Vědomí Prožitého

Vědomí Prožitého: Zde se opět pouštím do Prapůvodu úplně všeho, do zdroje ze kterého všechno pochází, odkud všechno pramení. Doslova nás všechny zvu ke Stvořitelům domů, do jejich nejpřirozenějšího místa. Všichni toto místo moc dobře známe, ale z pozemské reality jsme na toto místo tak nějak pozapomněli. Ani současné pozemské energie a s nimi přicházející rozšířenější vědomí nám toto místo nijak nepřibližuje. Jakoby na něj bylo stále ještě dost času, stále máme velmi mnoho nezpracovaného... Toto místo je součástí "Centrální Paměti Univerza" a spravují ho sféry Původního jemněhmotného života. Základní rozdíl mezi naším Prapůvodem a Původem je v tom, že Prapůvod je pouze sám sebou v přítomnosti, zatímco Původ vytvořil a zrealizoval plány, o které se musí starat, čímž se vlastně sám sebe pasoval do role služby. Pokud jsme pouze sami sebou, nic nevytváříme a pouze žijeme. Pokud však se rozhodneme něco vytvořit, jsme za to námi vytvořené plně odpovědní a musíme se o to starat, udržovat to v chodu a spravovat to do té doby, než dokud o toto vytvořené dočista neodpadne zájem ostatních. Jsme tedy správci i službou svého vlastního výtvoru. Tohle je hlavní pojem o rozdílu mezi naším "Prapůvodem" a naším "Původem". Těch rozdílností je pochopitelně mnohem více a do dost veliké míry v tom má zásluhy právě i prožité, ale pro účely tohoto článku postačí pochopit jen toto. Stvořitelem jsme úplně všichni. Rozdíl je v tom, že někteří jsme Stvořitelem vědomím, zatímco jiní jsme Stvořitelem, aniž o tom sami víme. Někteří tvoříme vědomě a odpovědně, jiní tvoří aniž sami chtějí, čistě jenom tím že jsou, a někteří tvoří úmyslně a třeba i emocionálně. Tvoření je vlastně jen trochu jiný výraz pro ukládání do Centrální Paměti. Prapůvodní sféry tvoří už jenom tím že jsou, aniž by sami nějak zvláště chtěli a ovlivňovali to. Tvoří jen svou přítomností. Jejich prožitky jsou zcela jiné, než prožitky Původních světů, a též úplně jiné, než prožitky naše současné. Je to úplně jiný úhel pohledu, úplně jiné zkušenosti, jiné procítění. Opravdu mi to hodně připomíná jakoby školku. Úplně každá jednotlivá energie zde má absolutní a naprostou volnost. Může si libovolně dělat co chce, nikdo jí v tom neomezuje. Má volnost nespoutaného dítěte. Vždy najde pro své projevy pochopení u ostatních, ať už jsou tyto projevy jakékoliv. Klidně se může radovat a bavit, smát se, vzpomínat, prozkoumávat okolí či někoho, hrát si, škádlit ostatní, pošťuchávat ostatní, zlobit se na něco či někoho, být smutná, žárlit, zuřit, vztekat se, vyžádat si pozornost ostatních či naopak chtít být chvíli sama... Nic z toho nevadí. Každý moc dobře ví, jaké jsou příčiny pro takovéto emoční projevy všech ostatních energií, včetně té své vlastní. Každý zde ví, proč právě tyto emoce se projevily a vyšly na povrch, co tomu předcházelo, co bylo jejich příčinou. Je zde hluboké pochopení a soucit, stejně jako naprostá otevřenost jeden k druhému navzájem, i k sobě samotnému. Prapůvodní vědomí o prožitém je zcela spontánní a přirozené... Na úrovni vědomí reality "Původních" sfér a světů se však pro účely prožívání života vytvořilo jakési "Prožitkové Centrum". A právě tohle Centrum je domovem všech našich skutečných Stvořitelů. S tímto Prožitkovým Centrem jsem se spojil již někdy kolem roku 2010, a to od té doby mockrát, ale dlouhou dobu