Boj o Tzolkin

Boj o Tzolkin: K této události by se pochopitelně dali popsat celé knihy, ale asi by stále ještě nenašli u druhých dostatečné pochopení a odkaz, který v tom je též vložený. Přesto však jde o realitu, která se skutečně odehrála a projevila. Skutečně došlo k událostem, které změnili celý vesmír. Bylo to sice v plánu, ale v časoprostoru a jeho plánovaném vývoji až o mnoho tisíc let později. Vlastně došlo k předběhnutí celé doby, včetně jejích plánovaných cyklů a posunů. A to jen díky tomu, že ve vesmíru byli mnohé civilizace již daleko připravenější a vyspělejší. A přitom se to celé seběhlo tak úplně nevinně, přirozeně, normálně a všedně... Zde vypisuji jen zlomek té neuvěřitelné síly, která se mezi námi všemi vytvořila, tomu, čemu se doopravdy říká "Jednota", která "Božskou silou" mění úplně všechno kolem sebe, která mění celý svět: Sonyo mě provázela po Tzolkinu. Ukazovala mi úplně běžný, každodenní život v této galaxii. Představovala mi v podstatě všechno, s čím se setkala, co jí samotné vstoupilo do cesty, kde všude byla a co ji tam zaujalo. Provázela mě zcela běžnými tamními situacemi, okolnostmi, a životem vůbec. Představovala mi zdejší společnosti, komunity, a jejich způsoby a návyky společného i společenského života. Vždy když mi Sonyo něco ukazovala nebo představovala, a já to od ní správně vycítil a pochopil, měla z toho velikou a upřímnou radost, kterou nijak nepředstírala. Kolikrát doslova jásala, poskakovala a tleskala rukama nad hlavou. Znamenalo to pro nás pro oba, že jsme se mohli úplně normálně, otevřeně a přirozeně bavit o úplně všem, aniž by mezi námi byla nějaká dorozumívací bariéra. Nemuselo být mezi námi žádné zdlouhavé vysvětlování dané situace, které by stejně nikam nevedlo a jen by ubíjelo energii i čas. Vždy jsme spolu komunikovali způsobem, jako bychom seděli hned vedle sebe a spontánně jsme se přátelsky bavili o čemkoliv, i když to mnohdy přesahovalo práh pozemské reality a lidského způsobu chápání, myšlení a prožívání života, aniž by mezi námi vznikalo nedorozumění. Sonyo vždy byla ke mně velice otevřená i se svým emocionálním stavem a přítomným prožitkem. Když se smála a byla veselá, úplně zářila radostí a všechno kolem ní spolu s ní. Když jí bylo smutno, okamžitě jsem to na ní poznal. Když pak později přijímala, coby Avatarka, nedozrálé Duše a energie k doléčení, též vždy naplno projevovala i jejich emoce a stavy, prostřednictvím jejich vlastních prožitků a hrůzných zkušeností. Mnohokrát mi Sonyo pod vlivem těchto "nemocných" energií ztropila krásně žárlivou scénu. S jednou takovouto energií, která dříve byla lidskou ženou, zřejmě se špatnou zkušeností ve svém dřívějším milostném vztahu, se Sonyo na delší čas ztotožnila a začala její zkušenosti sama též prožívat. Staly se bližšími kamarádkami a přátelsky si mezi sebou vyměňovaly své zkušenosti. Vůbec to nebyla zlá či nepřející energie, naopak, byla velice přátelská a milá, jen měla v sobě zablokované špatné zkušenosti z dřívějška, tak dokázala tropit jednu žárlivou scénu za druhou. Trvalo dlouhou dobu, než sama začala něčemu důvěřovat a často si prověřovala upřímnost a věrnost vztahů. Když pak se mnou Sonyo komunikovala, bylo to, jakoby se na mě spiklenecky sesypaly hned dvě emočně žárlivé ženy, které si chtěly