Rozložení energie

Klíč ke všem Světům: 1. Světy Nehmotného, Jemněhmotného, Antihmotného a Hmotného života: Pro hmotného člověka je mnohdy velmi obtížné pochopit, že vedle hmotných světů existují i nehmotné světy, jemněhmotné světy a antihmotné světy, které rovněž představují plnohodnotný život, který však je mnohem bohatší a pestřejší než ten náš současný a hmotný. Jak se tedy může člověk vcítit do těchto odlišných světů? Zkusme si představit, že nejsme nic jiného, než absolutně nehmotná bytost bez jakéhokoliv těla, formy či tvaru. Zaměřme se jen na své skutečné pocity, které však nesmí nijak ovlivňovat potřeby našeho hmotného těla. Potřebuje nehmotné tělo dýchat, jíst, pít, spát, vykonávat potřebu, mluvit, zpívat, smát se, brečet, zlobit se, veselit se, protahovat se, cokoliv potřebovat ke svému životu, cokoliv požadovat a nárokovat, vykonávat jakoukoliv aktivitu, tvořit, stavět, vidět, slyšet, cítit čichem, cítit hmatem, rozlišovat chutí…? Tohle všechno jsou jen iluze, nepravdivý svět, náš hmotný svět. S tolika bludy, klamy a iluzemi jsme se ztotožnili… Ať už to vnímáme či cítíme z jakéhokoliv úhlu pohledu, nehmotné světy jsou skutečně našim domovem, naší prapůvodní životní formou, a právě z těchto světů a této nehmotné formy musíme neustále vycházet. Co tedy nehmotným, jemněhmotným a antihmotným světům a jejich životním formám doopravdy náleží? Pokud sami ze sebe smažeme, shodíme či setřeseme veškerou hmotu, zůstávají nám už jen všechny naše vlastnosti, které však již nejsou uloženy v žádné konkrétní schránce. Jsou jen součástí našeho vědomí. Mají tedy absolutní volnost a svobodu ve svém projevu a vyjadřování se. To jen hmota tyto vlastnosti omezuje. Jde o čtyři základní funkce vlastností, které na sebe vzájemně navazují. Jde o vlastnosti patřící vnímání, emocím, myšlení a paměti. 2. Vlastnosti Světů Nehmotných, Jemněhmotných, Antihmotných a Hmotných: 1).Vlastnosti patřící vnímání, citlivosti, pozornosti, ostražitosti, soustředěnosti a jemnosti: Tyto vlastnosti náleží plnému vědomí o svém vlastním životě. Jsou to úplně prvotní vlastnosti, které okamžitě reagují na jakoukoliv změnu vlastního stavu, která nastane. Nejprve je třeba nastalou změnu rozpoznat. Toto závisí na vyvinutosti vlastností patřící jemnosti a citlivosti. Čím jemnější a citlivější tyto vlastnosti jsou, tím více změn a odlišností zaznamenají. Vlastnosti patřící vnímání, pozornosti, ostražitosti a soustředěnosti pak na tyto zaznamenané změny okamžitě reagují. Jakákoliv změna vlastního vnitřního stavu je tedy vlastně akcí, a tyto vlastnosti jsou reakcí na onu změnu. Dá se to přirovnat k nesmírně jemnému čidlu, které okamžitě zareaguje na jakýkoliv podnět, který nastane. Samotným podnětem, tedy impulzem, je nejčastěji jakákoliv změna uvnitř energie, jako například změna tlaku, pres, atmosféra, hustota… 2). Vlastnosti patřící emocím, náladám, citům, pocitům, pudům a smyslům: Tyto vlastnosti náleží plnému vědomí o prožívání a prožitcích ve svém vlastním životě. Když už tedy máme nějaký ten život, musíme ho také nějakým způsobem prožít. Přece ho jen tak nepromarníme a neunudíme k smrti? Za jakýmkoliv prožíváním života vždy stojí emoce a pocity. Tyto vlastnosti již způsobují život jako takový a všechny formy jeho prožívání. Emoce jsou jako houba na mytí tabule ve škole. Pokud je