Těla Prožívající Emoce

Těla Prožívající Emoce: Pokud žijeme v Přítomnosti, radujeme se úplně ze všeho, co okolo sebe máme, co kolem sebe vidíme, cítíme a vnímáme. Nevybíráme si, bereme vše jako jeden Celek, radujeme se spolu se vším a jsme součástí všeho. Jsme společným Tělem a máme jedno veliké společné Srdce... Občas však můžeme mít Pocit, že něco chceme nebo toužíme Procítit trochu víc do hloubky, anebo to přímo Prožít ještě jednou. Vrátit se k tomu, co jsme již Prožili a opakovat daný Prožitek ještě jednou... Jen tak si volně v Přítomnosti putujeme svým Životem. Je to, jako bychom byli neustále na cestách. Všude kolem nás je krajina, moc se nám v ní líbí, ale všechno je v pohybu. Nic není statické a stabilní. My jdeme dál svojí cestou, stejně jako ta krajina kolem nás jde dál svojí cestou. Střídáme tak krajinu za krajinou, oblast za oblastí, prostor za prostorem. Občas se nám někde zalíbí, a tak se na tomto místě trochu zdržíme (nasedneme na společný Proud ve kterém se nám líbí, který nám momentálně vyhovuje), ale po určité Době se tohoto Proudu nabažíme, a zase z něj vycouváme ven, vrátíme se na naší původní (Duchovní) cestu a pokračujeme v ní dál... V porovnání s naším pozemským životem... Vlastně jsme jako trempové, ovšem bez stálého domova a neustále chodíme různě do přírody. Všude se nám líbí, všude je nádherně, a tak úplně všechno je naším Domovem. Neexistuje pro nás jediné místo, stálý domov, pevný bod, kam bychom se museli neustále (domů) vracet. Doma jsme naprosto všude. Všude jsme vítáni a každý nás rád u sebe pohostí... Máme v sobě Energii, Elán, a tak se jen tak volně procházíme nějakým lesem. Po určité chvíli se však trochu unavíme, a tak si na chviličku v tom lese odpočineme. Relaxujeme, kocháme se z tohoto místa, bažíme se Přítomností tohoto lesa a jeho propojeností s námi. Načerpáváme nové síly, dobíjíme se, abychom mohli následně pokračovat v naší cestě dál. Od této chvíle již pokračujeme jako Energie (Obal), která se naplnila Energií toho lesa (náš nový Obsah), kde jsme se na chviličku zdrželi, abychom se dobili a načerpali nové síly. Vyjdeme ven z tohoto lesa a dojdeme na nějaké místo, kde se nám opravdu moc líbí. Je nám na tomto místě momentálně v tomto daném okamžiku velice příjemně. Dejme tomu, že je zde nádherná vyhlídka do celé krajiny okolo nás, kde se můžeme podívat do celého širého okolí a pokochat se jím, užít si ten výhled, Prožít si ho. Rozhodneme se tedy, že se zde na tomto místě chvíli zdržíme. Jako Energie jsme již plní, načerpali jsme se v tom lese, ale rádi bychom Prožili ten pohled do okolí z té vyhlídky, na které teď momentálně stojíme. Dáme té vyhlídce celé své Srdce a obohatíme se o Prožitek z výhledu na celé okolí tohoto místa. Nasedneme na Energetický Proud, kterou nám tato vyhlídka na tomto místě nabízí. Až se té vyhlídky dostatečně nabažíme, sbalíme se, poděkujeme za Prožitek a půjdeme si zase svojí cestou dál... Tohle je v podstatě celé dění našeho bytí na úrovni našeho PraVědomí. Jsme Energie, která se spojila s ostatními Energiemi do toho, co nazýváme Tělo "Duše". S tímto Tělem volně putujeme dál svojí cestou (Duchovno, naše Duchovní cesta), dál naším Životem. Občas se Energeticky vysílíme, unavíme se, a tak se potřebujeme znovu načerpat, nabít se. Na chvíli se tedy zastavíme a naplníme se atmosférou právě z tohoto