Světy Multidimenzionální

Světy Multidimenzionality: 1. Světy Multidimenzionálního a pro nás současného života: Tyto světy patří naší současné době. Právě v těchto světech nyní žijeme svou přítomností a právě do této doby jsme všichni spadli. Je to doba, kde individuální energie díky svým emocím spadly do sebestřednosti. Právě sebestřednost jasně vymezila hranice každé osobnosti a její bytosti. Právě sebestředné prožívání stojí za tolika našimi problémy, které si už ani vůbec neuvědomujeme a považujeme je za samozřejmost každé bytosti. Mnoho lidí to pojmenovalo Egem, ale v pravdě, je to jen sebestředný přístup ke svému vlastnímu životu. Žádné ego neexistuje. Multidimenzionální světy se, stejně jako světy jemněhmotné, dělí na dva základní světy, které neustále na sebe navazují, a jeden bez druhého nemůže existovat. Jsou to světy antihmotné (protihmotné), a světy hmotné. Právě antihmotné světy jsou skutečným stvořitelem celého galaktického vesmíru, našeho světa a všech vesmírných multidimenzionálních světů. Právě multidimenzionální Světy jsou jedinými světy, které prožívají svůj přítomný život na jednotlivých planetách a v různých galaxiích vesmíru. Jemněhmotné a nehmotné světy nejsou součástí života ve vesmíru. Vesmír stvořily živelné procesy živlů větru, ohně, vody a země (magnetizmu – přitažlivost a odstředivost). Vznikl z čistě spontánních živelných reakcí antihmotného světa, nikdo ho uměle nestvořil a nikým nebyl jeho vznik dopředu připravován, plánován či očekáván. Je ale pravdou, že postupem času, jak jednotlivé světy vyspívají, některé světy do vesmírných dění již zasahují. Jsou to například jemněhmotné světy magnetických projevů, které do vesmírných procesů aktivně zasahují. To však nic nemění na tom, že celý vesmír náleží převážně svému stvořiteli, kterým jsou právě světy antihmotné. 2. Frekvence Světů Multidimenzionálního života: Přestože se jedná o dva povahově rozdílné světy, tedy hmotné a antihmotné Světy, frekvence těchto Světů je poměrně podobná. Zatímco frekvenci nehmotných světů jsem přirovnal k bezbřehému a neustále proudícímu oceánu, frekvenci jemněhmotných světů jsem přirovnal k téměř stojaté vodě jezera, frekvenci multidimenzionálních světů přirovnávám k rozbouřenému živelnému moři. Je to zkázonosná masa vody, která zaplavuje a ničí vše, co jí stojí v cestě. Je to nesmírně zbrklá frekvence, která často projevuje chaotické a nesouladné vlny. Vždyť nikdo z nás pořádně ani neví, co vlastně doopravdy chceme. Když už něco dostaneme, po čase nám to již ani nevyhovuje a chceme zase něco jiného. Když se ale napojujeme na různé vesmírné frekvence, zjišťujeme, že mají mnohem rychlejší kmitočty, než ty naše. Naopak ty naše jsou dost pomalé. Je to, jako bychom právě my nesli frekvenci mrtvého jezera, zatímco ostatní světy měly krásně plynulou vodu. Je zvláštní, že i já sám jsem odjakživa vnímal naší hmotnou lidskou frekvenci právě jako mrtvé jezero. Na vině jsou lidské bloky, které onu frekvenci neustále blokují. Když se ale zamyslíme nad našimi skutečnými potřebami, my a vůbec hmotné světy máme nejvíce požadavků ze všech. Pořád se nám něco nelíbí a pořád něco chceme změnit. Do dost veliké míry je to způsobeno naší nesamostatností a závislostí na našem okolí, o našich průvodcích a andělech ani nemluvě. Musíme si uvědomit, že veškeré hmotné světy vycházejí z vlastního nedostatku. Jsme mnohem horší variantou pokračování Ráje Adama a Evy, i ty přeci vycházejí z vlastního nedostatku… Co se vztahuje k antihmotným světům, ty jsou zase volným, avšak nikoliv plynulým pokračováním světů Světla, tedy jemněhmotného světa přebytku. Zbrklou frekvenci antihmotných světů tvoří především právě ty živelné reakce a přeplněné vlastní stavy. 