Světy Nehmotné

Světy Nehmotné: 1. Světy Nehmotného a pro nás Prapůvodního života: Tyto světy jsou absolutním prvopočátkem pro všechny ostatní světy. Právě od těchto světů se vše ostatní oddělilo, nebo bylo stvořené. Z nehmotných světů úplně všichni pocházíme a k těmto světům se všichni jednou chceme vrátit. Nejčastěji je nazýváme Nejvyšším Božstvím, Svatým Grálem (úmluva k veškerému životu), Světem Bezejmenných, či Věčností. Nejsou to však světy našeho Stvořitele a Otce. Nehmotné světy se navenek nijak neprojevují. Jejich frekvence je natolik čirá a nespoutaná, že ji nižší frekvence ostatních světů nejsou schopny ani dostatečně zaznamenat. Považují ji za nepřetržitý a nezastavitelný proud nějaké energie. Nehmotné světy ale jsou přeci jenom energie. Jsou to však energie natolik plné vlastním životem, že nevykazují žádnou potřebu, nedostatek, či nadbytek. Jsou to tedy energie, které nikomu nic nedávají, nevnucují, ale též od nikoho nic nepotřebují. Mají vlastní přirozenou plnost, hojnost a dostatek všeho. Pokud máme něčeho absolutní dostatek a plnost, velmi mnoho věcí a především pak služeb z našeho života odpadne a zcela definitivně zanikne. Zde tedy vůbec neexistují vztahy, jako například muž a žena, rodič a dítě, učitel a žák, starší a mladší, lepší a horší, chytřejší a hloupější, krásnější a ošklivější, vyšší a nižší, zlý a hodný, aktivní a pasivní, zdravý a nemocný, bohatý a chudý, zaopatřený a nic nemající, člověk a člověk, člověk a zvíře, člověk a příroda, člověk a vesmír, člověk a Země, člověk a živli… Tyhle mezilidské a vztahové hodnoty zde vůbec neexistují. Přes to všechno mají tyto nehmotné světy mnohem pestřejší, krásnější a bohatší život, než ty naše současné. 2. Frekvence Světů Nehmotného života: Jak jsem se již zmínil, tato frekvence připomíná neustálý a nekonečný tok nespoutaných energií. Tyto energie však nesou vlastní plnost a soběstačnost. Nikomu nic neříkají, nedávají, nevnucují, nikoho neinformují, nepoučují, též ovšem od nikoho nic nepotřebují a nechtějí. Přijetí takovýchto energií je pro ostatní světy poměrně dost rozpačité. Vlastně nikdo pořádně neví, odkud se tyto energie berou a k čemu vlastně slouží. Všichni víme o energiích, které nám pomáhají léčit se, uklidnit se, něco si uvědomit, atp.. Tohle všechno jsou energie, které jasně udávají své kódy, k čemu patří a slouží. Energie nehmotných světů ale tohle nedělají. Je to, jakoby tyto energie nevyzařovaly žádné své vlastní kódy, kódy o svém původu a k čemu vlastně jsou určeny. Oni ale také žádné kódy nemají, vždyť to jsou také světy bezejmenných. Tohle všechno je zde rozpuštěné… Pokud například já komunikuji se Sonyo, která v tomto nehmotném světě již žije, velice dobře si uvědomuji, že Sonyo to už dávno není. Není to už ani žena a nemá vůbec žádné jméno. Koneckonců, vždyť je to svět bezejmenných. Komunikuji s ní tak, že všechno k ní adresuji na její předešlý život na Tzolkinu. Komunikujeme tak spolu prostřednictvím paměti o předešlých událostech, které jsme spolu prožili při vzájemném napojování se mezi Zemí (já) a Tzolkinem (Sonyo). Stále ji tedy nazývám Sonyo, ale komunikuji již jen s adresou, která se v předešlém životě takto jmenovala. Jsem si tohoto všeho plně vědom a neustále žádám Sonyo, aby se mnou komunikovala v co možná nejreálnější pravdě svého současného života. Je to vskutku velmi obtížné a pokaždé u toho usnu. Je ale