Sféry prapůvodní, původní a naše současné

Sféry Nehmotné, Jemněhmotné a Plněhmotné: Úplně všechno se dá přirovnat například ke hře domino. Máme spousty různých dílků obdélníkových tvarů a každý dílek domina má jinou svojí vnitřní hodnotu. Navenek vypadají všechny tvary stejně, ale záleží na jejich vnitřní hodnotě, tedy počtu teček, které na sobě mají vyryté. Hra domino se dá použít ve smyslu pochopení světů a vesmíru libovolně na cokoliv. Jistě znáte ty obrázky, kde domino znázorňuje a představuje Karmu. Když do někoho strčíte, on spadne, ale spolu se sebou dominově strhává všechny okolo, čímž ten poslední spadne opět na vás, a to zákeřně zezadu. Domino je hra hodnot, což je naprosto shodné s reálným přístupem každého z nás, a tím, co se nám děje a stává za náhody (nehody)... Nyní se pokusme pochopit úplně celý vesmír i mimovesmírné žití právě pomocí domina a jeho jednotlivých hodnot... Existuje absolutně nejvyšší hodnota, která však není počítána. Je to hodnota absolutně čistá a naše "prapůvodní". Jsou to tedy dva díly domina, které na sobě nemají vůbec žádné tečky, žádnou vnitřní hodnotu. Jsou to dva absolutně prázdné a čisté díly. Jeden díl jsme my, a ten druhý díl je náš odraz. Toto je neše absolutní a Věčná hodnota. Ta úplně nejvyšší, jaké můžeme dosáhnout, avšak ve skutečnosti to je hodnota úplně nejnižší. Tvrdá realita úplně všeho. Ty nejnižší hodnoty jsou reálně a přirozeně vždy nejvyšší, a naopak. Žádná hodnota je ve skutečnosti plná hodnota. "Nic" má tu úplně nejvyšší hodnotu a naopak "něco", "cokoliv" tu hodnotu vždy snižuje. Ten pro nás úplně nejvyšší a nejpřirozenější svět má pouze dvě kostičky domina s absolutně nulovou hodnotou. Je to absolutně čistý vztah mezi "tím co skutečně jsme my" a "tím co skutečně odrážíme, to, co z nás doopravdy vyzařuje". Tento stav je bohužel trvale neudržitelný. Každý z nás občas potřebuje změnu. A právě tento pocit se pozvolna začíná z nás odrážet. Příčin je ale mnohem více. Daleko častěji jde o návrat k nedokončeným a nezpracovaným projevům, které se začínají bouřit a ozývat. Tak či tak, dochází k tomu, že se mezi dva absolutně čisté dílky dominové skládačky dostávají nové dílky, které již v sobě odrážejí nějakou hodnotu. Je to hodnota našich restů. Pokud je to nízká hodnota našich restů, dá se snadno a rychle napravit, a tak se můžeme vrátit zpět k absolutním hodnotám. Čím více restů však máme, tím je návrat k absolutnu obtížnější a náročnější. Postupně se začínají množit nové a nové tabulky domina s novými a novými hodnotami. Ztrácíme orientaci a začínáme se v těchto hodnotách ztrácet a utápět. Od této chvíle již nejsme absolutní hodnotou, ale "jemněhmotnou" hodnotou. Mezi dva absolutně čisté dílky domina, které představují nás a náš odraz, se nahromadily naše resty, které se poskládaly dle svých hodnot v nových dílech dominové skládačky. Náš odraz již nemůže být čistý. Je plný námi různě nezpracovaných hodnot. Pokud jsme zkušení a moudří, tyto hodnoty postupně ničíme a vracíme se k čistotě "ničeho, nuly, absolutna, prázdnoty...". Chybou je, pokud tyto hodnoty začneme upřednostňovat, ale mnohdy jinak nemůžeme. Je to jako naše vnitřní dítě. Pokud jsme v nás samotných něco zanedbali, to něco se začíná čím dál hlasitěji ozývat, a postupně nám to přestává důvěřovat. Cítí to jako naše