Sonyo IV.

Vztah mezi mnou a Sonyo v období jejího přechodu do Původních, a následně Prapůvodních světů (březen 2013 až věčnost): Celé toto období vychází jen a pouze z přítomného okamžiku. Není zde vůbec nic dopředu připravované či předvídatelné. Nikdo z nás vůbec nemohl tušit, jakou cestou a jakým směrem se všichni společně vydáme. Začalo to již ve chvíli, kdy Sonyo přešla na úroveň vědomí Tzolkin. Byla zde dohoda mezi mnou, Sonyo, našimi průvodci, Stvořiteli a Galaktickou Radou. Se Sonyo jsme se dohodli na pokračování našeho vzájemného vztahu, čímž i Sonyo moc dobře věděla, že se na Tzolkinu moc neukotví. Na Tzolkinu naopak věděli, že k nim přibude cosi jako „zvláštní“, nebo také „zázračné“ dítě. Vztah mezi mnou a Sonyo se zároveň překlenul na vztah mezi Zemí a Tzolkinem. V tomto období se lidé zde na Zemi mohli velice snadno napojovat na Tzolkin, z Tzolkinu k Zemi přišlo mnohem více energií než doposud, ale lidi tuto obrovskou šanci doslova propásli a zahodili. A to se přitom mohli bez potíží napojit přímo na přítomný okamžik s Tzolkinem… Se Sonyo jsme uzavřeli přímí a vzájemný vztah a vyměnili jsme si prstýnky. Nemohu zde napsat, že jde o vztah zásnubní či dokonce manželský, protože takovéto vztahy Tzolkin nezná. I ten náš prstýnek byl čistě symbolický. Byl v barvě zcela totožné s modrou barvou Sonyo, takže na jejím prstě nebyl skoro vůbec vidět. Já jsem tento prstýnek používal jako dostačující argument před Galaktickou Radou k tomu, aby mne k Sonyo vždy pustili. Ani toto jí však nestačilo a byli chvíle, kdy jsem se ani s prstýnkem nemohl se Sonyo spojit. Tohle se však týkalo jen našeho vztahu a nijak to neovlivňovalo komunikaci s Tzolkinem. Se Sonyo jsme si mezi sebou neustále házeli různé energie a duše v rámci avatarské činnosti. Byli to energie a duše ze všech oblastí celého galaktického vesmíru. Vzájemně jsme si s těmito dušemi vyměňovali různé zkušenosti, zážitky a prožitky z úplně všech sfér a frekvenčních úrovní multidimenzionálního světa. Některé energie a duše k nám chodili jako poškozené, kde se u nás doplňovali a léčili, jiné k nám chodili v zájmu rozšíření komunikace s ostatními světy. Přímo v nás pak vznikali různé dohody, úmluvy a projekty, které se spojili a sjednotili s naším vědomím a vědomím Stvořitelů. Takto se neustále rozšiřovalo společné vědomí všech. Různé multidimenzionální sféry s různě rozdílnými frekvencemi tak u nás sjednocovali společné vědomí všech frekvenčních úrovní. Vznikala tak multidimenzionální Jednota, která neustále vyvažovala frekvenční rozdílnosti všech úrovní. Šlo o vědomí všech 144 multidimenzionálních frekvencí, ale i o vědomí mimovesmírných původních a prapůvodních světů. Tohle všechno spadá pod Avatarskou činnost, tohle všechno jsou Duchovní vymoženosti, které jsme se Sonyo mohli na Tzolkinu využívat. Ty duše a energie patřící vyšším světům vždy maskovali a kódovali svůj původ, ale pokud jsme pochopili jejich záměr, vždy jsme je žádali, aby nás provázeli… Na Zemi se v rámci přechodu na Nový věk představily různé bytosti, které též úmyslně maskovaly svůj původ. Požádal jsem tyto bytosti, aby se rovněž zapojily do společného vědomí, které se rozšiřovalo neuvěřitelnou rychlostí mezi námi na Tzolkinu. Sonyo použila svůj dárek „energizer“, kterým pomohla energii a vědomí