místa, ve kterém jsme se celí vysílení museli na chvíli zastavit. Bez ohledu na to, jaká ta místní atmosféra je, se právě touto atmosférou dobijeme a nabijeme. Proto také měníme své nálady a pocity. Je to jakoby naše "znovuzrození". Tělo jako Obal jsme si nechali, ale jeho Obsah jsme doplnili. Poté co se dobijeme, volně pokračujeme dále svojí cestou. Někde se nám na některém místě, v nějaké Oblasti a v nějakém Prostoru více zalíbí, a tak se tam také na chvíli zdržíme. Prožijeme si toto místo, nabažíme se jím, a následně pak pokračujeme zase dál... Občas nám však může nastat situace, že delší dobu někde putujeme, chodíme, ale nedaří se nám najít žádné místo, kde by se nám opravdu natolik zalíbilo, že bychom ho rádi Prožili. Toužíme po Prožitku nějakého krásného místa, ale momentálně ho nenacházíme. Většinou za tímto stojí naše pocity a nálady, něco jako... Neumět v danou chvíli naplno Prožít úplně všechno, co se nám momentálně v Přítomnosti nabízí. Zavzpomínáme si na Dobu, kdy se nám dařilo lépe, kdy jsme naplno Prožívali své okolí. Sklouzneme tak ve vzpomínkách z naší Přítomnosti do Paměti, do Doby, kterou jsme již dříve Prožili. Tentokráte si však tuto Dobu jen půjčujeme. Již jsme byli v této Době, Prožili jsme si jí, a také jsme jí odevzdali a do Paměti uložili. Jen jsme si jí nyní znovu z Paměti vytáhli, abychom jí mohli znovu Procítit. V tuto chvíli se stáváme Jemnohmotnými. Nejsme v Přítomnosti a Prociťujeme to, co jsme již dříve Prožili. Často se však do tohoto vloží Emoce, která tuto Dobu pro nás zablokuje. Uvízneme v ní. Nemůžeme z ní ven, protože často ani nevíme, že jsme uvízli v nějakém čase nějaké Doby... Emoce prohlubují náš Prožitek, ale nedokáží Prožívat Celek. Pro Emoce je to jen ta Jedna Doba, do které jsme se v Paměti vrátili. Naše Vědomí dokáže Prožívat Celek, tedy celou to krásně rozkvetlou louku, plnou kytiček, motýlků, včel, víl a elfů, ale naše Emoce se nadchne jen pro tu jednu jedinou kytičku. To ostatní, co je kolem té kytičky, Emoci jen rozptyluje. Emoce se pak nemůže soustředit na svůj vlastní Prožitek... Je to jako u dětí, když si hrají. Potřebují mít svůj klid, svůj svět, ve kterém si mohou nerušeně hrát. Nemůžeme stát nad nimi a neustále jim radit, jak si mají hrát. Potřebují mít svojí volnost, svůj Prostor, kde je nikdo neruší. I kdyby si hráli třeba se sirkami, musíme je nechat, ať se třeba i spálí, aby do svého Prožitku mohli vložit i svou vlastní zkušenost. Musíme těm dětem tedy dát naprostou Volnost a Svobodu. Jen tak mohou sbírat své zkušenosti... Ten, kdo tedy opravdu potřebuje naprostou Volnost a Svobodu, to jsme my všichni pod vlivem našich Emocí. Pokud však již žádné Emoce neprožíváme, Volnost ani Svobodu nepotřebujeme, jelikož jsou naší nedílnou součástí... Pokud se však nacházíme v Emocionálním Těle, je více možností, jak umožnit svým Emocím Prožívat nějaké vzpomínky, uložené v Paměti. Můžeme se vnořit do Paměti a Prožívat své vzpomínky formou, jako když se díváme na televizi. Nefyzicky, jen jako nezúčastněná osoba. Prožívat uložený děj, ale nevstoupit do tohoto děje. Jen ho znovu Procítit. Potom se nacházíme v Emočním Těle, které však zůstává "Jemnohmotné". Čím více se do vzpomínek vcítíme a čím více vstoupíme do onoho děje, již uloženého v Paměti, tím více jsme fyzickou součástí tohoto děje. Tím více upadáme do Hmoty...