3. Projevy Světů Multidimenzionálního života: 1.) Projevy Světů Antihmotného (protihmotného) života: Jde o volné navazující pokračování Světů jemněhmotného života, který se potřebuje zbavit svého přebytku. Je to však pokračování v úpadku. Antihmotné světy mají více svých projevů… Začnu opět pěkně od začátku: Vlastnosti vnímání zareagují na změnu a probudí tím zájem všech zúčastněných emocí. Emoce posuzují povahu oné změny a natolik se s ní sžijí, že ji nechtějí opustit. Dojmy a pocity jsou přeplněny jen samými nádhernými stavy radosti, lásky, volnosti, rozkoše, apod.. Emoce se v tomto stavu snaží udržet co nejdéle, a tak nedovolí mysli, aby tyto přeplněné stavy zpracovala a uvolnila pryč. Dojde však k tomu, že se přeplněné emoce totálně zhroutí. Až natolik se rozvášní svým stavem, že se změní v živel. Právě tyto živelné emoce stojí za vznikem celého galaktického vesmíru. Jsou to emoce, jejichž intenzita Světla se natolik rozzářila, že přerostla v nespoutaný a ničivý živel… Vedle živelných reakcí jsou však i jiné projevy antihmotného světa. Dalším projevem je aurické tělo. Vlastnosti vnímání zareagují na změnu a emoce ji začnou zkoumat. Opět se emocím změna moc líbí a chtějí si jí udržet co nejdéle. Nedovolí tedy mysli, aby jejich pocitové a dojmové stavy zpracovala a uvolnila pryč. Mysl je však již dostatečně zkušená, a tak ví, že může dojít k dalším živelným nežádoucím projevům. Mysl tedy hledá možná řešení. Od této chvíle dominuje mysl, která přebírá osobnost po přeplněných a nemohoucích emocích. Zde je však důležité vědět, že mysl tak jedná v zájmu pudu sebezáchovy, nic jiného jí nezbývá. Každý následek má svoji příčinu. Kdyby mysl okamžitě nezareagovala, emoce by se dříve či později zhroutily v živel… Mysl obejde veškeré hranice emocemi osvětleného místa a upraví jeho stavy. Vytvoří tak prvotní formu. Emocemi rozzářené a velmi intenzivní Světlo tak dostává prvotní foremní tvar. Nyní jde o skutečné Aurické tělo. Právě aurické tělo je typické pro antihmotné světy… S takzvanou pátou dimenzí však přichází další nový projev antihmotného života. Lidé, kteří se zabývají přechodem do páté dimenze, jsou, nejčastěji v channelingu nabádány k tomu, aby se zaměřili jen na své pocity a omezili tak vlastní mysl na absolutní minimum. Též jsou neustále instruováni k tomu, aby se stali Světlem, což se ve hmotném světě nikdy podařit nemůže. Jak by mohl vypadat život těchto lidí? O jakou osobnost jde? Je to přesně obrácený chod. Hmotný člověk, tedy bytost, která vychází ze světů, kde doplňují své vlastní nedostatky, se najednou stane Světlem antihmotného světa, který se potřebuje zbavit svého přebytku. Vypadalo by to asi takhle: Vlastnosti vnímání zaznamenají změnu, kterou emoce hned začnou zkoumat. Emoce se však natolik málo pro danou změnu nadchnou, že se nijak značně nenaplní. Mysl nemá co zpracovávat a tak vytvoří emocím podobné stavy, které vyhledá v Paměti Univerza. Osobnost těchto lidí se tedy začíná postupně vyvíjet, emoce se začínají naplňovat. Zdá se, že se emoce již natolik naplnily, že přecházejí k stavu svého nadbytku. Jen mi je zvláštní, že projevy těchto lidí tomuto vůbec neodpovídají. Spíše naopak. V každém případě, tito lidé doslova začínají postupně rozpouštět svou hmotu. Zaměřují se jen na své pocity, které pramení od srdce, a zabraňují své mysli, aby opět převzala vládu nad jejich osobností. Mysl však již nemůže zpracovávat, a tím ani uvolňovat emoční pocity. Emoce tak jen rostou a rostou a jejich Světlo jen svítí a září. V tomto jejich současném životě se jim to nepodaří, ale v příštím životě budou tito lidé součástí antihmotného světa… Tvrdou realitou však je, že když se na tyto lidi napojuji, zjišťuji, že je všemu úplně jinak… Jde o pokus o vytvoření nové rasy bytostí. Myslím si, že ke stvoření této nové rasy nakonec nedojde, vlastně ani dojít nemůže. 