pravdou, že se naše vzájemná komunikace stále lepší a vyjasňuje. Neustále si k sobě hledáme cestu… Též, jak jsem se již zmínil, frekvence všech Světů jsou vlastně společná vůle všech. Nehmotné světy mají frekvenci, tedy společnou vůli, která připomíná nepřetržitý tok energií. Dá se to přirovnat k nekonečnému a bezbřehému oceánu. Je to obrovská masa vody, která nepřetržitě plynule a spontánně proudí určitým směrem a společnou cestou. Všechno uvnitř tohoto oceánu žije právě díky nepřetržité plynulosti toku, svým maximálně využitým a soběstačným životem. Širý oceán nemá vůbec žádné hráze či překážky, které by nepřetržitý chod této frekvence mohly zpomalit či zablokovat. Jakákoliv překážka, která zapříčiní blokaci této frekvence, okamžitě spadá na jiné frekvenční úrovně. 3. Projevy Světů Nehmotného života: Na samotném prvopočátku všeho není vůbec nic. Je to jen energie z prázdnoty vytvořená uvnitř volného prostoru. Přestože je tato energie živá, nevykazuje vůbec žádné známky vlastní aktivity. Je to jen stav věčně neměnné a nikdy nekončící absolutní stability. Stabilní energie nemůže nijak projevovat vlastní život. Vlastně o něm ani neví. Pokud je všude absolutně stabilní a neměnný stav, není zde ani žádná možná konkrétní vyvolaná aktivita. Přestože žiji, jen relaxuji, odpočívám a spím. Pokud není žádný podnět, tedy impulz, který by uvnitř energie vyvolal aktivitu, energie se nemůže probudit ke svému přirozenému životu. Nemá k tomu jediný důvod, jedinou záminku. Vlastně ani vůbec neví, že žije a existuje. Uvnitř stabilní energie však vzniká velmi silné napětí a koncentrace. Postupně dochází ke změně vnitřní atmosféry a tlaku energie. K těmto různým změnám dochází u nehmotných životů neustále a dost často. Tímto se koneckonců též tyto světy udržují v neustálé aktivitě. Vlastnosti patřící jemnosti a citlivosti rozpoznaly a zaznamenaly změnu svého vnitřního stavu a vnímání na změnu okamžitě zareagovalo. V tento moment již doposud stabilní a spící energie ví, že žije. Zde začíná plné vědomí o vlastním životě a vlastní existenci vůbec. Jakákoliv změna vždy budí rozruch a zájem všech. Vše doposud spící ve stabilitě je nyní zcela probuzené, čilé a aktivní. Nejvíce na danou změnu reagují emoce, které zjišťují svými pocity konkrétní stav dané změny. Pocity se začínají plnit svými dojmy, které z oné změny mají. Mohou to být nádherné a blahodárné pocity, plné radosti, vášně, optimismu, veselosti, lásky, něhy a všeobecně dobré nálady, stejně, jako to mohou být ne tak příznivé pocity úzkosti, smutku, nevůle, tísně, apod.. Bez ohledu na to, čím se dané dojmy, pocity a emoce naplní, vždy je důležité ponechat jim plný projev bez souzení, moralizování, či omezování a blokování. Jsou to jejich skutečné a reálné dojmy, které z oné dané změny načerpaly. Takto se s onou danou změnou skutečně cítí. Absolutní volnost v projevu všech emocí, citů a pocitů, bez jakéhokoliv omezování, spadá do plného vědomí o prožívání svého vlastního života nehmotnými světy. Emoce vždy svůj život dokáží naplno prožít. Ani ony však nejsou bezedné. Čím více se naplňují svými dojmy a pocity, tím více těžknou, houstnou a samozřejmě intenzivněji svítí. Stejně jako houba na mytí tabule ve škole, když se moc naplní, musí se vyždímat. Veškeré své přebytečné stavy musí uvolnit, jinak se pro ni stanou těžkým břemenem. Emoce zde velmi intenzivně svítí, avšak díky