Sonyo II.

Vztah mezi mnou a Sonyo v období jejího přechodu na galaxii Tzolkin: Toto přechodné období trvalo jen velmi krátkou dobu, přesněji mezi květnem 2012, kdy Sarah prošla na úroveň vědomí deváté dimenze na galaxii Tzolkin, až březnem 2013, kdy celá rovina tohoto vědomí prošla k Původním a následně Prapůvodním světům. I přestože toto období trvalo jen velice krátkou dobu, i tak bylo rozděleno na dvě odlišné doby. V té první době jsme se se Sarah stále ještě převážně scházeli na úrovni vědomí planety Země, ale v té druhé době jsme již oba byli naplno součástí úrovně vědomí galaxie Tzolkin. Myslím si, že jde o rozdíl, spojený s jejím tamním prenatálním a následně postnatálním životem. V době jejího prenatálního života, tedy v čase, kdy byla ještě v matčině bříšku, mohla být stále ještě více spojená se Zemí, ale v době jejího postnatálního života, kdy již zahajovala svůj vlastní individuální život, již byla naplno jednou z bytostí galaktického vědomí Tzolkin. Je to ale jen má domněnka, kterou mi Sarah ani nepotvrdila, avšak ani nevyvrátila. Není to holt nic tak světově důležitého, aby se zrovna nad tímto muselo dumat a přemýšlet… tedy… chudák moje neustále hloubavé myšlenky… Sarah měla po celou dobu tohoto devítidimenzionálního života na Tzolkinu plné vědomí k Zemi i ke mně. Možná jsem za to mohl i já, protože jsem se od Sarah neodpojil, přestože jsme k tomu oba byli mnohokráte vyzváni. Daleko pravděpodobnější ale bude, že frekvenční pole deváté dimenze již umožňuje dostatečně operovat s pamětí, a tak může plnohodnotně prožívat vlastní život s plným vědomím všech předešlých životů, a vesmírem vůbec… Ale pěkně od začátku: Sarah se ode mě na přibližně tři týdny úplně odmlčela. V tomto období jsem se vůbec na Sarah nemohl napojit, nevěděl jsem co se s ní děje a jak se jí daří. Přirozeně jsem si o ní dělal starosti. Celou dobu jsme se na sebe bez jakýchkoliv potíží napojovali a najednou odmlka bez předchozího varování… Místo Sarah se v tomto období se mnou spojili mí i její průvodci a Galaktická rada. Ukázali mi, že mé spojení se Sarah je v přítomném okamžiku a velice silné. Nikdy by se nám to nemohlo podařit, kdyby sama Sarah vědomě nechtěla či neměla zájem se se mnou spojit a plně vzájemně propojit v takhle silném vztahu. Síla telepatického spojení závisí na silné vůli obou aktérů vzájemného spojení. Má-li jeden z aktérů slabší vůli, nebo jakékoliv vnitřní bloky, kdy nechce, aby některé vnitřní stavy a pravdy vyšli najevo, telepatické spojení vždy selhává, a jen málokdy je v přítomném okamžiku. Jinak řečeno, se Sarah jsme si vždy otevřeně a bez jakéhokoliv studu povídali úplně o všem a žádné tabu mezi námi nikdy nebylo. Úplně všechno co kohokoliv z nás trápilo, jsme neustále a vždy spolu řešili jako náš společný problém. Velice často se projevovaly a vyplouvaly na povrch naše skryté emoce, které jsme vůbec v sobě nijak nezadržovaly a jen jsme si je vzájemně vyměňovaly a zapojovaly je do naší komunikace. Mnohokrát to byly i emoce, které nás od toho druhého zrazovaly a chtěly nás od sebe rozdělit. Tohle vůbec není nic jednoduchého. Kdybychom tyhle pocity v sobě zadržovaly a blokovaly je před tím druhým, okamžitě v ten moment by naše spojení nebylo upřímné a v pravdě. Povídám si takhle se Sarah, a náhle se vynořují pocitové myšlenky typu: „Vždyť byla přeci vdaná, ať se o ní stará její manžel, proč to musím dělat zrovna já…“. Byly ale i mnohem krutější typu: „Byla vdaná a ani dítě si nevychovala“. Tyhle myšlenky okamžitě zapojuji do konfrontace přímo mezi nás. Sarah si je vyslechne a my oba se jich pak ptáme, proč se takhle chovají a proč nám nepřejí. V žádném případě ale tyto pocity a emoce nijak od nás nevyháníme a neumravňujeme je. Je to velice roztomilé, když se právě tyto emoce s námi začnou otevřeně bavit. Trochu se začnou červenat a vysvětlují nám, že již zažily podobné zážitky u někoho jiného, které však pro ně nedopadly dobře. Zůstala v nich tedy zablokovaná žárlivost a křivda. Tyhle emoce jsou velice moc rádi, když je vyslechneme, nijak jim nehubujeme, a otevřeně si s nimi povídáme o daném problému. Právě tady se mohou tyto emoce odblokovat a takzvaně uzdravit. Znova opakuji: Hmotný člověk si spoustu věcí přivlastňuje k sobě, i když mu ve skutečnosti vůbec