Sféry a Světy "Temna"

Sféry a Světy "Temna": Temno je nejčastěji spojováno se zlem, manipulací, ovládáním a strachem, v poslední době též asi nejvíce s nevědomím. Je velice mnoho podob Temna a sahá až k samotnému prapůvodu našeho žití. V samotném prvopočátku Temna jde především o emoce hněvu. Tohle je vlastně samotná příčina zrození Temna... Pokud jsme v emocionálně klidovém stavu, je vše v pořádku a se všemi vycházíme bez jakýchkoliv potíží. Stává se ovšem, a to velmi často, že nás něco například natolik nadchne, že tomu věnujeme až příliš mnoho času a své energie. Úplně se zapálíme do činnosti, která nás tolik nadchla. Jsme velmi natěšeni tím co tvoříme, že si až přestáváme všímat svého okolí. A v tu chvíli nám nastávají jisté problémy, problémy a potíže spojené se vzájemným soužitím. Dlouhou dobu naše počínání všichni tolerují. Opravdu se nás snaží pochopit, tolerovat, ba i podpořit v tom co činíme. Všechno ale má své meze. Jakmile překročíme ve svém jednání pomyslný práh jejich trpělivosti, dají nám to velice razantně najevo. Nadávají nám a jsou na nás velice rozzlobeni. No a teď je jakési pomyslné měřítko vnitřních hodnot toho, co se vlastně stalo. My jsme byli v zápalu své vlastní aktivity. Ať už nám šlo, o jakoukoliv zálibu, byli jsme pro tuto aktivitu opravdu nadšení, zapálení, veselí, šťastní, dobře naladění, plni optimizmu. Ostatní však náš až moc přílišný elán a temperament s námi nesdíleli. Opravdu dlouho se nás snažili tolerovat, ale my jsme se i nadále plně věnovali jen svému potěšení a na ně jsme nebrali žádné ohledy. Došla jim trpělivost a opravdu se na nás rozzlobili. Náš elán a naší radost a zábavu již odmítli nadále snášet, podporovat a tolerovat, čímž nás zastavili. A důvod? Byli jsme přeci vůči nim sobečtí, zahleděni jen do své vlastní záliby, činnosti, do svých sobeckých zájmů. Jinak se tomu také říká, že jsme díky zápalu své vlastní vnitřní emoce vystoupili z Jednoty do vlastní individuality. Byli jsme součástí celku, ale své vlastní zájmy jsme upřednostnili nad zájmy a pocity všech ostatních, čímž jsme ty ostatní začali přehlížet. Už nás nezajímalo, jak se oni s námi cítí, jak moc jim již začínáme překážet, jak moc je začínáme omezovat na jejich svobodě... Pokud se vnitřně i navenek projevujeme opravdu spokojeně, šťastně, nadšeně, vesele a všeobecně plni elánu a optimizmu, nikdo nás přeci nechce zarmoutit či zklamat. Nesmíme být ale vůči ostatním sobečtí. Protože potom jim nezbude nic jiného, než naše nadšení zastavit a vzít nám tak úsměv z tváře. Oni to nechtějí udělat, ale pak už musí... Dávejte si pozor na to, kam vás vaše vnitřní radost a nadšení zde na Zemi vede. Třeba právě tam máte něco nezpracovaného. Jste si opravdu jisti, že vaše radost není byť jen trochu sobecká? Rozhodně vás nikoho nechci rozhodit, ale pozoruhodným faktem je, že zde právě sobeckou radost uvádím jako příčinu pádu. A to moc dobře vím, o čem to píšu... Již jsem se dříve jasně zmínil o tom, že hlavní příčinou pádu byla sobeckost. A taky že skutečně byla! Toto se odehrálo již v samotném Prapůvodu našeho žití. Z pozemské úrovně se dá jen velice obtížně naladit na tyto prvopočáteční emoce. Jak může nehmota poškodit nehmotu? A ještě k tomu svojí sobeckostí? Sonyo mi musela všechno připodobnit k Zemi a našemu současnému životu, abych se alespoň trochu dokázal vžít do daných emocí. Jedním z příkladných příběhů, které mi Sonyo vyprávěla, je opět vztah mezi dvěma, tedy mezi mužem a ženou. Muži se tato žena líbí, a tak se ji tedy, jako svoji vyvolenou, snaží získat, uhání ji. Některé ženy však umí mužům i velice dlouho odolávat. Pokud však žena o tohoto muže opravdu nejeví vůbec žádný zájem, je přímo její povinností tohoto muže od sebe úplně odtstrčit, jasně mu dát najevo, že o něj nestojí. Potom je povinností muže respektovat její rozhodnutí a opustit ze svého záměru vůči ní. Pokud se však ženě líbí být mužem dobívána a místo toho, aby ho od sebe