Tělo Paměti

Tělo Paměti: Když jsem se dříve hodně zaměřoval na to, jak chápat různá Těla, ukázali mi Srdce. Každé Tělo musí mít srdce. Bez srdce to nemůže být Tělo... Energie má své srdce, tedy ...vlastně je srdcem sama od sebe. Duše má své srdce. Je to srdce "týmového Ducha". Všechno co Duše dělá, dělají všechny zúčastněné energie společně, jako jediný celek, jako jediné Tělo, jako jediné Srdce... Paměť je rovněž takovým Tělem (obal a obsah), a rovněž má své Srdce. Paměť je ale něco tak trochu jiného. Paměť je Služba. Není to tedy Tělo "bytosti", ale Tělo Služby. Paměť již je Stvořená, avšak přesto je přirozená a spontánní... Je neuvěřitelné, jak Mikrokosmos a Makrokosmos funguje úplně na všechno. Dokonce i Paměť - "Universum", se dá takto krásně vysvětlit. Opět se to dá přirovnat k našemu životu zde na Zemi... My jsme Energie, která do sebe neustále něco vstřebává. Náš život je ale Hrubohmotný, a tak i to, co do sebe vstřebáváme (kromě vzduchu dýcháním), je též Hmotná potrava. Dříve než potravu sníme, nejdříve musíme zjistit, zda je pro nás dostatečně stravitelná (vlastnosti Přijímání: jemnost, ostražitost, pozornost..). Pokud máme pocit, že je potrava pro nás dostatečně vhodná, ochutnáme jí všemi našimi Smysly (vlastnosti Prožitku: pocitů a emocí). Sníme jí, tedy vstřebáme jí do sebe. Uvnitř nás se tato potrava úplně rozloží a naše Tělo jí začne zpracovávat. Naše Tělo začne zjišťovat, jaké části této potravy se k čemu hodí a začne tyto části (živiny, esence, výživové hodnoty dané potravy) posílat dle potřeby do celého Těla (vlastnosti Mysli: zpracovávání prožitku vyvolaného z této potravy). No a zbytek z této, námi snědené potravy, končí ve střevech a vylučuje se z nás ven... V Nehmotné podobě je to Energie, která do sebe nasála - vstřebala, pro ní vhodný obsah, Procítila a Prožila si tento obsah, Zpracovala ho, a následně ho uvolnila do Paměti... V naší Hrubohmotné podobě je to úplně stejné, jako s naším systémem přijímání a vylučování potravy (trávicí ústrojí)... No a teď, co s tímto naším odpadem - výkalem dál? ... Nejideálnějším řešením je, když se všichni mezi sebou dohodneme na nějakém místě, kam tento náš odpad budeme skladovat. Musí se však vytvořit nějaká služba, která se o tento náš odpad bude starat... A to, co nazýváme "Centrální Paměť Univerza" je na světě... Je to možná trochu zvláštní, podivné, a možná i "nepraktické", přirovnávat Prožitky k odpadu, ale stačí se nad tím trochu zamyslet a procítit. Je to transformace obsahu, který se nadále zcela běžně využívá jako hnojivo a výživa pro přírodu. I Prožitek může být zcela Hmotného původu... Námi Prožitý včerejšek je pro nás zrovna takovým odpadem. Už proběhl a nikdy se nevrátí, tedy alespoň za předpokladu, že jsme včera všechno stihli dokončit. Jinak se Prožitek z doposud nedokončeného pochopitelně přesouvá na další dny. Můžeme se však v Paměti ke včerejšku opět vrátit a znovu si ho ve svých vzpomínkách Prožít, ale to už je jen Prožitek vzpomínkový (tohle bych udělal lépe než včera, tamto bych neudělal vůbec)... Paměť je úrodná půda, na které může začít růst úplně všechno, na co si jen vzpomeneme. Tedy pokud máme zájem Tvořit... Toto je tedy Tělo Paměti. Všechno to, co již Vstřebáme, Procítíme, Prožijeme a Uvolníme, je vlastně náš biologický odpad. Je to to, co jsme sami ze sebe vyprodukovali. Tento odpad ukládáme na místo, kde se postupně začne rozkládat až úplně zanikne (Paměť), ...a nebo ho začneme používat jako výživu pro naší další Tvorbu...