houba úplně prázdná, tedy suchá, je jakoby bez života. Postupem času začíná puchřet a později se rozpadat. Je to tedy nepochybně její zánik. Emoce se ke svému životu potřebují neustále plnit a doplňovat. Plní se právě nastalými změnami. Jsou to veškeré dojmy a pocity, které z nastalé změny mají. Pokud se s danou změnou cítí pohodlně, blahodárně a dobře, naplní se blahodárnými pocity lásky, radosti, naplnění, optimizmu, rozkoše, atd.. V takovémto stavu se pochopitelně snaží udržet co nejdéle. Tím ale brzdí svůj vlastní vývoj osobnosti. Přijímáním pouze krásy a blahobytu odmítají ty „méně“ hodnotné změny a pocity. Je to jen přijetí jedné části celku. V tu dobu nevnímají celek a nechávají se unášet jen polopravdou. Vlastnosti patřící vnímání tak nemohou předávat nové změny, protože emoce jsou naplněné blahodárnými pocity. Emoce se tedy musejí vyprazdňovat ze svých pocitů, aby mohli přijímat nové změny. Některé změny samozřejmě nejsou ani zdaleka tak vyhovující, jako ty blahodárné. Mohou vyvolávat pocity úzkosti, zklamání, smutku, špatných nálad… Tohle k tomu ale patří. Právě tohle je přijetí celku. Právě z tohoto všeho se dotváří osobnost… Jednou z přirozených vlastností všech emocí, nebo alespoň jejich podstatné většiny, je zápal, tedy rozpálení se, či jednoduše Světlo. Ne nadarmo se říká, „je zapálený do práce, rodiny, činnosti, aktivity, koníčků, či sportu“. Když něčemu věnujeme velikou pozornost, jsme do něčeho pořádně zabraní a soustředíme se pouze a právě na to, naše emoce doslova začínají svítit až zářit. Zahřívá nás to a v ten moment necítíme žádnou potřebu vedlejší aktivity. Jsme-li do něčeho opravdu moc zabraní, nic jiného kolem sebe nevnímáme, dokážeme pro to i nejíst a nespat. Osobně to zažívám i při sepisování těchto mých článků. Soustředím se převážně na psaní, snažím se udržet myšlenku a niť, a tak kolikrát ani nejdu vůbec spát. Jedním z hlavních společných rysů všech emocí je tedy soustředěnost na konkrétní cíl. Jinak řečeno, právě ze soustředěnosti všechny emoce pocházejí. No a právě soustředěnost je součástí prvotního stavu vnímání. Jedna vlastnost tedy plynule přechází do vlastnosti druhé. Emoce jsou natolik zaujaté podnětem, že samovolně produkují světlo. Právě odtud pochází to lidmi tolik zbožňované „Světlo“. Každá emoce je individuální a živá. Bez ohledu na to, jak se daná emoce projevuje či vyjadřuje svými pocity navenek, má plné právo na svůj vlastní život. Velikou chybou pak je snažit se některé „méně hodnotné“ emoce čistit, předělávat, transformovat, krotit, potlačovat, utiskovat, či jakkoliv je léčit. Emoce vždycky zůstane svá a jakákoliv naše snaha o její přetransformování ji pouze zablokuje a odvrátí od nás. 3). Vlastnosti patřící mysli, myšlení, rozjímání, vědomí, zpracovávání a uvolňování: Tyto vlastnosti náleží plnému vědomí o podstatě své vlastní osobnosti. Právě mysl pomáhá emocím uvolnit své pocity. Když jsou emoce již až příliš plné svými dojmy a pocity, velmi intenzivně svítí, a to i přesto, že již nemohou být aktivní, protože jsou přesycené a těžké. Jejich vlastní plnost se pro ně stala jejich vlastním břemenem. Mysl se plně otevírá ke svému životu právě při plnosti emocí. Čím více toho emoce vypozorují a zaznamenají, tím více se mysl otevře a rozroste. Mysl musí všechno emocemi zaznamenané