selhání, zradu a je to námi zklamané. Nám nezbývá nic jiného, než se vrátit na začátek stavu, kdy jsme právě toto začali zanedbávat, a začít napravovat vzniklé škody. Musíme se tomu zanedbanému zkrátka začít pořádně věnovat. Dát tomu mnoho svého drahoceného času lásky a úsilí. Tímto zahajujeme naší vlastní hru domino. Naše prapůvodní absolutní hodnota se vrací ke svým restům. Vstupuje tak na políčko dalšího dílku dominové skládačky, kde již je nějaká hodnota. Jsou to vroubky našeho restu. To, co jsme opomenuli a ono se to ozvalo. Mnoho našich bolavých a nemocných pocitů a emocí. Mnoho těch, co se na nás zlobí a nedůvěřují nám. Mnoho těch, co se od nás trucováním odtrhlo a snažilo se osamostatnit (proto ty nové dílky dominové skládačky), avšak stále jsou součástí vztahu mezi námi a naším odrazem... Pokusím se vysvětlit... My jsme jen shluk spousty různých energií. Každá energie je podobná těm ostatním a dohromady mají absolutní hodnotu, kterou vyzařují do dálky jako svůj odraz. Může se stát to, že některé naše energie se mezi sebou upřednostní nad těmi ostatními. Těm ostatním to zprvu nevadí a chápou to, tolerují to. Postupem času, pokud se stav nemění, se tyto energie začínají ozývat a dožadovat se opětovného přijetí. Jejich vnitřní stav se již ale trochu změnil. Již nejsou absolutní hodnotou, jako byly dříve, ale je v nich zakořeněna zloba a hněv na ty, co se upřednostnily. Ty upřednostněné absolutní energie se nemohou od těchto zanedbaných odprostit. Nejde to a ani by to nebylo správné. Všechny energie dohromady tvoří jednotný celek a vyzařují svůj odraz, no a ty zanedbané ten odraz přirozeně kazí. Avšak ne vlastní vinou. Těm upřednostněným energiím tedy nezbývá jiné volby, než se v čase (Paměti) vrátit do doby, než se začaly sami sebe upřednostňovat. Skutek se však již stal a nikdy se nedá smazat, vrátit a vynulovat. Je jen nesmírně nutné napravit všechny škody a plně se věnovat těm námi zanedbávaným energiím. Je to nový čin, který se též navždy zapisuje do Paměti... V Paměti již navždy bude uložené, že se některé energie upřednostnily nad ostatníma. Též tam však již navždy bude uložené, jak ty zanedbané energie postupem času odpustily těm upřednostněným, protože se podařilo vyrovnat všechny předešlé škody a vše vrátit do původního absolutního stavu. Pro nás zde na Zemi k tomuto stavu vede ještě pořádně dlouhá cesta... Chápete už konečně ty "Temné energie"? Mají plné právo se na nás zlobit, pokud je neustále zanedbáváme. Jak se asi nyní v naší současnosti cítí, pokud zastáváme přesvědčení, že je musíme od sebe odehnat úplně pryč, abychom mohli být krásně čistí a zářit více než miliarda rozsvícených žárovek najednou? Samozřejmě že není možné ty temné zahnat. Vždyť jsme to pořád my. Pokud žijeme ve hmotném světě... zkuste si třeba od sebe odehnat jednu nohu. Zbytek těla může zůstat, protože je "čisté", no a ta jedna "nečistá" noha, ať si sama jde kam chce... Copak to jde? Vždyť ta noha je pořád naše nedílná hmotná součást, ať je jaká je... I pro nehmotné světy není možné oddělit od sebe svojí vlastní nedílnou součást... Temné energie jsou naše vlastní energie, které se tak dlouho budou ozývat a kazit nám náš celek, dokud je sami od sebe a ze své vlastní iniciativy nevyléčíme. Vede k tomu jediná cesta. Přestat je ignorovat a