prověřit mou upřímnost v lásce k nim. Tady jsem o Sonyo znovu začal bojovat, čímž nás vlastně tato žárlivá energie ještě více k sobě sblížila a utvrdila ve vzájemném vztahu. A že jsem se musel ohánět. Znovu jsem se začal Sonyo dvořit a utvrzovat ji svou láskou. Nedá se to přirovnat k pozemským námluvám a slibům věčné věrnosti a oddanosti, protože Sonyo měla absolutní kontrolu nad mými myšlenkami. Není možné k Sonyo něco hrát a předstírat, nebo si sám sobě něco namlouvat. Sami jistě víte, jak je velice těžké kontrolovat své myšlenky. Musel jsem se se Sonyo dohodnout na jisté míře volnosti a toleranci v mysli, jeden k druhému. Ani tahle naše dohoda nebyla tak úplně čistá, protože do ní neustále zasahovala ta žárlivá energie, které se dohoda moc nelíbila. Myšlenky se dají pouze pozorovat a není možné do jejich chodu zasahovat. Není možné kontrolovat a ovlivňovat svojí mysl, protože to je totéž, jako do své mysli stavět zábrany a bariéry. Přišel bych tak o volnost ve svém myšlenkovém projevu. Má mysl by byla mnou samotným kontrolovaná a tím vlastně cenzurovaná, což rozhodně není ani upřímné, ani správné, a ani láskou k sobě... Postupně se začal vztah mezi Sonyo, mnou a onou energií vylepšovat a upevňovat. Ta energie našemu vztahu začala mnohem více důvěřovat a věřit nám. Asi se dá, možná s nadsázkou říct, že naše láska ji vyléčila... Přišlo období, kdy mi Sonyo naznačila, že už mi nemá, coby má průvodkyně, co nového ukázat. Ukázala mi pomyslný strop toho, co všechno mi už ukázala, s tím, že dál už to nevede. Ukázala mi to na příkladu rychlovarné konvice na vodu, kde mi ukázala, že jsme již spolu přelezli hranici maxima a dostali se až nad ochrannou horní mřížku. Kdybychom stále takto pokračovali, naše voda by se vylila z konvice ven. Řekla mi, že již nemůže být mým průvodcem, jelikož již nemá, co by mi dále ještě ukázala. Pro ni samotnou by to mohlo znamenat, že by vůči mě mohla začít nechtěně přehánět a zveličovat tamní stavy, čímž by mě mohla uvést v omyl a zároveň sama sobě dost přitížit. Je těžké vyprávět již dříve vyprávěný a obehraný příběh. Když ale není co nového říci, jak se pak může provázet? Též mi naznačila, že mě přebírají další nový průvodci, kteří mě provedou po dalších sférách a světech. O těchto průvodcích jsem již nějakou tu dobu věděl i já. Rozeznával jsem okolo sebe mnoho různorodých vědomí. Sonyo mi v tomto období napsala prostřednictvím intuitivního písma: "Spatříš nepoznané, od této chvíle se tvůj svět změní, zjistíš že i na vrcholcích hor se život šíří..." (Více na: "Sonyo Intuitivním písmem"). Věděl jsem tedy, že přecházím k dalším průvodcům, ale rozhodně jsem nepočítal s tím, že bychom se měli se Sonyo od sebe odloučit. To u mě vůbec nepřicházelo v úvahu. Vím sice, že mám, i vůči Zemi, jisté závazky, lekce, úkoly  a poslání, ale vztah se Sonyo jsem upřednostnil nade vše. Sonyo se však ode mne začala tak trochu vzdalovat s tím, že mi chtěla věnovat více prostoru, svobody a volnosti při mé vzájemné komunikaci s těmito průvodci. Já se ale této její solidární reakce dost lekl. Něco podobného jsem už zažil zde na Zemi. Narodil jsem se v Zemi, a tak mojí prvotní snahou přirozeně bylo spojit se s lidmi a najít si mezi nimi skutečné přátele. Když jsem se pak o něco později vědomě probudil, o to