Antihmotné Sféry a Světy

Antihmotné sféry a světy: Mnoho lidí vnímá a považuje antihmotné sféry, za sféry pro nás a neše pozemské životy Prapůvodní či Původní. Jednoduché měřítko, buďto jsme hmotní, nebo nehmotní, což znamená i antihmotný. Jakoby nic jiného ani nemohlo existovat... Realita života však zná sféry a světy, které přesahují i hranici vědomí antihmotného života. Jsou to naše skutečné Původní a Prapůvodní životy. Jsou to tedy životy Jemněhmotné a Nehmotné (Nestvořené). Je tedy dobré znát alespoň některé základní rozdíly mezi různými úrovněmi nehmotných světů a jejich projevů. Odjakživa jsem vnímal rozdíly mezi antihmotou, jemnohmotou a nehmotou. Jemnohmota, to je vlastně izolace individuálního Vědomí. Ale tento článek patří především antihmotným sférám a světům... Antihmota, to je přeci "protihmota", což znamená, že nějakým způsobem zápasí či bojuje nehmota proti hmotě. Je tomu skutečně tak. Antihmotné světy jsou sféry multidimenzionální, čili pro nás naše současné. Je to jen druhá polarita hmotných, nebo antihmotných světů. Buďto jsem hmotný, anebo, pokud mě hmotné tělo omrzí, můžu být antihmotný. To ale nijak výrazně neovlivňuje hodnotu mého multidimenzionálního bytí. Z prvu jsem vnímal jen něco málo projevů antihmotných světů, ale postupně se mi začali odkrývat i mnohé další. Opět záleží na prožitém a mírou zkušeností. Antihmotné sféry mají mnoho různých světů, které se od sebe liší především různými a rozdílnými prožitými zkušenostmi... Jednou jsem se například spojil s antihmotným vědomím, které mi ukázalo ztrátu své milované polovičky... Jak jsem již dříve psal, vždy k sobě potřebujeme někoho druhého do páru, abychom vůbec mohli žít. Jakékoliv prožívání života je vždy o žití ve společnosti s někým dalším. Odjakživa existují různé projevy, které jsou buďto více "mužské" nebo více "ženské". Totéž pochopitelně platí i pro nehmotné éterické Vědomí. I antihmotné vědomí tedy potřebuje mít věčnou společnost toho druhého... Toto vědomí patřilo "éterickému nehmotnému muži", který ztratil svou "éterickou nehmotnou ženu". Ta žena se zasnila a spadla do hmoty... Právě z tohoto příběhu jsem napsal svůj článek "Stvořitelské světy a životy", konkrétně "žena jako nositelka dítěte". Je ale třeba pouze procítit dané emoce, příběhy jsou jen přiblížení daných emocí, avšak též naznačením skutečně prožitého, ovšem na jiné úrovni vědomí... Předcházelo tomu několik propojení i snů. V rámci tohoto mi bylo i ukázáno jisté dění z pozemské současnosti. Nic příjemného... Ale zpátky k příběhu, toto vědomí muže zoufale hledá svou ztracenou ženu. Tak moc ji miluje, že se ukotvil v "mezidobě" Původních Jemněhmotných světů a multidimenzionálních světů. Stal se antihmotným. Opravdu mi ukázal boj proti hmotě. Věděl, že hmota mu pohltila jeho milovanou polovičku, a tak hmotu úmyslně začal poškozovat. Ukázal mi to moc dojemným příběhem: Oba spolu byli v lese kde obdivovali a kochali se zdejší přírodou. Jejich společný život nyní uvízl na rozlehlé louce uprostřed hlubokého lesa, kde si rozbalili stan a na chvíli se zde utábořili. Jinak řečeno, prožívají spolu dlouhý strávený čas, který nyní pro tuto dobu zakotvili na multikulturním místě, které jim nabízí pozorovat a kochat se různými úrovněmi vnitřního života "v lese". Žena se však zasněně rozběhla do hlubokého lesa, kde po určité chvíli zabloudila a již nenašla cestu zpátky. Les jí pohltil. V