Světlo a Temno

Světlo a Temno: Světlo a tma je něco, co neustále provází úplně všechny Sféry, Světy i životy. Není na tom vůbec nic nepřirozeného či umělého. Je to zcela normální, spontánní a přirozený stav, se kterým se i ve Věčnosti budeme neustále konfrontovat. Však úplně všechno je živé. Má se to tak: Když jste moc aktivní a rozvášnění, potom moc záříte a budíte na sebe pozornost celého okolí. Není nikdo, kdo by si vás nevšiml a stáváte se pro své okolí atrakcí. Jste středem pozornosti. Každé světlo či pestrost a barevnost přeci k sobě neustále přitahují pozornost. Určitou dobu vás to bavit může, ale postupným zmoudřením již nebudete chtít na sebe tolik upozorňovat a přitahovat pozornosti svého okolí. I toto pravidlo platí pro nalezení své pravé totožnosti, osobnosti, svého skutečného Já. Reálně je tedy všechno to, co až příliš moc svítí a září, ve skutečnosti nezpracované, emoční, v nadbytku, nekontrolovatelné, živelné., zkrátka pro ostatní rizikové. Světlo vede k živelné antihmotě, ale nikoliv k nestvořenému prapůvodu. Vždyť i u nás jsou všechny meditace a relaxace o absolutním zklidnění Duše a sama sebe. Čím více se zklidňujeme, tím méně na sebe upozorňujeme a tím také méně „záříme a Svítíme“, už nejsme tak vznětlivý a prchlivý, jsme jen uvolnění… Je chybou myslet si, že pokud meditujeme a relaxujeme, potom více záříme a jsme „Světlem“. Copak nevíte, že všechno to co je v klidu a uvolnění, postupně chladne a bledne? Vím, že vám všem různé Sféry neustále říkají, abyste se stali Světlem a rozzářili své doposud temné okolí. Chce to jen pochopit, jak to oni doopravdy myslí… Světlo je přímost a přímost je pravda. Pokud jste v absolutní pravdě, všechny lži, iluze, klamy a destrukce se o vás jen odrážejí a vůbec se u vás neudrží. Jen vámi projdou a hned zase putují o dům dál, k tomu, kdo je přijme. Tu pomyslnou Temnotu vytváří právě ta faleš, kterou přijímáte za reálný stav, a ona vám následně zastíní přímý a pravdivý pohled a úsudek na skutečnou realitu. Temnotou je tedy v pomyslné míře lež, kterou přijmete za skutečnou. Okamžitě vám oslepí vaše oči a vy pak nedokážete rozeznat pravdu.. My jsme osobnost, která jasně zná své vlastní hodnoty. Moc dobře víme, kdo jsme. Známe se. Jsme plné vědomí, plně prožitý příběh, otevřená a ucelená kniha o nás samotných. Tím že víme, kdo jsme, úplně všechno v nás proudí, nic v nás není zablokované, nevysvětlené či nezpracované. Tím že v nás úplně všechno plynule proudí bez jakéhokoliv omezování a blokace, dá se říct že „Svítíme“. Světlo zde představuje plynulost. Pokud však ztrácíme pojem sami o sobě a stáváme se svým vlastním nedostatkem, potom se hledáme úplně ve všem. Snadno pak můžeme přijímat cizí a milně to pokládat za naše. Takto si sami sobě měníme osobnost a stáváme se Stvořitelem sami sebe. To my jsme Stvořitelem formy. To my sami sebe formujeme. Naše vlastní přesvědčení nám formuje náš vlastní život. Přijímáním cizího a pokládáním ho za své vlastní je právě tou onou lží, kterou my sami sobě neustále předhazujeme. Vlastně si doslova jen sami sobě lžeme. Tohle je celý Matrix. Vytváříme si velmi mnoho příběhů, které však neumíme dokončit. Nemůžeme je dokončit, protože v těch příbězích ani nejsme sami sebou. Snažíme se sami sebe v těch příbězích najít, ale nejsme tam. Není to náš skutečný příběh. Musíme tento příběh opustit a snažit se najít jiný příběh, ten náš skutečný, který opravdu pojednává o nás. Kde skutečně jsme sami sebou, kde jsme se našli, kde veškeré prožívání onoho příběhu s námi plně souzní. Tedy harmonie a soulad v našem vlastním životě, ve kterém jsme už jenom sami sebou, ve svém vlastním příběhu, který jen musíme dokončit. A Matrix pro nás přestává existovat, protože se již neztotožňujeme s příběhy cizími. Jsme už jen sami sebou a prožíváme jen sami sebe. Jsme pravdou… Co se vědomí a osobností týče, všichni jsou spíše „schovaní“ a nebudí na sebe moc pozornosti. Jsou naprosto zklidnění a jsou ve svém přirozeném stavu. Jsou spíše reakcí nežli akcí, ale ani to není pravidlem, už i díky jejich časté proměnlivosti… Dalším velkým pojmem, spojeným se „Světlem a Temnem“, však je pojem „Dobro a Zlo“. Ani jedno neexistuje. Vše je Jedno. My se však v rámci hledání sami sebe můžeme pokusit prožívat jednu z těchto polarit. Můžeme se pokusit být Dobrem a prožívat Dobro, nebo být zlem a prožívat zlo. Můžeme se pokusit ztotožnit se s Dobrem nebo se Zlem. Ani jedno z toho však reálně nejsme, ale proč to nezkusit? K našemu vývoji to nepochybně patří, a i zde se můžeme třeba i najít, nebo alespoň posunout, pohnout se z místa… Temno i Světlo, stejně jako Dobro i Zlo, vše je jen iluzí, kterou však je možné projevit. Její působnost je však jen v rozmezí programu Matrix, nikde jinde nic z tohoto neprojevíte. Je to jen iluze.