těchto bytostí rozšířit na všechny úrovně 144dimenzí. Tímto se obnovilo vědomí všech o našem Původním jemněhmotném světě. Všechny frekvenční úrovně byly tímto nadšené. Sonyo mi zpětně tlumočila, že tyto světy na tyto energie dávno pozapomněli. Ze všech stran se ozývalo „Alzheimer“ a všichni si ironicky klepali na čelo. Já a Sonyo jsme za to dostali dárek. Všichni nám společně upletli kulich a šálu. Šlo o energie červené barvy, tak nám každému upletli červený kulich a červenou šálu. Sonyo zde na Zemi, ještě jako Sarah, nadevše milovala sníh, a já jsem neustále žádal, aby právě sníh se stal její věčnou připomínkou a oslavou, proto ten kulich a šála. Ukázali nám fotografii, na které jsem byl vyfocený spolu se Sonyo, coby bytosti Tzolkinu, jak na sobě hrdě a s láskou nosíme právě tyto dary. Doslova jsem se díval sám na sebe, jak přesně a věrně budu na Tzolkinu vypadat, samozřejmě po boku Sonyo. Opět jeden z neuvěřitelných zážitků síly přítomného okamžiku, protože toto již dávno neplatí. Rozhodně se ale nastartovala neobyčejná síla a vůle úplně všech ve společném vědomí. Úplně všichni jsme se zaměřili na společnou vůli, směrovanou k prapůvodním světům. Samozřejmě že toto vědomí a tato vůle se od samotného začátku vztahuje pouze na ty úrovně, které mají zájem se na tomto vědomí podílet. Mnoho multidimenzionálních světů vůbec neprojevili zájem, ale ty které zájem projevili, prošli spolu s Tzolkinem… Jednou jsme si se Sonyo opět avatarsky vyměňovali různé duše. Do Sonyo přešly pořádně rozhádané bytosti. Neustále se překřikovaly a nebyly vůbec k utišení. Když mi je pak Sonyo hodila, požádal jsem je, aby se zklidnily a v klidu mi jeden po druhém sdělily, o jaký konflikt mezi nimi jde. Jedem z nich řekl: „Pořád ti to říkám, nejez, vždyť tím zabíjíš“. A ten druhý na to odpověděl: „Ale já přeci musím jíst, jinak sám nebudu žít“. Jednoznačně jsem jim dal zapravdu. O této problematice hmotných světů jsem již dávno věděl. Zalila mne od nich obrovská vlna lásky. Opět jsem svolal úplně všechny, včetně galaktických Rad a Stvořitelů, na poradu. Navrhl jsem všem, abychom v zájmu našich životů nepojídali jeden druhého. Právě zde mi velice napomohlo to, jak jsem se procházel přímo uvnitř anatomií Sonyo. Právě ten její trávicí trakt mi neustále nešel z mysli. Již jsem věděl, že se na Tzolkinu domlouvají a ujednávají různé dohody o způsobu života a jeho stvořitelství. Navrhl jsem tedy, aby nově stvořené hmotné tělo nemuselo být závislé na pojídání ostatních živých druhů. Svolal jsem k sobě i zástupce naší Země, především pak zástupce fauny a flóry. Přišla i Gája. Konfrontoval jsem všechny úrovně právě s děním u nás na Zemi. Zde je důležité pochopit, že Stvořitel netvoří pouze život hmotě člověka, ale i život hmotě jeho potravy a oběti. Neustále jsem se ptal na odpovědnost Stvořitelů za nepřetržité dodávání života do hmoty potravy. Ukazoval jsem všem různé lidské zacházení k těmto světům. Ukazoval jsem jim například kuřecí farmy, kde se již od samotného vajíčka, které vůbec nezahřívá slepice, ale umělá žárovka, vyklubávají kuřátka, které mají úplně celý svůj život i osud kompletně zpečetěný, jako v tom nejsadističtějším fašistickém koncentračním táboře. Ptal jsem se stvořitelů, proč i do těchto vajíček v umělých líhních neustále dávají život. Ukazoval