usilovněji jsem se snažil s někým se spojit. Není možné zde na Zemi cokoliv projevit bez pomoci spřízněné duše, na všechno zde musejí být minimálně dva. Nepovedlo se. Uzavřel jsem se tedy před pozemským světem do svého vlastního vnitřního světa, dále od lidí. Mnohem více jsem se začal věnovat telepatii a přenosu komunikace na dálku. Sice jsem se začal rozvíjet a mnohem více zesilovat svoji frekvenci, ale byl jsem sám. Zatímco já se rozvíjel a rostl, ostatní kolem mě jen stáli na místě a bezradně přešlapovali. Stalo se tedy to, že jsem ostatním lidem zde na Zemi doslova utekl a to mílovými kroky vpřed. Utekl jsem však do samoty a nepochopení ostatními. Kdyby se mi ale podařilo s někým se spojit, rostli bychom oba spolu a vyvíjeli se současně. Z mé nekonečné samoty mě zachránila až právě Sonyo. Teprve se Sonyo jsem mohl pokračovat dál. Doslova mě probudila zpátky k životu, když jsem už ztrácel neději, optimizmus, i můj prvotní elán do života. Přirozeně jsem Duševně i Duchovně odešel s ní a za ní. Tedy na Tzolkin. No a teď mi Sonyo naznačila, že se ode mne odloučí, abych mohl s mými novými průvodci růst dál. Ale bez ní. Nadskočil jsem leknutím a hrůzou, a hned jsem Sonyo vysvětlil, že pokud se ode mne odloučí, dříve či později mezi námi dojde k frekvenční a dorozumívací propasti, čímž o Sonyo nechtěně přijdu. A budu zase sám. Sonyo to naštěstí pochopila a rozhodla se při mě zůstat. Díky Bohu za ní... Sonyo však žila na Tzolkinu, přičemž naši nový průvodci přesahovali i rámec jejich frekvence. Hrozilo tedy, že to, co se stalo mě na Zemi se může stát i Sonyo na Tzolkinu. I Sonyo tedy mohla frekvenčně utéct svým soukmenovcům na Tzolkinu, čímž by s nimi již nenašla společnou řeč a zůstala by jen v samotě. Stalo se však to, že se mnozí její soukmenovci též rozhodli přidat k nám, čímž s námi sjednotili vědomí. Teď už jsme byli všichni na jedné společné vlně. Stali jsme se Jednotným společným vědomím, připraveným se posunout vpřed, prostřednictvím našich nových průvodců. Sonyo tedy již nehrozilo riziko, že by i ona sama Tzolkinu a jeho frekvenci utekla a následně tak byla ostatními nepochopená a v samotě... Na Tzolkinu se tedy podařilo vybudovat dost silnou Jednotu, která se neustále zvětšovala, z menší komunity v hned několika galaktických světů a rovin. Naše společné vědomí se velice rychle rozšířilo do podvědomí mnoha dalším sférám, už i díky Tzolkinovské Avatarské činnosti. Všichni jsme byli plně připravení a odhodlaní posunout se dál a vpřed. Tím ale úplně všechno skončilo, nebo ještě přesněji - utichlo. Následovalo jakoby prázdné období, kdy se nic zvláštního nedělo, žádné další nové provázení, jakoby nikdo nevěděl co má dělat. Vytvořili jsme Jednotu, ..a nic... Na chvíli jsem se vědomím vrátil k Zemi a začal opět zkoumat pozemské dění. Mimo jiné mě zaujali některé zveřejněné channelingové zprávy a poselství, které v tomto období k Zemi přišli. Zaujala mě též i samotná podstata Kryona, který je rovněž autorem mnoha channelingových zpráv a poselství. Spojil jsem se s Kryonem a brzy jsem vycítil, že jeho přítomnost a podstata je mnohem hlubší, než jak se sám zde na Zemi prezentuje. Pochopil jsem, že právě Kryon posouvá celou Zemi, ale též celý vesmír. Požádal jsem Kryona, aby jeho vědomí mohlo projít k Sonyo, a