hlubokém lese je přeci tolik zajímavých a nádherných míst k pozorování a kochání... Muž ji začal všude hledat, ale bylo to marné. Tady se bohužel mění úhel pohledu na prožívané. Kdyby se neustále drželi spolu a při sobě, i kdyby zabloudili v hlubokém lese, pořád by byli spolu. Jejich prožívané časy by stále byly společné, stále by oba měli společné vědomí. Nyní však žena i muž prožívají své odloučení a následné hledání se. V tomto čase o sobě neví, jen se hledají. Muž je z této prožité zkušenosti natolik zoufalý, že se rozhodl ten les kácet strom od stromu, aby svou milou mohl opět najít. Přestože ten les miluje, začíná ho kácet, ve snaze podstatného prořídnutí tohoto lesa, což by mu umožnilo lepší rozhled kolem sebe, čímž je pochopitelně větší šance tu ženu opět spatřit a najít. Hmota je zde krásně znázorněná jako hustý les, ve kterém naše Duše zabloudí, když se kochá jeho vnitřní krásou. Tohle je přímo dokonalý ukázkový příběh pro pochopení antihmoty, jako boje proti hmotě... Nevím jak moc tomuto rozumíte, protože u nás na Zemi stále platí pojem "pro jedno kvítí, slunce nesvítí". Jeden partner odejde, jiný už klepe na dveře. Lásce se holt teprve učíme... Ve vesmíru i mimo něj jsou však láska i věrnost k stálému partnerovi Věčné... Snad nejvíce antihmotných světů patří různým Stvořitelským úrovním. Patří sem i živelné procesy, které všechno vytvořily. Mezi Stvořitelské světy však patří i světy, které nazývám "Narcis". Narcis, to je vlastně až přílišná sebeláska, zahledění se do sebe, přílišná péče o sebe, nebo také, vnímání sebe jako nadřazeného, dokonalého, vyššího než ostatní. V souladu s vývojem na naší planetě se v podstatě jedná o "přehnané Světlo". Tyto světy jsou velmi tvořivé vůči tvarům a formám. Právě ony například nám všem vyladili naše hmotné tělo do tvarů člověka. Jsou to formy doladěné do nejmenšího detailu, tak, aby každá část našeho těla měla svůj účel, svůj důvod, své opodstatnění. Vlastně jsou to sochaři detailů. Kromě tvorby dokonalých tvarů a geometrie jsou Stvořitelé světů "Narcis" též Stvořiteli programů výchovy, sebeučení, sebevzdělávání se, růstu, vývoje, postupu, vnitřního "Světla", záření, radosti z úspěchu, skrátka, vnímání sebe jako dokonalost a ideální individualitu. Tohle všechno jsou však jen programy, které přijalo i lidstvo na Zemi. Není to skutečné "Já", je to jen program sebedokonalosti, zýskané vlastním snažením se, růstem a postupem... Již před mnoha lety, když jsem se zajímal o Stvořitelské záměry, se se mnou propojilo antihmotné vědomí, které mě vpustilo do svého světa. Bylo to pro změnu vědomí ženy. Tyhle světy "Narcis" jsou tak trochu zvláštní. Je zde postup, který zýskáváme díky svému vývoji a sebesnažením, díky němuž můžeme vykonávat pro nás zajímavější činnost. Je to dlouhodobý program. Je to, jako když si malé děti hrají na dětském hřišti a starší dítě říká tomu mladšímu: "Já jsem větší a starší než ty, a tak tě můžu učit, protože vím víc než ty". Samozřejmě že ví víc, ale to nic nemění na faktu, že oba jsou stále ještě dětmi... K této úrovni vědomí došlo tak, že jisté bytosti žili dlouhou dobu, tak jako my zde na Zemi, na nějaké hmotné úrovni světa. Též byli součástí vývoje a růstu. Podařilo se jim nalézt absolutní rovnováhu a mistrovství sebe sama. Došli až tak daleko, že mohli svojí hmotnou podstatu rozpustit a být nehmotní. Zůstali však sami sebou, jakoby se nedokázali