Vědomí Multidimenzionální Paměti

Vědomí Multidimenzionální Paměti: Paměť je velice různorodé místo, do kterého se ukládají všechny uzavřené a dokončené záležitosti, ať mají jakoukoliv povahu, ať vznikly z jakékoliv příčiny, ať jsou jakkoliv a čímkoliv od sebe rozdílné a odlišné... Je zde tedy zapotřebí neustále udržovat pořádek, soulad, harmonii. Pokud se však do Paměti vstoupí, vždy vznikají emoce. Prožitkové Centrum ve spojení s Pamětí jsou vyloženě jenom emoce. Emoce ale pořádek a lad neznají... Došlo tedy k tomu, že přímo v Paměti začal vznikat chaos, zmatek, nesoulad, disharmonie... Paměť je úložiště. Dá se to přirovnat ke skládce. Pokud je skládka určená pro smíšený, směsný odpad a přijímá do sebe úplně všechno, bez ohledu na povahu daného odpadu, je velice důležité v ní dodržovat bezpečnostní řád. Oddělovat od sebe věci, které na sebe mohou nepříjemně reagovat. Pokud se však toto bezpečnostní pravidlo poruší, dříve či později dojde k velikému problému. Skládka jednoduše vyhoří a vybuchne... No a tohle se v Paměti stalo. Vybuchla. Vybuchla a tím napomohla založit Vesmír. Emoce se mezi sebou natolik rozvášnily a zdivočily, že se přeměnily v Živly, Živelné procesy. Výbuch, to je vlastně spontánní reakce Slunce... První Vesmír je čistě spontánní reakcí, ale další Vesmíry jsou již záměrně uměle vytvářeny a udržovány, právě Prožitkovým Centrem, za účelem možnosti žití v nich. Vesmír tedy vznikl rozbouřenými a rozvášněnými emocemi, které se přeměnily v Živelné procesy a reakce... Paměť se ale musela vzpamatovat. A právě tady došlo k oddělení se od naší PraVědomé podstaty. Tady jsme tedy ztratili svého "Boha". Paměť se musela rozdělit. Oddělit od sebe to, co stále ještě dodržuje "bezpečnostní řád", kde je tedy soulad, harmonie a pořádek, a to, kde je již absolutní disharmonie, nesoulad, zmatek a chaos. Ta naše, tedy ta chaotická část Paměti se nazývá v názvosloví "Akáša". Akáša je tedy ta část Paměti, ve které jsou uloženy veškeré, doposud nezpracované a nevyřešené záležitosti. Jsou to celé Doby nedořešených a především nezpracovaných našich životů...