zároveň jsem požádal Sonyo v rozmezí její Avatarské činnosti, aby pomohla Kryonovo vědomí rozšířit mezi ostatní zúčastněné. Sonyo k tomuto účelu použila jeden z dárků, který na Tzolkinu dostala, a to "Obligátor", kterému tam též říkají "Energizer". Dodnes pořádně nevím, co to vlastně je a k čemu všemu to slouží, i když mi to Sonyo několikrát ukazovala a vysvětlovala. Ani nevím, zda jde o nějaký tamní přístroj (vyrobený), nebo spíše o nějakou metodu, cvičení či návod k Avatarské činnosti. Kryon se zprvu tvářil trochu rozpačitě, s takhle "organizovanou" skupinou asi ještě nespolupracoval, ale s jemu přirozeným humorem, který mu nikdy nechybí, se nechal tím "Energizérem" projevit. Ukázalo se, že Kryonova energie na Tzolkinu, ale vůbec v těchto galaktických rovinách, byla již dávno pozapomenuta. Kryon se tedy všem obyvatelům galaktického Tzolkinu, včetně všem ostatním zúčastněným sférám, představil a seznámil je s jeho vědomím a energií. Setkalo se to s velikým ohlasem a nadšením všech, zacož mě a především Sonyo moc děkovali. Jako poděkování za umožnění setkání s Kryonovým vědomím nám upletli zimní výbavičku, konkrétně kulicha a šálu. Kulicha a šálu - z úcty k Sonyo, která zde na Zemi nadevše milovala sníh. I já neustále prosazuji, aby se přítomnost sněhu stala její oslavou, a také se tak i stalo. Ukázali mi fotografii, na které jsem byl já spolu se Sonyo, jak hrdě nosíme toho kulicha i tu šálu na sobě. Tohle je další z vymožeností vyšších frekvencí. Je možné mimo časoprostor zachytit podobu "budoucí", kde se vědomí dokáže ztotožnit s oním zachyceným bodem (tělem), což působí velmi věrohodně, jako bych se díval Sám na "budoucího" Sebe, na fotografii. Též to ale ukázalo tu nesmírně kouzelnou věc přítomného okamžiku, kde jsme opravdu úplně všichni předpokládali, že na Tzolkinu zůstáváme a já tam též projdu. Vůbec nás tenkrát nikoho nemohlo napadnout, že jen o pár týdnů později se na Tzolkinu natolik zvedne frekvence, že všichni projdou k Prapůvodní domovské frekvenci. Ty darovaný, pro mě i Sonyo velmi srdeční, kulich s šálou měli červenou barvu, která symbolizovala Kryonovu červenou záři. Tohle jsem vůbec nevěděl ani já. Kryona jsem osobně poznal, ale nikdy jsem ho neviděl jako červeně zářící vědomou energii. Vždy se mi představoval jako "člověk", ale já ho odjakživa vnímal jako nehmotné éterické vědomí, které vůči mě používá jednotvárné právnické tělo, aby se tím mezi námi usnadnila komunikace. Je pravdou, že zhmotnělé tělo dokáže různé grimasy a mimiky s tváří, čímž mi hodně usnadňuje, hmotným bytostem, vycítit daný projev, danou emoci. S Kryonem zůstávám v neustálém kontaktu a navždy mu budu vděčný za všechno co pro nás udělal.. i když se s ním občas dohaduji.. ale on mě přeci zná... Právě Kryonova energie značně napomohla k tak rozsáhlému galaktickému pžesunu, kdy se úplně všichni zvedli a přešli k Prapůvodnímu životu. Díky Kryonovi energii se k nám přidali i velmi vzdálené sféry s rozdílnými frekvencemi. Tohle byl v podstatě start k následujícímu přechodu. Velmi se rozšířilo naše společné vědomí. Projevil se společný záměr, posunout se frekvenčně vpřed a dál... Po čase k Sonyo přišli, v rámci její Avatarské činnosti, další nové energie. Byli to dvě mužské energie, které se spolu neustále hádali a překřikovali