své plnosti a tíze již nemohou vykonávat vlastní aktivitu. V tomto jejich stavu se nejvíce rozvíjejí vlastnosti myšlení. Je to období, kdy emoce již nemohou vykonávat vlastní aktivitu, a tak jen o všem prožitém rozjímají a přemýšlejí. Mysl ale není přímou součástí emocí. Pouze se mysl s emocí v tomto jejím daném stavu ztotožní. Ač to zní neuvěřitelně, totéž platí i pro člověka. I člověk má mysl pouze propůjčenou z Univerza, a aniž by o tom věděl, jen si mysl neustále přivlastňuje a ztotožňuje se s ní… Mysl se tedy ztotožní s danou emocí a začne postupně veškeré její emoční, citové a pocitové dojmy zpracovávat. Dává jim konkrétní podobu. Mysl tak postupně vysvětluje emocím, jak se k danému dojmu vlastně dostaly. Postupně se rozpracovávají veškeré detaily. Emoce se dostaly do svého stavu na základě sžitím se s danou nastalou změnou. Tento vztah je však velice křehký. Sami na sobě všichni moc dobře víme a pozorujeme, že se občas dostaneme do nějaké nálady, a ani nevíme jak a proč. Chvíli to trvá, než opravdu pochopíme, co se to vlastně s námi doopravdy děje. Je zde mnoho pozvolna nashromážděných a léta potlačovaných pocitů a aspektů, než konečně emočně vybuchneme. Příčiny některých našich nálad a psychických stavů jsou léta a věky námi zanedbávané. S emocemi nehmotného světa je to v podstatě stejné, jen s tím rozdílem, že emoce jsou zde mnohem jemnější a citlivější, čímž samozřejmě rychleji reagují na své nejasné stavy. No a mysl tohle všechno musí zpracovat, pochopit, vyhodnotit, roztřídit, vyjasnit, dát tomu případně nějakou podobu či formu a uvolnit ven. Poté, co mysl objasní dané emoční stavy, začne vyhodnocovat celek. Tedy od prvotní nastalé změny, přes její přijetí vnímáním, až po sžití se změny s emocemi. Z tohoto všeho se vytváří osobnost dané bytosti. Právě mysl dává celku konkrétní podobu či formu. Právě mysl tedy vytváří osobnost. Zde se tedy jedná o plné vědomí o své vlastní osobnosti… Osobnosti nehmotného světa jsou nesmírně čiré a plynulé. Vůbec nic v sobě neblokují a nezadržují. Jak jsem se již zmínil, emoce mají absolutní volnost ve svém projevu, byť by to byl projev sebeemotivnější a sebehorší. Osobnost již jako celek, složený z vlastností vnímání života, prožívání emocí, zpracovávání myslí a uvolňování do paměti, zpracovává veškeré vnitřní záležitosti a stavy ve společném vedení a vědomí. Mysl vše zpracované uvolňuje do pomyslné univerzální nádoby, kterou jsme v názvosloví pojmenovali Paměť Univerza. Tato Paměť již vůbec není součástí žádné osobnosti či bytosti. Je ale pravdou, že některé světy se s pamětí sžívají a ztotožňují. My, coby člověk, samozřejmě nejsme výjimkou. Osobnosti nehmotných světů do této Paměti odkládají absolutně všechno, co mysl zpracuje. I kdyby to byly ty nejkrásnější a nejblahodárnější pocity a dojmy, nehmotné světy je hned po zpracování uvolňují a odkládají do univerzální paměti (Paměti Univerza)… Kdyby si tyto krásné pocity chtěly nehmotné světy ponechat napořád, byť by to byly opravdu sebekrásnější a sebepříjemnější pocity, staly by se břemenem, tedy tíhou, která by mohla snížit jejich frekvenci. Pro nehmotné životy je důležité, aby zde byla zachována plynulost a spontánnost všech vlastností. Žádná vlastnost nesmí blokovat a omezovat plynulý chod ostatním vlastnostem. Právě plynulost a spontánnost všech vlastností vytváří nehmotným světům jejich přirozenou frekvenci.