splynout a plně ztotožnit v souladu se vším. Možná se to dá přirovnat k tomu, jako když úspěšně dokončíme vysokou školu, a od té doby, místo svého jména používáme především svůj vysokoškolský titul. Úspěšně jsme zvládli zkoušku z mistrovství sebe sama, a od té doby to nejsme my, ale my mistr (s nadsázkou). Do našeho vědomí se tak silně zapíše náš úspěch, že čistě jenom tímto naším úspěchem pak žijeme i nadále a toužíme učit ty méně úspěšní. Vlastně to je svět, který je založený především na svém vlastním úspěchu, ze kterého i nadále žije a čerpá. Žije tedy jakoby minulostí svého vlastního úspěchu. Tato veškerá přirovnání však vnímejte jen jako příklad k lepšímu pochopení daných emocí, nikoliv jako skutečné. Ty by mi dali, kdybych je takto pomlouval a takhle o nich psal... Emoce však jsou podobné, a možná i nabyté podobným prožitkem a zkušenostmi... Tohle vědomí mi tenkrát ukázalo velice vysoký jeřáb. Obsluhovala ho právě ta žena, která se se mnou spojila. Měla tam jednu žačku, kterou zaučovala na ovládání tohoto jeřábu. Byly tam pouze oni dvě. Pod nimi hluboká propast až na dno, kde měl ten jeřáb své základy, ze kterých byl postavený. Jako Stvořitelé řídili mnoho nižších dimenzí, možná i úplně všechny. Každý, kdo by chtěl tento jeřáb také obsluhovat, musí nejprve svým vlastním růstem na ovládací kabinu tohoto jeřábu frekvenčně dosáhnout. Je zde jasně cítit program vývoje a postupu. Někdo je vyšší, jiný nižší a proto musí ještě růst. Jsou to však multidimenzionální antihmotní Stvořitelé, kteří mají dohled nad multidimenzionalitou a spravují některé její části. Pro naší pozemskou úroveň jsou to však Stvořitelé opravdu nesmírně mocní, multidimenzionálně rozhodně nejvyšší... Dalším světem "Narcis", který se mi též představil, je například i svět Lemúrie. Ukázali mi, že ve svém pozemském životě měli velice silně vkořeněnou kulturu sebepéče a vůbec pečování o svůj vzhled. Ostatní z pozemské úrovně se jim za to posmívali, a tak se tyto bytosti oddělili do svého vlastního světa, a to do Lemúrie... Když se mi však Lemúřané představovali, bylo to v období největších bojů o Tzolkin, takže jsem je rovnou také vyzval, aby se k nám připojili, čímž prošli i oni. ..Jednou doufám budu moci napsat a naplno popsat ten neskutečný zážitek a prožitek, když jsme všichni jako Jednota opravdu naplno bojovali za lepší svět. To co se tam doopravdy stalo... Mimochodem, tvář Lemúřanů je skutečně a docela věrně zachycená na jednom z Mayských znaků. Tak opravdu vypadají. Lemúřané jsou hmotným světem, který však svým vědomím souzní se světy "Narcis"... Nyní však musím napsat další nepříjemnost. Mezi antihmotné světy "Narcis" patří i svět, který způsobil tu obrovskou chybu, o které pořád píšu a mluvím. Díky tomuto světu došlo k tomu, že nejenom planeta Země přijala falešného Boha. Vím o tom už mnoho let a nemáte představu, jak jsou všechny Stvořitelské úrovně z tohoto smutné a přešlé. Nemůžou nic dělat, protože se všichni držíme programu absolutní volnosti a svobody. Dokud lidé budou falešnému Bohu důvěřovat a řídit se jím, nedá se s tím nic dělat. Právě od tohoto Boha pochází tolik iluzí a klamů. Oddálení se od Zdroje... Má se to takhle: Právě tenhle falešný Bůh byl reálně součástí programu vývoje, o kterém jsem psal, jako o vědomí ženy, která řídí jeřáb. Jeden ze světů, který se též držel tohoto vývojového programu, se posunul o žebříček výše, a domníval