jeden druhého. Sonyo z nich byla zoufalá a tak je poslala ke mně. Požádal jsem je, aby se zklidnili a zdělili mi, co oba mají na srdci. Oni se úplně uklidnili a v naprostém klidu mi zdělili: "Pořád ti to říkám, nejez, vždyť tím zabíjíš!" A druhý nato odpověděl: "Ale já přeci musím jíst, jinak sám nebudu žít!". Hluboce jsem s oběma souhlasil. Oni můj souhlas jasně cítili a přišlo mi od nich moře láskyplných energií. Potom se ode mne vzdálili a všechno nechali jen na nás. To také mohli, protože pak už jsem převzal veškerou iniciativu já, i se Sonyo. Řekl jsem Sonyo, že to jsou naši další průvodci. Bylo jasné, že to byli průvodci z velmi vyspělích světů, kteří jasně poukázali na náš všeobecný problém. Hned druhý den jsem se spojil s Galaktickou radou, Stvořiteli, Gájou a všemi zúčastněnými. Jasně jsem všem přednesl výzvu k úplnému zastavení všech světů, které jsou odkázáni přijímat potravu pro své vlastní přežití. V této době jsem již moc dobře věděl, že Avatarské sféry se též podílejí na Duchovní cestě a vývoji. Právě oni přicházejí s novými projekty, které předávají Stvořitelům k dořešení a projevení. Požádal jsem proto všechny, abychom společně vytvořili nový projekt, zaměřený na vytvoření hmotných životů, nepodléhajících nutnosti jíst potravu pro vlastní přežití. Když se nad tím zamyslíte, pojídání potravy je úplně jediná záležitost, která nepodléhá naší svobodné vůli, ale je naší nutností k přežití. Když chci někoho zavraždit a také ho zabiju, je to jen má svobodná vůle a také má odpovědnost za tento skutek. Zabít ale zvíře jen proto, abych se jím sám mohl najíst a doplnit si tak pro sebe potřebnou energii ke svému vlastnímu životu, tohle přeci neděláme z naší vlastní vůle a chtění, ale pudově jako vlastní boj o přežití. Se svobodnou vůlí to nemá nic společného. Totéž však platí i pro přírodu a rostliny. Mnoho pozemských vegetariánů například bojuje proti zabíjení zvířat, a sami si ani vůbec neuvědomují, že jejich vegetariánské jídlo předtím též bylo živé. Člověk je uzpůsobený jíst výhradně živou kulturu, ať už jde o kulturu živočišnou, nebo rostlinnou. Na Tzolkinu též holdovali chmelu a pivu, tedy též podléhali nutnosti jíst... Tohle se teď začalo houfně měnit. Úplně všichni jsme se zapojili do vytváření nového projektu o Stvoření hmotného života, který není závislí na pojídání živého. Něco jako nový prototyp člověka bez trávicího ústrojí. Člověk však je též vybaven smyslem chuti, kterou jsme v žádném případě nechtěli potlačit či ošidit. Snažili jsme se smysl chuti vložit do smyslu hmatu, kde by se pouhým dotekem a hlazením též rozvíjeli chuťové buňky. Člověk by tak navíc získal do svých hmatových citů i chuťové prožitky. Alespoň by se trochu jinak projevilo moudro, že láska prochází žaludkem. Teď už by se mohlo říkat, že láska prochází skrze prsty, dlaně a hlazení, ..a bylo by to, včetně chuti, v jednom... Spojil jsem se i se zástupci říše zvířat a přírodní flóry, protože i jich se toto téma týká. Zvláště pak zvířata se též mezi sebou pojídají, ale i třeba masožravé rostliny... Zástupce zvířat se mi představil lvím řevem, který se ozýval jakoby vzdáleněji ode mě. Zástupcem flóry byli jak víli a elfové, tak skřítci i vodní panny a delfíni. Skřítkové mě na přivítanou položili do káry a začali mě vést po