zpracovat, upřesnit, vyhodnotit, analyzovat, zařadit a uvolnit. Důležité je, aby se mysl zapojovala až v období emočního klidu, tedy emoční pocitové plnosti. Mysl může správně fungovat jen tehdy, když emoce již nejsou tolik aktivní. Jediné období, kdy emoce již nemohou být tolik aktivní, je právě období jejich pocitové plnosti, kdy již nejsou schopny přijímat nic nového. Právě tady dělají lidé velikou chybu, pokud zaměstnávají svou mysl v čase emoční aktivity… Všechno co emoce zaznamenají, mysl postupně zpracovává, vyhodnocuje a uvolňuje. Její schopnost a činnost zpracovávání úplně všeho je nesmírně důležitá. Kdyby mysl nezpracovávala a neuvolňovala, veškeré emoční prožitky by se staly neúnosně těžkým břemenem. Tedy hmotou. Už je vám jasné, jak jsme se vlastně stvořili? Stvořitel formuje hmotu do konkrétního vyhovujícího tvaru, ale tou hmotou jsou naše vlastní nezpracované a neuvolněné emoce, které se staly našim vlastním hmotným břemenem… Stejně jako u příkladu s houbou na mytí tabule ve škole. Když se houba naplní až příliš moc, musí ze sebe shazovat přebytek, a to ždímáním. Kdyby se houba nevyždímala či nevysušila, zůstala by těžká, nasycená, přeplněná a nefunkční. Přetížené emoce se nutně musejí nechat zpracovat myslí a uvolnit tak své břemeno, jinak jsou nefunkční… Mysl však na základě svého vyhodnocování stavu emocí vytváří převažující osobnost, která nejvíce odpovídá vnitřním náladám a pocitům. Osobnost je vlastně vnitřní dorozumívání a komunikace mezi jednotlivými vlastnostmi. Vlastnosti vnímání přenášejí informace o jakékoliv změně, která nastane. Vlastnosti emocí tuto změnu zkoumají svými dojmy a pocity. Mysl pak tyto pocity zpracovává a vyhodnocuje. Všichni si mezi sebou neustále předávají veškeré informace a poznatky z oné změny. Jejich vzájemná plynulá a spontánní komunikace mezi sebou pak dotváří převažující osobnost, která pak zaujímá hlavní velení nad chodem všech vlastností. Osobnost je jen trochu jiný výraz pro společnou vůli, tedy společnou cestu a směr. Vůle již určuje přímou frekvenci této osobnosti. 4). Vlastnosti patřící paměti, nekonečnu a  univerzu: Tyto vlastnosti náleží plnému vědomí o své vlastní individualitě, tedy oddělenosti od ostatních. Paměť je jakási nádoba, tedy obal, do kterého se všechno myslí zpracované uvolňuje. V našem pozemském světě jsme tuto nádobu v názvosloví pojmenovali Paměť Univerza. Jde tedy o vlastnosti uvolnění a funkčního rozvíjení se paměti. Právě sem se odkládají veškerá břemena a náklady emocí. Zde je uloženo naprosto úplně všechno, co kdy prošlo myslí, bez ohledu na individualitu, osobnost bytosti, či rozdílnost světa. Tato Paměť slouží úplně všem. Čerpají z ní úplně všechny Světy, a to bez rozdílu. Právě z Paměti úplně všichni žijí, samozřejmě včetně nás. Nehmotné světy Paměť od sebe oddělily, nijak se s ní fyzicky neztotožnily, což se některým dalším světům bohužel nepodařilo… Paměť je velice zvláštní místo, ve kterém se nalézají až tak neuvěřitelné stavy, že jsou absolutně nad rámec našeho pozemského chápání a vědomí. V multidimenzionálním světě Kristova vědomí (12D) se Paměť vyzrcadlila do čtvrté dimenze. Právě čtvrtá dimenze zásobuje všech dvanáct dimenzí Kristova vědomí.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                       ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------