něčeho, co není naší přirozeností, ale dáváme tomu naší energii. Spadají do toho například i služby. Pokud se rozhodneme nebýt sami sebou, ale být službou pro ostatní, také to nejsme my, také to není naše spontánnost a přirozenost. Zde na Zemi to však alespoň prozatím je přímo nutností...