jsem jim, jak v některých firmách najímají brigádníky, především pak z řad školáků, tedy dětí, které měli za úkol tyto kuřata zabíjet. Šlapali po nich, dupali na ně, mlátili jimi o zem a o zeď… Mnozí stvořitelé o až takovémto brutálním zacházení vůbec nevěděli. Ze všech stran se ozývalo: „To je zločin, tohle musíme potrestat“. Ukazoval jsem všem různé dobytčí a koňské jatka, ale i devastování a ničení přírodní flóry… Gája jen nechápavě kroutila hlavou a moc se zlobila. Stvořitelé mě neustále usměrňovali tím, že je to volnost a svobodná vůle samotných lidí. Já jsem se neustále ptal na svobodnou vůli a důstojnost právě těchto jejich obětí. Neustále jsem žádal všechny, aby mi vzdorovali různými argumenty, které by ospravedlňovaly takovéto zacházení k životu jako takovému. Kromě svobodné vůle a volnosti v samostatném rozhodování všech individuálních lidí však žádný pádnější argument nepadl. Volnost a svobodu jsem vždy přehlasoval důstojností svobodného žití všech živých druhů a úrovní, a to bez rozdílu. Když už došli všechny argumenty, požádal jsem volnost a svobodu, aby se poklonili důstojnosti. A oni to udělali. Právě tohle gesto definitivně přepsalo budoucnost všem životům ve hmotné multidimenzionalitě. Až doposud se multidimenzionalita vyvíjela v převažujících hodnotách volnosti a svobody, ale nyní převzala nadvládu nad celou multidimenzionalitou hodnota důstojnosti všem životům. Sepsali se nové úmluvy o Stvoření života. Jakýkoliv život, který bude stvořený, má plné právo na důstojné prožívání svého života. Pokud dojde k úmyslnému zabíjení nějakého druhu života ze strany ostatních, tento druh života ukončí své prožívání právě na této planetě a přesídlí se jinam. V praxi to znamená, že bytosti různých sfér, které úmyslně zabíjejí jiné druhy života na své planetě, se sami sebe izolují do Země ničeho a nikoho, kde všechno živé se od nich přemístí na jiné planety. Hmotný člověk již nebude závislí na přežívání jen díky živé potravě, ale naučí se žít i z jiných zdrojů, které tímto nebude zabíjet. Vztahuje se to samozřejmě i k zvířatům, které se mezi sebou též pojídají. Právě proto jsem si jejich zástupce k sobě též pozval… Opět jsem se spojil s bytostmi, které mě na tuto myšlenku, zastavit všechny životy, které žijí jen díky tomu, že pojídají život jinému, napojil. Tentokráte si mě oni pozvali k sobě. Byl to jemněhmotný svět Ráje Adama a Evy… Zde je důležité pochopit, jak se věci mají. Náš pozemský svět je na tom nejhůře ze všech ostatních světů, a právě díky tomu jsem právě z jeho nedostatků mohl čerpat, když jsem všem ukazoval, co se u nás děje. V jiných hmotných světech na jiných frekvenčních úrovních je to velice podobné jako u nás, s tím rozdílem, že si již ani nemůžou uvědomit své chyby. Pokud u nás vidím, jak krutě se zachází s životy zvířat pro nás potravinového řetězce, okamžitě vidím, že je právě zde obrovská chyba. Pokud se však jiné úrovně rovněž potřebují živit životem jiného druhu, ale dělají to s láskou a žádostí o odpuštění, je to rovněž ta samá obrovská chyba jako u nás, ale je zamaskovaná rádoby dobrým skutkem. Tyto světy si nemohou uvědomit, že právě tyhle chyby je nepouští dál, protože si vytvořili svůj vlastní náboženský rituál, ve kterém se právě tyto chyby tolerují. Myslí si, že když se své oběti