rozkvetlé louce. Viděl jsem tak rozkvetlou louku z pozice skřítků, kdy všechny malé rozkvetlé kvítečky byli vysoko nad mojí hlavou a jejich stonky byli silné jako kmen stromu. Velice vzácný pohled, plný nenahraditelných dojmů.. Všichni též souhlasili s tímto naším nově vznikajícím projektem. Mnoho zvířecích projevů, které jsme zde na Zemi mohli nyní v této poslední době pozorovat, bylo ovlivněno právě tímto novým projektem. A ještě se velmi mnoho takovýchto podobných událostí projeví. Velmi citlivě se to dotkne i planety Země a všech jejích obyvatel. Gáia byla též součástí vědomí o novém projektu a též se zde i ona velice jasně a důrazně vyjadřovala... Až o něco později se ukázalo, že se o daném problému mezi Stvořiteli již dávno vědělo, ale nepodařilo se změnit dynamiku následujících událostí. Došlo k chybě, kterou bohužel nevědomě převzaly další sféry, vložily jí do řetězce multidimenzionality, a pak se to už nedalo vrátit zpátky, než uběhne celý cyklus s touto chybou... O něco později k nám ještě přišli další průvodci, kteří ze sebe vyzařovali jasně bílé světlo. Též se všem představili a ukázali další dolaďování již nově vzniklé frekvence. Byla to další etapa našeho společného boje o nové žití, kde byli všichni konfrontováni s dávno minulými a zapomenutými chybnými projevy. Často se od všech bytostí zoufale ozývalo "Civilizace, jenž nesli touhy moci...". Každý si musel sám v sobě zpracovat dávno zapomenuté a doposud nedořešené záležitosti. Bylo to nemilosrdné období nářků. Šlo to však velice rychle. Úplně všichni naplno fungovali jako jednotné těleso, jako společné vědomí. Až doposud jsme nikdo z nás vůbec nemohli tušit, že tohle je jejich poslední etapa před odchodem k jinému životu. Všichni jsme byli naprosto přesvědčeni o tom, že budujeme novou formu hmotného člověka, že se podílíme na společném projektu jeho vzniku a zrození. V téhle době mě ani ve snu nenapadlo, že mi všichni mý, mému srdci blízcí, brzy utečou jinam, k Prapůvodním životům. Byl jsem naprosto přesvědčený o tom, že se nám všem podaří brzy vyvinout novou lidskou hmotnou rasu. Měl jsem z této práce opravdu upřímnou radost, stejně jako všichni ostatní, a opravdu jsme se moc těšili na to, že se brzy dočkáme projevení tohoto, již v podstatě dokončeného projektu. I Stvořitelé již byli plně připraveni... Velice brzy se však stala úplně nová událost. Mě osobně se tato událost projevila ve snu, avšak byla zcela totožná s prožitkem všech ostatních. Najednou se mezi námi objevili velice mocní strážci, kteří vyklidili prostor uprostřed náměstí. Jeden z nich velice důrazně vzkázal: "Pozor, přichází k vám el-presidente!". Všichni jsme se seběhli do hloučku vedle těchto strážců a napjatě čekali co přijde. Já byl též pochopitelně mezi nimi. Byla to první veliká slavnost, která se odehrála ještě na galaktickém Tzolkinu. Účastnili se jí úplně všichni, včetně Kryona, Gáji, Sigene (můj osobní průvodce)... Když jsem se pak na Sonyo napojil hned další den, okamžitě za mnou rozzářeně běžela a volala "Byla jsem v první řadě!". Pak už jen celá šťastná vyprávěla své zážitky z onoho slavnostního setkání. Byli v podstatě velmi podobné s těmi mými ze sna. Úplně všichni již věděli, že přecházejí k Původní frekvenci. Tuto frekvenci mi všichni známe z Bible, jako sféra