odtrhla, začne ho dráždit a provokovat, muž si na ni přirozeně dělá stále větší nároky, stejně tak, jako pokud je žena nerozhodná... Dejme tomu, že tady se Sonyo vyprávění zastavilo (nemusím doufám zacházet do hlubších detailů, které končily pro ženu pocitem znásilnění), no a na řadě byl soud. Nikoliv pozemský, ale Boží. Každý z obou aktérů (muž i žena) měl svůj podíl viny. Žena muže včas nezastavila a muž svými pocity nerozpoznal její nerozhodnost... Pokud tento příběh rozepíšu vůči předešlému... Muž se zahleděl do oné ženy a ta se stala jeho budoucím smyslem života. Začal ji uhánět a vkládal do toho celou svojí energii. Žena ho však včas nezastavila, přestože zůstala nerozhodná. Muž její neodmítnutí začal považovat za její přijetí, čímž si na ní začal dělat ještě větší nároky a sobě si dával mnohem větší šance. A právě tady máme ten stav. Muž je plný optimizmu, nadšení, elánu a radosti vůči svému záměru k té ženě, ale ta žena onu mužovu radost a jeho elán, s ním nesdílí. Muž se však dostal do sobecké pozice zahleděnosti, kdy již nevnímal její pocity nesouladu a nesouznění s ním. Ona mu hned na začátku tohoto vztahu nedala dostatečně najevo svůj nesouhlas, čímž ho posílila v jeho optimizmu vůči ní. Ona jeho radost a elán nechce zastavit, nechce ho vidět smutného, a tak dlouhou dobu toleruje jeho uhánění a námluvy. Postupem času se však jeho elán vůči ní zmnohonásobil, až přerostl v pocit majetnictví a vlastnění té ženy. Jeho námluvy se změnily v obtěžování. Zde již muž sobecky vnímá jen své pocity, ale úplně ignoruje pocity té ženy. Tady už ale bylo pro tu ženu pozdě... Ona vlastně, aniž by si to sama uvědomovala, svojí rolí dlouhodobého přetrpění jeho apelování a naléhání (její role oběti), napomohla tomu, že se jeho apelování a naléhání vůči ní podstatně zmnohonásobilo, až se změnilo v obtěžování... Pokud znáte filozofii Jin a Jang, energie muže je hodnocená jako jang, aktivita, dobro, světlo, slunce, aktér... Energie ženy pak je v symbolech hodnocená jako jin, pasivita, zlo, tma, oběť... Asi možná na tom něco bude, nemyslíte? ... Nikdo si nesmí nechat líbit nic, s čím sám nesouhlasí. Skutečné zlo je v tolerování nežádoucího stavu. Všechno co včas není zastaveno, je dovoleno. Jinak se tomu říká vychovat si své zlo, dokud se ještě pořádně neprojevilo, dříve než už bude pozdě, což se v našem pozemském světě vztahuje též na výchovu vlastních dětí. Sobectví je vlastně následek dlouhodobého tolerování ostatními... Možná teď máte pocit, že jsem to pravé Temno a především pak zlo vůbec nepochopil. Že zde píšu jen samé nepodstatné věci, které se zlem nemají až tak moc společného. Že má naše Země mnohem složitější a vážnější stavy k řešení, než se zabývat zcela běžnými přirozenými vnitřními konflikty mezi páry... Omyl, přesně tyhle emoce způsobily pád, a to již v nehmotném a nestvořeném světě našeho prapůvodního života. Jsou to právě ty nepatrné maličkosti, které se v průběhu dlouhodobého tolerování rozrostou ve skutečné problémy. Kdybychom zde na Zemi již v dávné minulosti dlouhodobě netolerovali některé stavy, rozhodně bychom nyní neměli tolik pozemských problémů. Opět a pořád dokola, všechny své stavy a emoce musíme neustále zpracovávat až do zdárného konce. Nezpracované a nedořešené události jsou pak naším břemenem, tíhou našeho života... Stále si ještě myslíte, že v nehmotném a pro nás nesmrtelném stavu si ublížit nemůžeme? Tak jako zde na Zemi rozhodně ne, ale po emocionální stránce, mnohem více... Temno má však velmi mnoho podob, velmi mnoho bytostí Temna, stejně jako velmi mnoho různých světů Temna. O některých podobách Temna začnu teprve postupně psát. Tato zpráva však slouží jako opravdu reálný náhled do Prapůvodu zrození Temna. Tedy žádný Satan, Lucifer, či další démoni, padlí andělé, či ďáblové. Oni skutečně existují, ale jen v mezích a možnostech svých programů, účelu jejich vzniku, proč se i oni museli zrodit. Ale o tom všem až později...