naopak je přímo zapojovat do naší každodenní aktivity. Když si oni všimnou, že jsou nedílnou součástí přímo nás a našeho života, jejich projevy se utiší a oni se opět k nám vrátí, jako náš Věčný a velmi cenný partner do života. Dualita Temna a Světla pochopitelně zaniká... Ale zpátky k dominu. V naší hře jsme teprve u jemněhmotného živata a nejprve se musíme posunout až ke hmotě, abychom následně mohli hledat cestu zpět... Máme tedy jemněhmotné tělo. Museli jsme se vrátit v čase k našim restům. Restů však nebylo málo, a tak jsme se ztratili v nakupených dílkách domina, plných našich doposud nevyřešených restů. Náš odraz již není zcela absolutně čistý, a tak je jemněhmotný. Zde je velice důležité naše Duchovno. Pokud máme silného našeho Ducha, vždy hledáme cesty zpět a snažíme se nezabloudit. Smůla je, pokud máme Ducha slabšího, nebo ho později naše ego přestane poslouchat a následovat. A zde v té naší dominové hře pozvolna plynule vkluzujeme do hmoty. Tedy do našeho současného stavu. Je to ztráta Duchovního směru a vedení. Mezi námi a naším odrazem jsou nakupené naše resty. Pokud máme Duchovní orientaci, resty řešíme a naše nakupení restů slábne. Pokud však nemáme Duchovní orientaci, naše resty přibývají a množí se neuvěřitelnou rychlostí. Hodnoty našich jednotlivých restů jsou pak až nevyčíslitelné. Dochází k chaosu, ve kterém jsme my, coby střed, a všude kolem nás se to jenom hádá. Resty se hlasitě ozývají a začínají nám způsobovat dost značné problémy. My je však odmítáme uposlechnout a snažíme se je od sebe odhánět. Samozřejmě nemožné, vždyť těmi resty jsme opět jenom my. Jsou to naše nedílná součást. Náš odraz je velmi chaotický a mění se v hustotu a následně hmotu. Zde je domino plně rozložené. "Všechny karty jsou na stole". Můžeme si vybrat. Buďto zůstaneme věrni svému egu a dále se budeme přehrabávat v různých hodnotách jednotlivých dílků domina. A nebo si vybudujeme svůj vnitřní řád a začneme ty jednotlivé dílky řadit podle podobných či shodných hodnot. Tedy tak, jak se hra domino také hraje. Pokud začneme rozlišovat své vnitřní hodnoty, a naučíme se procítit ty opravdu důležité a neodkladné, které opravdu začneme řešit, potom se k nám opět vrátí Duchovno. Duchovno vlastně začíná porážkou vnitřního ega. Duchovno nás začne navádět na správnou cestu. Pořád ale musíme mít na paměti, že je mnoho různých našich hodnot (restů), a že se ozývají všichni. A najednou. Musíme proto neustále zůstat v našem středu a oddělovat od sebe to neodkladné od toho, co může ještě chviličku počkat. Nic se nedá vyřešit najednou. Těch dluhů máme opravdu požehnaně a sami jsme si je zavinili... Opět zdůrazňuji a velmi silně podtrhuji, že ta naše absolutně čistá hodnota jsou jen dva díly absolutně nepopsané skládačky domina. Jeden díl skládačky jsme my, druhý díl skládačky je náš odraz. Je to jakoby prázdný a nepopsaný list. Jakákoliv hodnota, kterou do tohoto listu (naší Paměti) zapíšeme (uložíme), se vždy Pamětí vynuluje, pokud je v souladu a harmonii. Pokud však není v souladu a harmonii, Paměť jí nemůže vynulovat a dříve či později nás k tomuto bodu opět vrátí. Jakákoliv hodnota zapsaná v Paměti, avšak nevynulovaná, je náš rest... Skutečným naším Duchovním cílem je tedy nemít vůbec nic. Žádný "škraloup", jen být nepopsaným listem. Zvláštní že?