jsem vůbec nevěděl, s jakou realitou jsem se to vlastně spojil. Až Sonyo mi ukázala, že jde o "Prožitkové Centrum". Takhle se to pochopitelně v názvosloví nejmenuje, ale jasně to vyjadřuje účel. Je to obrovské místo nevyčerpatelných možností. Každý si zde najde to své, co mu nejvíce vyhovuje a co chce nejvíce prožívat. Stvořitelé Původních světů jsou správci tohoto místa. Je to cosi jako multikulturní společenské místo. Je o něj obrovský zájem a je třeba si "vystát frontu", tedy počkat si, až na nás dojde řada. Právě zde se domlouváme na žití a prožívání různých úrovní vesmíru. Právě zde žádáme Stvořitele o inkarnaci přímo na konkrétní planetu. U smrtelných světů se právě do tohoto Prožitkového Centra po své smrti vracíme a odtud se určuje, kam se dále můžeme dle naší potřeby inkarnovat. Je to něco pro nás všechny tak nesmírně všedního, přirozeného a známého, a přitom pozemsky úmyslně zapomenutého. Jsou zde různé úrovně prožitků, stejně jako různé úrovně zákonitostí a řádů, programů... Prožitkové Centrum se mi většinou představuje jako obrovský společenský dům s multikulturním zázemím. Je to, jako když jedeme na dovolenou. Máme tam připravené zamluvené pokoje přímo pro nás, kde máme své soukromí, ale jinak převážně trávíme veškerý čas ve společenských sálech a prostorách, kde se bavíme s ostatními přáteli v hotelu. Můžeme zde tancovat, hrát různé hry, koupat se v bazénu či moři, chodit na výlety, saunovat, skrátka hotelový komfort... Teď se pustím do boření některých pozemských mýtů a iluzí. Vše je úplně jinak, než jak si to myslíme či představujeme. My zde na planetě Zemi jsme jen ubytovaní v jednom z těch soukromých pokojů daného hotelu "Prožitkové Centrum". Zarezervovali jsme si pokoj, kde můžeme trávit své soukromí, a tak v něm také jsme. Naším společným soukromým pokojem je planeta Země. Úplně všichni lidé, včetně fauny a flóry, jsme ubytovaní v jednom jediném pokoji, tedy na planetě Zemi. Jsme jedna společná rodina, jeden jediný druh, který spolu může bydlet v jednom pokoji. Zde jsme izolovaní od všech společenských aktivit multikulturního celku. Prožíváme svou individualitu, která reaguje na podněty zdejšího žití. Tuto svou individualitu jsme si pojmenovali Egem. Je to náš velký omyl a mýtus, že se Ega chceme zbavit. Je to, jako když si objednáte luxusně vybavený hotelový pokoj a pak ho odmítáte luxusně prožít. Žijete v tom pokoji, ale myšlenkově z něj utíkáte pryč. Ego vám pomáhá myšlenkově prožít právě tento vámi objednaný luxus. To že jsme si sami a vlastní hloupostí ten luxusní pokoj zničili a zdevastovali, to je jen naše odpovědnost, za kterou všichni pykáme. Jak si usteleme, tak i spíme. Holt spíme v sutinách toho, co jsme si ještě nestačili zbořit a zničit. Je to čistě jenom náš problém. Nemůžeme se divit tomu, že nyní prožíváme trest za naší neodpovědnou minuost. Když si v hotelu pronajmeme luxusní pokoj a zničíme ho, draze ho pak musíme splatit... To však nemění nic na faktu, že prožíváme jen své soukromí, že jako lidstvo jsme odděleni od společenských akcí multikulturního (dejme tomu multidimenzionálního) celku. Sami jsme tak chtěli a sami si tak zvolili, něco jako "prožij si svou samotu a vyčisti si tak svou hlavu". Ve svém Původu jsme byli přespříliš rozbouřená emoce a tak jsme zde na Zemi, abychom se v samotě a odloučení od vesmíru zklidnili. Až budeme