Tělo Pocitové

Tělo Pocitové: Pocitovým Tělem je úplně každé Tělo, stejně jako každý z nás moc dobře ví, co to jsou pocity. O tomto je zbytečné psát. Pouze jen volně přejdeme z Těla Duše do dalšího stupně vývoje... Pocity volně navazují na Prožitky. Právě Pocity mohou velice rychle změnit naše rozhodnutí. Směr naší cesty... Když jsem se opravdu hodně zaměřoval na to, co se to vlastně zde na Zemi stalo, viděl jsem autobus. Lidé do tohoto autobusu nasedli. Ten autobus měl jasně stanovenou a námi všemi předem dohodnutou svojí trasu. Je to Duchovní cesta nás všech, nás lidí. Vývoj Lidské rasy. Když však v tomto autobusu sedíme a jedeme, nežijeme jen vnitřním životem onoho autobusu, ale také se z něj díváme okny ven. A právě zde jsou všechny možné naše Pocity a touhy po Prožitcích. Jedeme "Duchovním" autobusem ke svému Duchovnímu cíli, ale cestou se kocháme okolní krajinou a často se dožadujeme zastavit a na chvíli vystoupit z autobusu ven. Pokochat se okolím, rozptýlit se, odreagovat se, nabrat a načerpat nové síly, prožít nové dobrodružství z onoho místa... Náš "Duchovní" autobus byl přímá linka do našeho lidského Duchovního cíle, ale my jsme se neustále zastavovali v průběhu naší cesty, až jsme si z tohoto přímého autobusu vytvořili zastávkový "courák", tedy autobus, který na každém rohu musí na naše přání zastavit... Toto jsou tedy naše Pocity. Víme přesně, kam chceme jet, jedeme tam, ale cestou se z okna kocháme krajinou a často máme pocit, že musíme z autobusu okamžitě vystoupit. Prožít a vychutnat si právě toto místo, právě tuto Dobu, kde momentálně náš autobus na naše přání musel zastavit... Pocitové Tělo je tedy něco jako okamžitý reflex, spontánní reakce, okamžitá touha něco udělat, sejít z cesty a Procítit něco, co nás náhle v tuto chvíli zaujalo... Anebo naopak, náhlý pocit z toho, že je něco špatně, že jdeme po špatné cestě, že musíme sejít z cesty, protože je to přímo naše nutnost, naše sebezáchova... Pocitové Tělo extrémně rozvinulo Ducha, vytvořilo nespočet Duchovních cest...