2b). Sféry původní

Sféry Jemněhmotné: Tyto světy se mi čím dál častěji představují jako světy ochranného skla, skrze které je sice krásně vidět do všech stran, směrů a úhlů, ale i oni sami si stále více uvědomují, že to sklo je pro ně příliž těžké. Je to vlastně jakýsi filtr, který je sice ochraňuje, ale zároveň tíží jejich volnosti a rozletu. Když s nimi spolupracuju, či se na ně z jakéhokoliv důvodu napojuji, čím dál častěji od nich slyším: "To sklo nás krásně hřeje a chrání, jen škoda že je tak příliž těžké". Samozřejmě že to sklo je myšleno čistě symbolicky vůči mému hmotnému světu, žádné sklo tam nemají, ale podstata zprávy poukazuje na reálné podobnosti. Samotné bytosti, či spíše osobnosti těchto světů, se mi vždy představují jako bytosti s čistě bílíma botama, nebo jako bytosti, které za sebou nechávají bílé svítící stopy. Tyto světy se každopádně oddělili od Prapůvodního života. Jak k tomu ale došlo? Za vším vždy stojí emoce. Je to podobné jako v našem nynějším pozemském světě. Pokud se do někoho zamilujeme a shodou okolností je to vzájemné, pak většinu času trávíme spolu. Vždy když máme volnou chvilku, chceme mít čas jen jeden pro druhého. V našem hmotném světě jsou největším zabijákem těchto vztahů různé povinnosti, jako například chodit do práce. Dále vzájemné vztahy zabíjejí emoce. V jemněhmotných světech je zabijákem vztahu právě emoce. Nehmotné osobnosti mají spolu nepřetržitý vzájemný vztah, který nečekaná emoce náhle rozdělí. Je to, jakokdyž jste neustále spolu, a náhle k vám přijede pouť. Vy se na tu pouť strašně moc těšíte a chcete se na ni podívat, ale váš protějšek na ní z nějakého důvodu nemůže, nebo nechce. Pokud jste rozumní, domluvíte se mezi sebou a budete plně respektovat jeden druhého. Potom nadále zůstáváte ve společném nehmotném a prapůvodním vztahu a jeho světě. Bohužel došlo k něčemu jinému. Jeden z páru se na tu pouťovou atrakci okamžitě vrhl a účastnil se jí, zatímco ten druhý zůstal ohromený a zaskočený na svém místě. Zatímco se jeden baví, raduje a veselí, ten druhý je zaskočený a smutný. Zatímco jeden získává na atrakci nové poznatky a zkušenosti, o které se obohacuje, ten druhý naopak doslova chudne a ztrácí. Pokud se tedy zaměřím na prapůvodní nehmotné světy, pak neexistují žádné vztahy typu muž a žena, jde jen o energie, které prožívají společné vědomí. Pokud však dojde k nějaké emoci, která tyto energie rozdělí, následky mohou být velice těžké. Jedna část společného vědomí se spustila s emocí, zatímco ta druhá část doslova ztratila sama sebe. Právě zde došlo k zrození dvou jemněhmotných světů, tedy světy zbavující se svého přebytku a světy doplňující svůj vlastní nedostatek. Když se pak ta část vědomí, která se spustila s emocí, opět uklidnila a vrátila se na své původní místo, zjistila, že ta druhá část společného vědomí úplně ztratila svou identitu a pojem o sobě. Když v našem pozemském světě ztratíme milovanou osobu, cítíme v srdci, že nám chybí veliká část sebe sama. S tou milovanou osobou jsme prožili určitou část svého života, a najednou zjišťujeme, že nám tyto prožitky strašně moc chybí. Nezbývá nám nic jiného, než tyto prožitky hledat ve své paměti a vzpomínkách, ale už to nikdy není a nebude to pravé. No a tohle je celé tajemství toho, co se doopravdy stalo. Toho, co zapříčinilo úpadek v nehmotném životě a způsobilo zrození světů jemněhmotných. Vědomí spolu dohromady prožívá celek, tedy plnost a hojnost všeho. Vědomí je úplně vším. Pokud se však část tohoto vědomí, byť jen na chvilku, spustí s jinou emocí, v ten moment tato část vědomí prožívá život jiného, zatímco ta druhá část ztratila prožitek svého celku. Ztratila tak svojí identitu. Již neví kdo či kým je, ztratila svůj celiství prožitek. Ta část vědomí, která se spustila s jinou emocí, najednou při svém návratu zjistila, že způsobila veliké škody. Začala cítit vinu, která se pro ni stala velice těžkým břemenem. Tohle je tvrdá realita celku. Světy zbavující se svého přebytku, jsou ve skutečnosti světy, které cítí vlastní vinu za to, co se stalo. Jsou to světy původní viny, tedy světy příčiny, jejímž následkem byla ztráta vědomí o svém původu světů doplňujících svůj nedostatek. Nehmotné a prapůvodní světy jsou životy jednoho jediného společného vědomí. Toto vědomí se rozdělilo a způsobilo pád do světů jemněhmotných, kde jedna část vědomí se snaží doplnit tu druhou část, která přišla o svou identitu. Právě vina je tím, sice průhledným, avšak velice těžkým sklem. Světy zbavující se svého přebytku jsou světy, které se v ničem nijak neliší od světů nehmotných a prapůvodních, jen cítí vinu, která je svazuje a stahuje dolů. Cítí odpovědnost za to, co se následně stalo. Neustále se starají a opečovávají světy, které jejich příčinou následně ztratili svou identitu. Světy doplňující svůj vlastní nedostatek však původně byli rovněž jednotným světem, ale právě ztráta vlastní identity, tedy vědomí o svém původu, je postupně rozdělila do mnoha dalších jemněhmotných světů... Vím, že se to dá jen velice obtížně vysvětlit a též pochopit. Tohle se ale opravdu stalo a je velice dojemné se s těmito světy propojovat a spolu s nimi obnovovat vědomí o tom, co se vlastně doopravdy stalo. Je to opravdu velice emoční, když si povídám s vědomím, které patří ke světům, zbavujícím se svého nadbytku, a tohle vědomí se neudrží a začne se zlobit na všechno co se stalo. Poté většinou pozoruji, jak tohle vědomí prochází k prapůvodním nehmotným životům. Je to obrovská úleva, když se se mnou může nějaké vědomí vrátit v čase k příčině problémů a ulevit si. Právě tohle je skutečná síla lidí a člověka jako takového. Jsme následkem mnoha příčin, a pokud v sobě otevřeme cestu k našemu prapůvodnímu nehmotnému životu, úplně všechny ostatní světy z nás mohou čerpat kódy, které pomáhají k jejich návratu ke společnému vědomí. Máme to úplně všichni v sobě, stačí to jen otevřít. Nikdy to v sobě neotevřeme, pokud z vlastní vůle budeme nadále součástí jakéhokoliv programu a multidimenzionality. Nejdříve musíme vyjít z programů ven, pak teprve jsme opravdu svobodní. Pokud se nám podaří v sobě nalézt skutečné kódy o našem prapůvodu a k naší identitě, potom jsme pro všechny okolní světy cosi jako návratem v otevřené Paměti. Všechny okolní světy v nás dokáží číst a čerpat potřebné kódy, které jim pomáhají k obnově jejich paměti. Jelikož jsme následkem mnoha příčin, ostatní světy právě v nás mohou pozorovat vlastní příčinu našeho následku. Tímto se opět všichni navracíme k našemu prapůvodnímu vědomí...