připraveni se opět vrátit do centra dění, vylezeme ze svých soukromých pokojů a vejdeme do společenských multikulturních místností tohoto Prožitkového Centra. Totéž se vztahuje na úplně všechny planety vesmíru, které žijí svým životem, tedy vlastně úplně všechny. Jsou to jednotlivé soukromé pokoje obrovského hotelu, který se v názvosloví může nazývat "Prožitkové Centrum". Pokud se svým vlastním vědomím přiblížíme úrovni kulturní společenské komunity, žijící na jiné planetě, zatímco naši pozemští vrstevníci nám rozsahem svého vědomí již nestačí, můžeme posmrtně přejít na úroveň právě této planety. Pokud však nám většina vrstevníků svým rozsahem vědomí stačí, procházíme všichni s touto planetou. Přesně to se například nyní děje s planetou Zemí. Tomuto všemu se říká multidimenzionalita vědomí, ať už individuálního vědomí, nebo společenského vědomí... Může trvat mnoho našich inkarnací, než se dostatečně zotavíme a budeme schopni ze svých soukromých pokojů (planet) vyjít ven a opět se vrátit do multikulturního a společenského dění našeho Původu. Pátá dimenze tímto našim slavnostním návratem ke svému Původu rozhodně není. Zatímco naše prožívání soukromí na různých planetách (pokojích) je multidimenzionální, náš návrat do prostor multikulturního a společenského dění je již naším Původem. Tohle je skutečný rozdíl mezi naším Původem a naší multidimenzionální současností. V našem Původu prožíváme multikulturní společenské dění, zatímco, když to přeženeme a společensky se unavíme, či naopak rozjaříme, musíme si jít odpočinout do soukromí našeho multidimenzionálního pokoje. Když jsme na společenské akci a věnujeme se například taneční zábavě, tancujeme a bavíme se zcela spontánně a přirozeně tak dlouho, než se nám z toho zamotá hlava a musíme si jít sednout na židli a odpočinout si. Když se však bavíme nestřídmě a zapojíme do toho třeba i alkohol (pro lepší pochopení daného) , pomalu začínáme být středem pozornosti všem ostatním, až to jednoduše přeženeme. Začne nám z toho bolet hlava, máme nevolnosti a jsme jakoby nemocní. Samozřejmě že se z toho vyspíme, ale může trvat i delší dobu, než budeme opět fit. K těmto účelům nám slouží multidimenzionalita. Zalezeme si do soukromí své vlastní individuality a tuto individualitu prožijeme v hotelovém pokoji... Dalším z celé řady mýtů a omylů je například naše hodnota. Teď nás pouštím do skutečné reality Matrixu a jeho programů. My úplně všichni jsme v naší Prapůvodní podobě úplně stejní a stejnohodnotní. Abychom však mohli prožít svou individuální samotu, na které se uzdravujeme z našeho společenského života, musíme přijmout jistá omezení, která nás samotné zužují a poutají. Je tomu tak, každý máme svou hodnotu, ale této hodnoty se musíme na chvíli vzdát. Abychom mohli dostatečně prožívat luxus a hodnotu naší planety (našeho hotelového pokoje), musíme naší skutečnou hodnotu přizpůsobit podmínkám této planety. Naše skutečná reálná hodnota je natolik vysoká, že dokáže přijímat velmi široký obzor kolem sebe, čímž bychom si té planety jen letmo všimli. Je to, jako když se díváme na rozkvetlou louku. Vidíme na ní spoustu různých kvítků a trávy, motýlů a všeho možného, a vnímáme vše jako jeden celek. Pokud se však chceme usadit jen na jednom malém kvítečku této louky, musíme právě jemu věnovat veškerou svou pozornost. Již nevidíme tu krásně rozkvetlou