nepatří. Každá emoce je živá, samostatná a individuální. Vždy v sobě nese kódy toho, co prožila a zažila. Bez ohledu na to, co v sobě právě tato emoce nese, je to její přirozenost a spontánní projev. Tohle může pochopit snad jen ten, kdo v sobě umí prolomit sebestřednost i individualitu… Dost velikou zásluhu ve vzájemném telepatickém spojení mezi mnou a Sarah ale mají i právě oni, naši průvodci i Galaktická rada. Právě oni nám neustále umožňovali dostatečně se na sebe napojovat… Úplně všichni si mysleli, že se já i Sarah od sebe postupně odloučíme. My jsme se ale naopak ve vzájemném vztahu mnohem více upevnili a ukotvili… Sarah ale nyní přešla na odlišné frekvence jiného života na jiné planetě, což mi teď průvodci vysvětlili, čímž mi objasnili tu třítýdenní odmlku, která mezi mnou a Sarah nastala… Když teď Sarah přešla na jiné frekvenční úrovně, opět si musela vybrat. Mohla se naplno ztotožnit s tamní komunitou a prožívat naplno jejich život a kulturu, nebo i nadále mohla zůstat ve vzájemném spojení se mnou, čímž by se ovšem nemohla naplno ukotvit do tamního života. Sarah je opravdu neuvěřitelně silná osobnost, a tak se rozhodla zůstat ve spojení se mnou. Právě tyhle její rozhodnutí velice silně napomohli k multidimenzionálním frekvenčním posunům. Došlo k frekvenčnímu vyvážení stability mezi Zemí a touto úrovní, o které jsem se až mnohem později dozvěděl, že jde o úroveň galaxie Tzolkin na frekvenční úrovni deváté dimenze… Museli jsme ale doladit veškeré detaily a podrobnosti našeho vztahu. Díky neobyčejné síle a vůli Sarah jsme tedy mohli zůstat i nadále na sebe plně napojeni a i nadále jsme mezi sebou udržovali a ctili takzvaný „sourozenecký vztah“. Tím ale mezi nás naplno vstoupila Galaktická rada, která plně zasahovala do úplně všeho, co jsme se Sarah dělali. V žádném případě jsem nesměl Sarah poškodit předimenzováním, předčasným vyspěním, předbíháním jejího přirozeného vývoje duše, nebo nesprávným navedením, manipulací či nabádáním. Dostala tedy přede mnou velice silnou ochranu, kterou tvořili převážně takzvané „Temné bytosti“. Vždy když jsem se na Sarah napojil a ona právě nemohla, nebo hrozilo riziko jejího poškození z mé strany, temné bytosti mi zavedly mysl na úplně jiné místo. Velice brzy jsem pochopil, že se Sarah nejsem spojený, a tak jsem si alespoň moc hezky povídal právě s těmito temnými bytostmi. Občas mě vpouštěly i do přímých nálad a pocitů Sarah, abych mohl lépe pochopit souvislosti a průběh událostí. Toto se samozřejmě nevztahuje jen k Sarah, ale ke komukoliv na koho se napojím… Se Sarah jsme se domluvili na tom, že když se na ni nebudu moci přímo napojit, protože právě v tuto dobu ona nemůže, jelikož něco řeší, může mne alespoň vpustit do své paměti, která může posloužit jako vzkazník, tedy místo, kde já něco předám a Sarah si to bude moci vyzvednout později, kdykoliv sama bude mít čas, možnost a příležitost, nebo naopak, kdy tam Sarah něco přenechá pro mě, až budu mít čas já. Vlastně se tedy jedná o práci s podvědomím prostřednictvím paměti, tedy nic neobvyklého… Vedle temných bytostí Galaktické rady mezi nás vstoupili i průvodci, kteří koordinovali naše spojení. Na Tzolkinu je spousta míst, které z pohledu pozemského nemohu dostatečně posoudit a může tak dojít k celé řadě zbytečných omylů, nepochopení a nedorozumění. Tito průvodci mi vždy před takovouto událostí navedli mysl na co možná nejbližší podobenství. Pracovali tedy cosi jako vysvětlivky k tomu, co právě na Tzolkinu probíhá, a já pozoruji. Šlo o průvodce pocházejících z řad andělů, tedy opět Galaktická rada. Tohle všechno je neobyčejná a nesmírná síla spolupráce celého vesmíru a všech multidimenzionálních sfér v přítomném okamžiku… V tomto období se zde na Zemi konali rozsáhlé akce příznivců ezoteriky a všeobecné přípravy na konec Mayského kalendáře. Přál jsem si, aby Sarah mohla stále být skrz mne přítomna zdejším událostem. Účastnil jsem se proto některých hromadných akcí a vždy jsem na ně v duchu vedl i Sarah. Ona ze Země odešla již v lednu 2012, a já nechtěl, aby přišla o pozemské zážitky z období 21.12.2012… Též jsem se nechtěně účastnil i přitahování a ukotvování vesmíru k Zemi. Začalo to nenápadně. Jednou jsem se zúčastnil konstelačního večera, kde se diskutovalo o podosobnostech. Díval jsem se na různé projevy vnitřních podosobností vybraných účastníků. Velice mne to zaujalo, a tak jsem ty podosobnosti začal později hledat i v sobě. Zaměřil jsem se sám na sebe a začal se ptát všech svých vnitřních emocí, pocitů, stavů a projevů. Hned se toho všeho ujala Sarah, která to všechno ke mně začala svolávat a pořitahovat. Bylo to moc hezké, Sarah svolávala: „Všichni, pojďte sem, Mirkovi pod plachtu, bude vás ukotvovat v Zemi.