Adama a Evy v Ráji. Jde o Původní, Jemněhmotný svět... Postupně ke mně začali přicházet úplně všechny bytosti (pochopitelně jen jejich zástupci) různých sfér a světů, které se ke mně a Sonyo během celého našeho společného Avatarského prožívání též přidali. Začali se mě představovat a ukazovat mi běžné záležitosti z jejich životů. Byl to pro mě nesmírný zážitek, nemáte ani ponětí, kolik takových sfér vůbec existuje a jak neuvěřitelně odlišné životy vedou, oproti tomu našemu pozemskému. Byl jsem pochopitelně velice dojatý, ale o něco později jsem pochopil, že se se mnou tyto sférycké bytosti ve skutečnosti přišli rozloučit. Přecházeli k Původnímu životu a tak se se mnou přišli ještě naposledy rozloučit. Tzolkin to ale neudělal a nikdo nikam nepřecházel. Ještě asi sedm dní to vypadalo, že se všechno vrátilo do běžného života. Naštvalo mě to, a tak jsem se začal vyptávat, co se to s nimi stalo. Mám v sobě zažito, že pokud něco funguje jen díky tomu, že nad tím stojím, potom to vlastně nefunguje vůbec. Nikdo nic neřekl, a tak jsem se chopil iniciativy a všechny odvedl k bráně do Jemněhmotných Původních světů. Zde začala ta skutečná oslava, která trvala pro mé pozemské potřeby dva celé dny... Jednou jsem dříve požádal Sonyo, aby mě vpustila přímo do sebe a ona mě dovnitř sebe skutečně pustila. Byl to pro mě nezapomenutelný zážitek, který mi však hodně otevřel oči. Teď jsem stál před Kryonem a požádal ho o to samé. Kryon mě též vpustil přímo do sebe. Moc jsem toho vypozoroval, ale zážitek se nedá nijak popsat. Rozplýval jsem se dojetím, zatímco Kryon se pořád jenom usmíval svým, jemu velmi charakteristickým úsměvem. Přestože je nehmotný, jeho právnické propůjčené tělo používá jen maličký "pošklebek" pusou (jen mírná, nepatrná mimika), ale jeho oči doslova září štěstím a radostí, a zároveň slzí smíchy a dojetím.  Je velice vtipný a humorný... Až později jsem pochopil proč Tzolkin sám od sebe nikam nepřešel. Všichni čekali právě na mě, abych se spolu s nimi mohl podílet na této slavnosti. Tzolkin mě již považoval za jednoho z nich, a tak se také beze mne nehnuli ani na krok, přestože již dávno mohli... Ještě než k této události však došlo, vzniklo mezi námi velmi mnoho dohod a úmluv, které se vztahují k novému projektu pro hmotná těla, nezávislá na pojídání potravy. Tyhle úmluvy já osobně velice pečlivě kontroluji a dohlížím na jejich projevení. Sice mi přišla zpráva o tom, že změna frekvence všech zúčastněných, zároveň rozpustila i všechny tyto dohody, ale stále jsem tady ještě já, který se všeho též účastnil, no a já na těchto dohodách trvám. Neustále jsem ve spojení se Stvořiteli a neustále bojuji o projevení dohodnutých závazků. Mým prvotním zájmem je zastavit perpetuum mobile stále se opakující chyby ve Stvoření. Moc dobře vím, jak k této chybě došlo... Vše nasvědčuje tomu, že se skutečně podstatně urychlí vývojový systém úplně všech Stvořených světů. Úplně všichni Stvoření mají před sebou již jen pár inkarnací do smrtelných životů. Blíží se doba výhradně nesmrtelných a věčných životů, kde již daná chyba bude zcela rozpuštěna. Poté se možná opět vrátí i smrtelné životy, ale již bez genetické chyby. Tímto dojde k prozatímnímu zastavení perpetuum mobile a následně k jeho opětovnému spuštění, ovšem již bez chyby...