louku, ale prožíváme pouze ten jeden malý kvíteček v ní. Již nevidíme skutečnou hodnotu a krásu rozkvetlé louky. Naše veškerá pozornost je nyní soustředěná pouze na ten malý kvítek a jeho hodnotu. Přesně tohle se muselo stát, abychom se mohli zde na Zemi inkarnovat. Odjakživa vnímáme celek, ale abychom mohli prožít jen jednu jedinou mikroskopickou část, musíme do ní vložit absolutně veškerou svojí pozornost. Všechno ostatní nás již jenom rozptyluje. Již nejsme vědomí celku, ale jsme prožívané vědomí toho jednoho malého kvítku. Každá planeta má svojí hodnotu, kterou Stvořitelé jasně pro tuto planetu stanovili. Abychom se na tuto planetu mohli inkarnovat, museli jsme hodnotu této planety přijmout. Již tedy nejsme hodnotou sami sebe jako celku, ale již jsme hodnotou této planety. Je to naše nová propůjčená hodnota, která je mnohem menší, než jakou skutečně máme, ale právě s touto hodnotou můžeme onu planetu prožívat naplno. Naše skutečná hodnota by tuto planetu brzy přehlídla, hned jak by zavnímala celek. My tedy, jako lidé, obývající planetu Zemi, máme svojí vlastní lidskou propůjčenou hodnotu planety Země, ale pokud se rozhodneme již člověkem lidským nebýt, naše pozemská lidská propůjčená hodnota se rozplyne a my se navrátíme k našemu Původnímu vědomí celku. Pokud se však vymaníme i ze svých prožitků a najdeme si cestu pouze sami k přítomnému sebe, navrátíme se až ke kořenům nás samotných, tedy k našemu Prapůvodu. K tomuto kroku je zapotřebí zpracovat veškeré své prožitky a řádně je nechat uložit do Centrální Paměti, tedy vzdát se jich. Tohle se podařilo mě, spolu se Sonyo a našimi nejbližšími spoluúčastníky naší Jednoty. V propůjčených hodnotách multidimenzionálních světů je však ještě jedna zákonitost, která je v Zemi nesprávně pochopená. Pokud například chceme žít na planetě Zemi, nejdříve se se Stvořiteli musíme o tom dohodnout. Stvořitelé nás seznámí s pozemskou hodnotou a pokud nám to vyhovuje, propůjčí nám tyto pozemské hodnoty k prožívání našeho lidství. Je to tedy přesně obráceně, než jak se zde na Zemi domníváme. My si zde na Zemi nezvyšujeme svojí hodnotu, tu máme propůjčenou. My jen musíme tuto propůjčenou hodnotu obhájit a ustát. Složit z ní zkoušky. Máme jedinečnou možnost prožívat život na planetě Zemi, a tak tuto možnost nesmíme promarnit. Zkoušky skládáme z toho, jak moc na Zemi umíme a dokážeme opravdu šťastně žít. Pokud to přirovnám k hotelovému pokoji, obsluha hotelu se o nás neustále stará a dělá úplně všechno proto, abychom měli co možná největší pohodlí a komfort. Když pak z hotelu odcházíme, obsluha se velmi intenzivně zajímá o to, zda a jak jsme byli s jejich službami spokojeni. Když tedy zde na Zemi umíráme, naše Duše by měla zářit nadšením a radostí z prožitého pozemského života. Měli bychom být plní dojmů a prožitků z naší planety. Všude bychom měli vyprávět, jak krásně a příjemně se zde žije. Rádi a s nadšením bychom se sem měli opět vracet... Kdybychom se takto posmrtně opravdu projevovali, naši Stvořitelé by byli z našeho pozemského prožitého štěstí úplně v sedmém nebi. Byli by právem hrdí na své služby a spolu s naší radostí by i oni spolu s námi prožívali a sdíleli naše prožitky. A jak nadšeně bychom jim vyprávěli... Sami si teď jistě dokážete představit, jak moc jsou naše Duše zde na Zemi spokojené a co hezkého našim Stvořitelům následně sdělíme...