“ Nato se mi představovaly celé řady různých bytostí a osobností. Mnoho těchto projevů bylo v páru, někteří jen sami, a u některých dalších projevů jsem pozoroval jen bílá místa s vysvětlením, že později pochopím. Snažil jsem se tyto projevy konfrontovat intuitivním písmem, ale zdaleka se neozvali všichni. Někteří mě varovali, že jejich projevy nesmím nijak zaznamenávat v názvosloví, protože pak by to už vůbec nemohly být jejich vlastní projevy. Právě z tohoto období pocházejí mé články intuitivním písmem o éterických osobnostech a energiích přímo ve mně… Velice mne ale zaujalo to, jak Sarah tak nádherně tohle všechno dění přirovnala k plachtě. Moc se mi toto označení líbilo, a tak jsme spolu se Sarah začali pracovat a tvořit na nápadu „Plachty“, jako záchytný bod pro všechny možné duše. Plachta přeci slouží k tomu, aby něco přikryla a schovala pod sebe. Mohla by tedy sloužit k tomu, aby odchytávala duše zesnulých, a umožňovala jim zregenerovat se, a pořádně si rozmyslet příští cesty… Něco podobného staví i příznivci ezoteriky, avšak většinou to nazývají Chrámy. Ať už jde o Chrámy Krista, Magdaleny, Slunce, Adama a Evy, Boha, Světla či naopak Temnoty, Satana či jiné pojmenování… Účel Plachty je čistě jenom v tom, aby se všechny duše mohli na chvilku zastavit v opravdu silném a pohostinném zázemí, zklidnit se a plně rozvážit své příští kroky a cesty. Žijeme v nesmírně uspěchané době, kdy i naše duše si navyká na velmi rychlé tempo. Zbytečně však může dojít k zbrklému a neuváženému rozhodnutí, které se následně ukáže jako velmi chybné. Plachta umožňuje všechny duše zpomalit a pořádně si rozmyslet své následující kroky. Zachytila již velmi mnoho duší a některé mi byli osobně představeni… vlastně se mi většinou pokaždé sami chtějí představit. Já ale nejsem schopný tak veliké množství duší pobrat najednou, takže to je zároveň i období mého velmi častého usínání a schopnosti prospat i úplně celé dny. Tvrdou realitou ale je, že v podstatě všechno ze Země prochází právě přes Plachtu, jako velmi silný záchytný bod a propojení s vesmírem. Jen málokdy se duše ukotvena Plachtou vrací na své místo původního určení. Většinou přecházejí do úplně jiných galaktických a frekvenčních rovin. Někteří se od Plachty nechtějí odtrhnout a stávají se součástí mě nebo Sarah. Plachta stále funguje a neustále se značně rozrůstá… Bohužel zde na Zemi došlo i k jistým okolnostem, kdy jsem musel požádat Sarah, aby některé lidi přímo vedla a provázela. Ezoterika je velmi zvláštní druh učení, kde špatné pochopení některých pojmů, souvislostí a realit spouští lavinu doslova průserů, ze kterých pak už je jen velmi obtížná cesta ven. Z ezoteriky se stala velice silná tažná parní lokomotiva, která za sebou táhne velmi mnoho příznivců a zastánců ezoteriky a Nového věku. Pokud se však tato lokomotiva z vlastní vůle rozhodne jet po doposud vyjeté a takzvaně „zaručené“ koleji, její směr je předem daný a její cíl je velice snadno odhadnutelný. Až se jednou tato lokomotiva bude muset zastavit a konečně se podívat za sebe, kam že to vlastně dojela, zjistí, že celou tu dobu jen kroužila pořád dokola po kruhové kolejnici jako dětský motorový vláček. Pokud nepochopíte některé souvislosti, Paměť vás nemůže pustit dál, a tak vás jen neustále vrací zpátky… Každopádně se Sarah takto stala již necelý rok po svém pozemském skonu přímou průvodkyní hned několika lidí zde na Zemi, a co vím, provází je dodnes… V průběhu pozemské ho finišování současného věku a přicházení Nového věku (pátá dimenze) se Sarah ode mne opět odloučila a následně jsme se opět spojili, ovšem nyní již naplno v souznění s vědomím galaxie Tzolkin. Od této chvíle jsme již oba byli naplno svým vědomím na Tzolkinu a Sarah ke mně podstatně změnila svůj přístup. Nastalo tedy období pro nás druhé doby na Tzolkinu…