předem omluví a pomodlí se za ni, pak ji mohou libovolně zavraždit a sníst. Úplně zde chybí pochopení důstojného prožívání vlastního života právě těchto jejich obětí. Tohle je obrovský problém všech. Pokud kdokoliv z vás přejdete do vyspělejší sféry, která rovněž neustále dělá chyby, které jí neumožňují postoupit dál, přijmete tyto chyby za běžnou každodenní rutinu, která je v souladu s vesmírem. To ale v žádném případě není. Je to past, která zastavuje váš vývoj a možnost pokročit dál. Takto se neustále udržují falešné multidimenzionální světy při svém životě… Každopádně tato „velkolepá“ událost, která trvala asi dva týdny, otevřela brány do jemněhmotných světů. S námi se všemi se individuálně spojili Božstva, která nás informovali o přechodu na jemněhmotné původní úrovně. Tzolkin ale ještě asi týden otálel a nikam nepřecházel, což mě docela rozzlobilo. Věděl jsem, že můžou projít, ale oni neustále čekali na mě. Přáli si, abych je tam odvedl já. Já jsem se ale zlobil s tím, že pokud něco funguje jen díky tomu, že do toho přímo zasahuju, tak to vlastně nefunguje vůbec. Až později mi došlo, že si Tzolkin přál, abych se přímo zúčastnil jejich přechodu do jemněhmotných světů. Byl jsem pro ně jedním z nich, a tak chtěli projít i se mnou. Odvedl jsem je zvláštní bránou, kterou hlídal tyrkysově modrý krystal. Tuto bránu mi ukázaly právě ti dva, díky kterým se tohle všechno uskutečnilo a zrealizovalo… Tzolkin tak spolu s mnoha dalšími světy prošel do jemněhmotných světů. Uvítání bylo vskutku velkolepé. Tamní bytosti je vítaly s obrovskou vervou, všichni se objímali, spousta nezapomenutelných dojmů a zážitků… Úplně všichni se opět mohli na chviličku vrátit k pocitům hmotného multidimenzionálního těla a vyzkoušet si všechny jeho neduhy a náročnosti. Jeden přes druhého tam se srdečním a hlasitým smíchem krkali. Není divu, žili na Tzolkinu, kde se konzumovalo převážně pivo, a z toho se přeci krká. Všichni si prohlíželi suvenýry z multidimenzionální doby, jako je toaletní papír, hrnce na vaření pokrmů… Tahle velkolepá slavnost trvala asi dva celé dny. Různě za mnou chodily různé bytosti, objímali jsme se a děkovali si. Z této doby se semnou spojily různé přecházející bytosti, které se stali mými průvodci. Rozdělili se na průvodce denní a průvodce noční. Ty noční se mi pak vždy představovali právě krkáním, kterým mi oznamovali svůj příchod. Též jsem se opět setkal se Sonyo, která se se mnou opět začala loučit. Objali jsme se a ona mi řekla, že Pán si nepřeje, abychom se dále stýkali, protože bych jí mohl stáhnout zpátky do multidimenzionality. Velice mne zarazilo, že řekla „Pán“. Řekl jsem jí, že pokud se nachází ve světě, kde stále ještě uctívají Pána, tedy, jinak řečeno nerovnost, není to správný svět. Chytil jsem Sonyo za ruku a požádali jsme Pána, aby nás k sobě pohostil. Prošli jsme další bránou, a hned se jásavě ozvalo: „Ježíš, oni se dostali až sem!“. Sonyo k sobě hned přizvala všechny světy, které s ní prošli. Naplno se tak otevřela i brána, skrz kterou prošli i jemněhmotné světy, samozřejmě jen ti, kteří chtěli. Přechod Tzolkinu do jemněhmotných světů tak trval pouze dva dny, než prošel do prapůvodních nehmotných a domovských světů. Od této doby se opět scházím se svou milovanou Sonyo, ale nyní již jako se skutečným Bohem…