2). Projevy Světů Hmotného života: Naše přítomné a současné hmotné světy jsou volné pokračování úpadku světů Ráje, tedy světů, které si potřebují doplnit své nedostatky. Jsou však již natolik zakrnělé ve svých vlastnostech, že své břemeno plně zhmotnily. Stvoření hmoty se má následovně: Vlastnosti vnímání zareagují na změnu svého stavu a probudí tím zájem emocí. Emoce začínají danou změnu zkoumat a posuzovat, avšak buďto je to jen velmi nepatrná změna, nebo se pro tuto změnu emoce nedokážou tolik nadchnout a zaujmout, v každém případě se dojmy a pocity emocí naplní jen trošku. Jde tedy o již trvalý stav, kdy vlastnosti vnímání nebo emocí nereagují na žádné nové změny dostatečně, protože jsou málo vyvinuté. Jsou zde tedy veliké nedostatky, pro které se nemůže rozvinout ani osobnost tohoto stavu. Mysl tedy vytvořila Ráj, který je úplně celý uměle stvořený z podobných situací, které jsou uložené v Paměti Univerza. Hmotné světy se v Bibli popisují jako stav, kdy Eva podala Adamovi zakázané jablko a on do něj kousnul. Reálně se však dané věci mají ještě mnohem hůře. Nevyvinuté osobnosti jsou natolik lačné a dychtivé po úplně všem, že cítí potřebu dané věci přímo do sebe vstřebat. Cítí potřebu se s danou věcí natolik seznámit, že jí úplně do sebe pohlcují. Jejich emoce se tak naplňují nejenom dojmy a pocity, které získávají z dané věci, ale přímo i danou věcí. Právě tohle je ona Biblická symbolika snězeného jablka. Nejde o akt snězení zakázaného ovoce, ale o akt emoční potřeby jíst. Jemněhmotné světy přece jíst nepotřebují. Mysl tedy vytvořila pro tyto doposud jemněhmotné bytosti plnohodnotný trávicí trakt, aby ony dané věci skutečně mohly do sebe vstřebat. Mysl nedělá nic jiného, než že se neustále snaží hledat co možná nejvhodnější řešení pro dané situace. Pokud tedy mysl pozoruje, že emoce, které jsou natolik lačné a dychtivé po všem možném, aby si mohly doplnit své nedostatky, se snaží určité dané věci přímo do sebe vstřebat, okamžitě mysl vytváří možnosti, jak tyto věci vstřebávat co nejlépe. Vytvoří tedy trávicí trakt. Je to ucelený mechanizmus, který umožňuje vstřebávat cokoliv do sebe a následně uvolňovat ven. Až teprve hmotné světy cítí neustále potřebu jíst, jiné světy vůbec nejedí. Kdyby hmotné světy náhle odmítaly jíst, musely by svá hmotná těla živit jiným způsobem. Některým hmotným světům se i tohle podařilo. Každopádně, právě ta potřeba neustále něco jíst člověku připomíná, že žije ve světě, který bez neustálého doplňování vlastních stavů má jen hrubé nedostatky. Ale zpátky k vývoji hmoty a hmotných životů. Vlastnosti emocí jsou zde natolik nevyvinuté, že je mysl sloučila jen do některých základních oblastí. Z emocí se tak staly smysly. Člověk našeho lidského druhu potřebuje ke svému zdejšímu prožívání života jen pět základních smyslů, tedy zrak, čich, sluch, chuť a hmat. Emoce, které tvoří tohoto člověka, se tedy sloučily podle své povahy právě do těchto pěti základních smyslů. Tohle všechno se děje pod přímým vedením mysli, která má plnou moc nad celou osobností tohoto člověka. Takhle je tomu vždycky, pokud jsou vlastnosti vnímání či emocí málo vyvinuté, nemohou tvořit osobnost daného celku. Osobnost tedy vždy musí tvořit mysl, která tak jedná pudově, v zájmu snahy o co možná nejefektivnější nápravu a doplnění všech málo vyvinutých vlastností. Kdyby tak mysl nečinila, došlo by k úplnému zániku těchto vlastností. Mysl se tedy chová jako doktor na intenzivní péči, který vždy bojuje do posledního okamžiku o lidský život. Jak jsem se již zmínil, hmotu nám nikdo nevyrobil, tu jsme si naložili pouze mi sami jako velice těžké břemeno emocí. Nejde však o břemeno, nabyté z přebytků a přeplněnosti emocí, ale o břemeno, nabyté lačností, dychtivostí, a upřímně především nenažraností téměř prázdných emocí. Pokud mysl vytvořila překrásné tvary antihmotného světa v aurických tělech, potom právě mysl použila přesně tyto tvary pro formování naší hmoty. Vždy jde o to, aby naše emoční smysly mohly v dané hmotě co nejlépe fungovat. Jde o neustálou komunikaci mezi myslí, která rozhoduje v osobnosti, a potřebami ostatních vlastností. Naše poloprázdné vlastnosti se neustále potřebují doplňovat, a tak neustále vysílají své nároky a požadavky mysli, která neustále hledá co možná nejideálnější řešení. Lidská hmotná frekvence je tímto snad jasná…