Sírius

Sírius: Tato rovina je velice odlišná od ostatních dimenzí, a to převážně tím, že jde o antihmotný svět. Když jsem se sem napojoval v roce 2010 prostřednictvím Katčiných meditací, napojil jsem se jen na jakési vědomí, které mě jen pozorovalo. Z této frekvence pochází i můj průvodce, který se mě tentokráte v průběhu mé meditace vůbec neujal. Je to moc dobře, protože já jsem tím mohl pozorovat zdejší dění objektivně jako celek, nikoliv jako individuální přístup ke mně. Ocitl jsem se na obrovské skalnaté pustině. Všude kolem mě jen samá skála a kamení, sem tam nějaký menší výstupek, jinak, skoro jako bych měl kolem sebe velmi dobře schůdnou skalnatou rovinu. Mohl jsem jít libovolně kamkoliv, ale vlastně jsem nevěděl, kam mám jít. Všechny směry vypadali velice podobně, skoro jako bych si mohl vybrat mezi tím, zda půjdu nalevo směrem k nějakému hrbolku, nebo zda se vydám napravo k nějakému jinému hrbolku. Jako bych zde vůbec neměl kam dojít a na co narazit, jako by zde úplně chyběl směr a cíl. Přesně to mi mimochodem později napsala Galaktická rada sama o sobě, když mi intuitivním písmem napsali: „Naše cesty se otevřeli, naše kroky se sjednotili, však cíle se zcela rozplynuli, a v tom je nejvyšší Božství“. Nějakým směrem jsem se tedy vydal a došel jsem k záhadnému obrovskému otvoru v zemi, tedy ve skále, který jakoby byl chráněno nějakou zvláštní mříží. Připomínalo to obrovské umělé oko, které mně pořád pozoruje, a zároveň mění své tvary. To bylo ale od tohoto oka vše, žádné doplňující informace, žádné vysvětlení či navedení… Celkově mi zdejší atmosféra připadala, jakoby vše mělo tmavomodrou barvu, nikde žádné jinak zbarvené energie či Světla, a celou dobu jsem si připadal, jako bych se pohyboval a procházel po obrovské zkamenělé velrybě. Velice mě potěšilo, že na této meditaci vedené Katkou nás bylo více meditujících a napojujících se lidí s podobnými zážitky… Když jsem se později napojoval na Andromedu, z tamních dětí jsem měl pocit, podobný jako u koček, které se rovněž neustále třou, takže jsem se nějakou dobu domníval, že naše pozemské zvířata nějak souvisí s povahami a emocemi různých dimenzí. Toto mi však všechny sféry vyvrátily. Ovšem ne úplně, jisté podobenství a zákonitosti zde přece jen jsou.