Fotonové pásy

Fotonové pásy: Toto je již ta pravá činnost, která náleží převážně mladým „andromeďanům“. O samotné „fotonové pásy“ však zde ve skutečnosti vůbec není řeč, jde o obrovské přívaly energií, které ostatní světy pojmenovali právě fotonem. Zatímco jejich děti potřebují někde skotačit a ti starší již potřebují více odpočívat v pohodlí teplého domova, ti mladí vůbec žádný domov neznají a nepotřebují. Úplně celé produktivní mládí se zde prožívá výhradně venku v přírodě, všichni mladí spolu v jednom kolektivu a pohromadě. Strávil jsem zde s nimi několik dní. Je to velice zvláštní, a naprosto odlišný způsob života, od toho našeho pozemského. Ve dne se tito mladí lidé sdružují v menších skupinkách na různých místech. Ta moje skupinka vysedávala na jednom náměstí na schodech jednoho velkého domu. Seděl jsem s nimi a jen je pozoroval. Všichni zde byli v párech, což já pochopitelně nebyl. Zprvu jsem si myslel, že například čekají na nějaký autobus, ale když jsem s nimi takhle seděl už asi šest hodin, pochopil jsem, že to pro mne bude mnohem hlubší zážitek, než jsem si původně myslel. Byl jsem tam jen v krátkém tričku a byla mi už docela pěkná zima. Oni byli téměř nazí a vůbec žádná zima jim nebyla. Po celou dobu, co jsem zde s nimi seděl, nepadlo mezi kýmkoliv z nás jediné slovo. Jen jsme všichni mlčky seděli a čekali, jen já pořád nevěděl na co. Konečně jsem se dočkal. Začalo se pozvolna stmívat, už byl večer. Všichni jsme se najednou zvedli a šli městskými ulicemi směrem k nějakému zámečku na okraji města. Stále se k nám přidávali další skupinky. Šli jsme spolu s nimi v obrovském průvodu, až jsme došli k tomu zámečku. Tam už na nás čekali ostatní davy mladých. Všichni se k sobě tiskli a moc se objímali. Velice brzy jsem pochopil, že jsem zde sám, a že mám být jenom pozorovatelem tohoto dění. Vůbec na mě „syčáci“ nebrali ohled. Byli zde pro mě těžké chvíle, kdy jsem se až tak červenal, že jsem ani nevěděl, kam se mám jít schovat a nejraději bych se zahrabal do země. Každý zde měl svého partnera a neustále se úplně celou noc objímali. Něco jsem ale začal pozorovat. Mezi nimi všemi pozvolna začala proudit velice silná energie, která již byla natolik hustá, že se zhmotňovala v opar až mlhu. Tahle energie byla natolik silná, že zasáhla úplně každého z nás. Doslova nás všechny dobila. Byla ale natolik silná, že doslova proudila úplně všude a zasahovala naprosto každého i od nás velice vzdáleného. Tady přišlo mé pochopení celé situace. Právě tohle jsou ty, ostatními nazývané, fotonové pásy. Je to energie, která vzniká ve hmotných tělech, tohle by nehmotné světy asi vytvořit nemohli. Když se dva mají mezi sebou opravdu moc rádi, neustále jsou při sobě a neustále se objímají, jejich hmotné tělo po určitém čase přijme nepřetržitou přítomnost toho druhého z nich jako samozřejmost. Doslova zde dochází k naprostému fyzickému, duševnímu i duchovnímu sjednocení, kdy se ze dvou do sebe zamilovaných lidí stává jedno jediné společné citové tělo. Oba dva tak mají naprosto ty samé pocity, prožitky a potřeby. Právě proto zde mají všichni fialovou barvu, je to barva krve, která jim nepřetržitě proudí po celém těle. Vlastně jsou oba nepřetržitě fyzicky vzrušení, mají společnou tělesnou teplotu, stejné stavy a nálady… Když se k těmto dvěma věčně do sebe zamilovaným lidem připojí doslova davy stejně naladěných a zamilovaných párů, Vzniká společné vědomí i tělo všech. Tyhle lidi jsem nikdy neviděl jíst, pít, vykonávat potřebu, či se jakkoliv věnovat jiné činnosti. Tyhle lidi nepotřebují naprosto vůbec nic, jen jeden druhého. To je všechno. A to zde vůbec nemám na mysli vztah sexuální, který samozřejmě také je, ale nemá takovou váhu. Zatímco u nás je sex cosi jako třešnička na dortu, u nich je sex jen běžná potřeba, jako jakákoliv jiná. Mezi všemi je tak nesmírná vzájemná láska, že pouhá energie, která mezi nimi vzniká a proudí, je všechny doslova každodenně živý a dobíjí. Právě tyhle „andromeďané“ jsou skutečnými hmotnými bytostmi, kteří vůbec nepotřebují jíst, přestože jsou hmotní. Až teprve staří lidé, kteří již nemají tolik sil, se od mladých odpojují a odcházejí v klidu dožít svůj život do k sobě věkově rovných komunit… Je to k nevíře, ale u nás na Zemi se k lásce, zamilovanosti a následnému soudržnému vztahu potřebuje nějaké to soukromí, kino, kavárna, společenská zábava, televize, hudba, dobré jídlo, alespoň dostačující a nejlépe přitažlivý vzhled, mejkap a líčení, parfém s výraznou vůní, alespoň nějaký slušněji zařízený byt, dostatek peněz na společné financování a dávání do rodiny… Kdybych tohle na Andromedě vyprávěl… Energie, která zde na Andromedě mezi mladými vzniká, plně zasahuje úplně celý vesmír. Jsou to pochopitelně energie plné lásky. Právě tyto energie jsou u nás mezi příznivci ezoteriky tolik oblíbené a často jsou milně zaměňované za andělské či dokonce Boží a Božské. Dali jsme jim velice mnoho jmen, ale jejich původ je právě odtud. Potíž je v tom, že se lidé naučili tyto energie vděčně přijímat, avšak nikoliv sami produkovat… Když jsem se o tomto způsobu života pokoušel, již někdy v průběhu roku 2010, zde na Zemi s někým popovídat, vždy jsem se setkal s obrovským nezájmem a nepochopením. Stále ještě je pro vás pátá dimenze přitažlivá?