se, že již má nárok vést ostatní světy, coby Stvořitel. Tohle právo ale ještě neměl. Jedna ze Stvořitelek (éterické vědomí), se rozhodla, že tomuto světu umožní vést nižší světy na zkoušku, aby si to sami mohli vyzkoušet, jaké to je a co to obnáší. Předala jim k tomuto vedení klíč. Od této chvíle zažila multidimenzionalita snad svůj největší úpadek. Bylo mi to ukázáno takto: Multidimenzionalita je jako konkrétní ucelený mozajkový obraz, který však je rozdělen po kousíčkách mezi jednotlivé dimenze. Těchto obrazů je dvanáct. Sonyo mi tenkrát o nich vyprávěla jako o "Záhadných obrazcích, které průzkumníci tajili". V podstatě jde o obrazce dvanácti meridián, které dohromady tvoří celou vesmírnou multidimenzionalitu. Ukázali mi to jako různěbarevné dlažební kostky (Slunce, hvězdy, planety...), které svým přesným rozpoložením a vzájemnou spoluprácí mezi sebou představovali ty meridiánové obrazce. Všech dvanáct obrazců bylo krásně složených a poskládaných na sebe, kde se všechny dimenze mezi sebou různě doplňovali a souznili spolu. Takhle vypadá celý náš vesmír z pohledu našeho éterického Původu i Prapůvodu. Byl to úplně jiný vesmír, než jak ho známe dnes. Úplně jiná multidimenzionalita. Tento falešný Bůh však úplně rozbil jeden celý obrazec z těchto dvanácti obrazců, aby ho následně sám mohl spravovat a starat se o něj, coby Stvořitel. Rozhodilo to úplně celý vesmír. Stvořitelé o tomto stavu vyprávějí jako o starém a novém vesmíru. Ta Stvořitelka, která svěřila klíč k vedení dimenzí tomuto samozvanému Bohovi, převzala plnou odpovědnost za vzniklou situaci sama na sebe. Tím bohužel všechny uvedla v omyl. Úplně všichni věděli, že se něco stalo, ale tato Stvořitelka nikomu neřekla, k čemu doopravdy došlo. Zasáhlo dítě, které si samo o sobě myslelo, že už je dospělé. Když jsem přímo s touto Stvořitelkou jednal, říkala mi, že toho měla hodně moc na práci, a tenhle samozvaný Božský svět velmi silně apeloval na to, aby mohl být též Stvořitelským. Ona jim k tomu předala ten klíč, aby se sama osvobodila od jejich neustálého apelování a urgování. Již jsem psal o tom, že mnoho vývojových světů neustále po Stvořitelích něco chce (pane Bože udělej, uzdrav, vytvoř, slituj se...). I ten náš pozemský svět k těmto světům pochopitelně patří. Není příjemné se o tyto světy starat. Čím dětinštější jsou, tím více nárokují své potřeby. Když jsem se pak spojil právě s tímto samozvaným Stvořitelem, byl ze mě nervózní. Uvědomoval si svou chybu a nevěděl, jak na něj budu reagovat. Je si vědom své chyby a snaží se jí napravit, ale bude to dlouhou dobu ještě trvat, než se všechno vyčistí... S Matrixem to však nemá nic společného. Matrix je úplně jiný program. Klasickým příkladem antihmotného světa Matrixu jsou například právě andělé, archandělé či démoni. Právě oni jsou součástí programu Matrix. Jsou to bytosti Jemněhmotného Původu, kteří přijali roli a úlohu služby programu Matrix. Dokud budou v roli tohoto programu, prožívají svou antihmotnou podobu, až z této role vyjdou, vrátí se ke svému Původu... V podstatě všechno co jsem zde popisoval, má stejný původ - doposud nezpracované prožitky a emoce. Jsou to stále otevřené, nezpracované a nedokončené příběhy, plné různých dojmů a zvratů. Některé z těchto světů patří i Stvořitelům. Stvořitelé mají velice mnoho podob a nacházejí se na všech úrovních prožívaného světa, tedy i v samotné multidimenzionalitě...