Těla Multidimenzionální

Těla Multidimenzionální: Multidimenzionalita je rozdílnost v žití. Je to vnitřní vyzařování a Projev úplně každé volně existující a žijící Energie. Je to Komunikace mezi námi všemi. Dá se říct, že Multidimenzionalita je absolutně vším, že úplně všechno je Multidimenzionální... V pozici Emocionálních Těl Multidimenzionalita velmi připomíná vodu. Emoce jsou jako voda. Mohou být klidné a umírněné (volně proudící voda, potok, řeka, klidné moře...), stagnující a "mrtvé" (jezero, kalná voda), nebo naopak rozbouřené a ničivé (Živelné)... Tohle všechno jsou různé typy frekvence, které Emoce v sobě nesou. Ať už v sobě Emoce nesou jakoukoliv frekvenci své komunikace, vždy působí a reagují na své okolí tak nějak spíše sobecky. Je zde přirozeně více úhlů pohledu, jak se na Emoce dívat, jak je chápat, vždyť i Emocí je celá řada, ale když se na ně dívám z pozice Celku, Emoce celek vůbec neznají. Nevnímají ho, necítí ho, nevidí ho, nerespektují ho. Naopak, právě Emoce stojí za rozdílností, různorodostí, odlišností, proměnlivostí, náladovostí, ale také přímočarostí, neústupností, zaslepeností... tedy vším, co Celek rozděluje. Emoce jsou vnitřní Svět (Tělo), který se velmi Projevuje na své okolí, ale právě to Okolí je velmi často v pozici, kdy se musí tomu Emocionálnímu Tělu nějak podřídit, uskromnit se mu, tolerovat ho, odpustit mu... Emoce nikoho nežádají o povolení, nikoho se neprosí, neptají se zda mohou, ale rovnou jednají. Multidimenzionalita pro Emoce znamená vlastně Emoční pád, pád do nové reality čistě Emocionálních Světů. Tyto Světy jsou oddělené od Celku (Všeho, Kompletnosti). Emoce nedokáží vidět, vnímat a cítit Celek, Prožívat vše jako Jedno jediné. Emoce nás však pouští do Světa hlubokého Prožitku... Jako když jsme na Pouti plné atrakcí. Stojíme uprostřed Poutě a vidíme všechny ty atrakce kolem. Vidíme, vnímáme a cítíme je jako jeden jediný Celek, jako jednu jedinou Pouť. Naše Vědomí vidí a cítí úplně Vše... Pokud se rozhodneme pro nějakou atrakci, půjdeme na ní, a Prožijeme si jí. Dejme tomu, že je tou námi zvolenou atrakcí Horská dráha. Nasedneme do sedačky (nasedneme do Energetického Proudu této atrakce, této Horské dráhy), a necháme se vézt. My jsme však páni celé situace. Jen na nás záleží, jak rychle ta dráha pojede, čím vším projede, kolik otoček, smyček a kotrmelců ta dráha bude mít... Jelikož stále ještě vnímáme Celek jako Jednotu, jako Jedno Jediné Tělo, jsme ohleduplní ke svému Okolí. Respektujeme zájmy všech. Dostali jsme se do Prožitkového Těla, avšak stále jsme napojeni a plně propojeni se Vším... Pokud se nám však tato dráha natolik zalíbí, že si jí chceme opravdu vychutnat jen tak, sami pro sebe, vložíme tedy do této dráhy naše momentální Emoce z právě probíhajícího Prožitku, stáváme se ke svému okolí sobečtí, bezohlední. Své okolí už ani nevnímáme, stali jsme středem své vlastní pozornosti. Nabereme přímo zběsilou rychlost a profrčíme všude tam, kde se nám zlíbí, kam si sami zamaneme. Již jsme plně ovládáni Emocemi. Vychutnáváme si celou tu jízdu, naplno si jí užíváme, avšak nerespektujeme naše okolí... Opět se vrátím k tomu, co jsem již psal, na téma Prožitkového Centra: "Když chceme jíst, musí se najít někdo, kdo se "chce" námi nechat "dobrovolně" sníst". Vždy se musí najít někdo, kdo se o naší Emocionální Prožitkovou zábavu postará, kdo jí bude doplňovat. Nabídka a Poptávka. Pokud je však Poptávka pod vlivem Emocí velmi náročná, má přehnané požadavky, Nabídky se na takovéto Poptávky moc nehrnou. Dochází tedy k tomu, že se pro splnění takovéto Poptávky musí někdo obětovat. Jsou tedy v Multidimenzionálních Emočních Světech celé Sféry různých Světů a životů, které vznikly jen proto, aby uspokojily velmi náročnou Poptávku. Na tyto Sféry se často napojuji a pokud to jde pomáhám jim vrátit se zpět k PraVědomí... Emocionálních Těl je však celá řada. Svým Projevem mohou připomínat naše Ego, snad jen s tím rozdílem, že Ego patří Tělu bytosti. Ovšem z pozice Mikrokosmu a Makrokosmu je to v podstatě to samé...