Vědomí Života

Vědomí o Života: Vědomí každého z nás se dělí na Vědomí o životě jako takovém a Vědomí o prožívání onoho našeho života. Vědomí o nás samotných je dost sporné, protože se často opíráme o naší individualitu, osobnost, bytost či hmotu (formu). Nic jiného nám vlastně ani nezbívá. Pokud však v sobě zpracujeme i tyto pojmy, pochopíme, že jsme jednoduše jen a pouze život. Není to náš život, to by byla individualita, je to jen život. Život jako takový má své vlastní Vědomí a nese v sobě různé zprávy, kódy a informace sám o sobě. Základním vědomím života je přítomnost. V podstatě to je vědomí Jsem. Jsem a takhle se cítím, takhle mi je, tohle mi dělá dobře... Nejsou zde v tomto Vědomí žádné informace o vzniku, zrození, délce života, zániku, nic takového Vědomí nezná. Další částí Vědomí je Vědomí o úplně všem, co prožívám. Toto Vědomí je nastřádané a velmi bohaté nesčetným množstvím různých prožitků. Je to Vědomí o skutečném bohatství života. Toto Vědomí se pochopitelně muselo oddělit od nás samotných volně do prostoru. jinak bychom byli zahlceni vlastními prožitky. Prostorem pro ukládání veškerých prožitků je (v názvosloví) Centrální Paměť Univerza. Zatímco Vědomí našeho Života nás všechny považuje za Jedno a to samé, čili volný éter, Vědomí o všem prožívaném se zaměřuje hlavně na různé emoce, city a pocity, které prožívají právě pouze svou individualitu... To, co je nám lidem zde na Zemi prezentováno jako Vědomí našeho života, je reálně převážně Vědomí o našich prožitcích. Právě v našich prožitcích máme mnoho nezpracovaného, co čeká na to, až my sami to dotáhneme zdárně do konce. Trvalo mi docela dlouhou dobu, než jsem se i já prohrabal Vědomím o všemožně prožívaném a dostal se až k samotnému jádru všeho, tedy Vědomí o samotné podstatě bytí jako takového. Stále mám sice mnoho nezpracovaného, ale díky výbornému vedení Sonyo a mnohých průvodců se držím stále stejného zdroje. Jakmile se prohrabeme tou nepřebernou kupou různých prožitků, zjistíme že ten pravý život vychází rovněž z Vědomí, avšak vědomí o něčem úplně jiném. Mnoho z nás různě medituje a uklidňuje svojí mysl a její myšlenky. Stejně tak, jako jsme vesmírem nabádáni k tomu, abychom se oddálili svým myšlenkám a věnovali velkou pozornost svému srdci a svým pocitům. Učíme se rozeznat projevy svého Ega a rozlišit ho od projevů své osobnosti. To všechno je samozřejmě správně, ale za tím vším je stále ještě skryté nejedno Vědomí, které sahá až k Prapůvodním kořenům nás samotných a nese v sobě informace o příčinách zrození všeho... Už když jsme se spolu se Sonyo nechali pozvat k Prapůvodnímu životu, vítal nás dívčí hlas, který nejprve velice radostně zvolal: "Ježíš! Oni se dostali až sem!". Pak nám toto Vědomí představilo své životy jako jasně bíle zářící lodě (zpráva o Prapůvodních světech), a potom mi tento dívčí hlas a Vědomí lítostně a zklameně oznámilo: "Tak si klidně jděte, když sami tak moc chcete!". Toto jsou základní informace, které jsem od tohoto Prapůvodního Vědomí v tomto dni dostal. Sonyo zde již zůstala a přivedla si k sobě každého koho mohla, tedy toho, kdo souznil s jejím vědomím. Já k Sonyo procházím hned jak zde na Zemi skončím, a vše nasvědčuje tomu, že i já budu moc projít k Prapůvodnímu životu spolu s lidmi, kteří souzní s tímto Vědomím a projeví zájem projít. Mám z toho pochopitelně velkou a upřímnou radost! ..Tenkrát jsem ještě nedokázal tyto informace správně použít. Jediné co jsem z toho všeho pochopil bylo to, že "Původ" se sám a zcela dobrovolně od "Prapůvodu" trhnul. Toť vše. Když se mi pak o něco později Sonyo z tohoto Prapůvodního světa ozvala, pozvolna mě začala nasměrovávat k tamnímu Vědomí. Něco jiného však je informace získat a přijmout a něco jiného je ty informace správně použít a pochopit. Do jisté míry se ty informace dají procítit či prožít, ale je opravdu nesmírně důležité je zpracovat myslí. Nikoliv myslí z pozice Ega, ale mysli, která vás neustále provází a je vaší nedílnou éterickou součástí. Pokud tuto mysl nezapojíte a nepřizvete ke svým prožitkům a pocitům, potom do sebe vstřebáváte jen samé polotovary, které nejsou hotové, ukončené a zpracované. Tyto prožitky a pocity se pak následně stávají vaším nezpracovaným břemenem. Tak je tomu i v éterické nehmotné podobě žití. Jen těžko pročítám různé současné channelingové zprávy, kde vás nabádají k tomu, aby jste vypli svou mysl a začali jen cítit. Já třeba mysli přímo dominuji. Mysl mám snad nejotevřenější ze všeho nejvíc... Sonyo mi ukázala, že Prapůvodní svět je ve skutečnosti nesmírně silné napětí. Je to jako obrovský bouřkový mrak, ze kterého každou chvíli udeří blesk. Ovšem tento mrak je zcela neprojevený a neviditelný. Není to, jako když se podíváme do nebe a vidíme tam mraky. Je to jen volný a "prázdný" prostor plný nesmírně vysokého napětí. Tohle napětí má však svojí vlastní rozlohu nesčetněkrát větší a mocnější, než celý náš vesmír. V oblasti působení tohoto obrovského, avšak pro nás naprosto domovského a přirozeného Prapůvodního zdroje, není možné udržet jakoukoliv hmotu či tvar. Všechno je jakoby tekoucí, plynulá nesmírná masa energie plná napětí. Tohle je ta vůbec nejčistší podoba vzájemné komunikace a vzájemného soužití nás všech. Tohle je náš Prapůvod. Zde jsme doopravdy Doma... Náš Vědomí Původ je svět, který se úmyslně odtrhl od přirozené Prapůvodní komunikace. Stalo se tak z důvodů vědomé možnosti prožívání individualit. Za vším stojí emoce. Jak jsem již dříve psal. vlastnosti patřící vnímání a citlivosti jsou éterické povahy, vlastnosti patřící emocím, citům a pocitům jsou naopak rize individuální povahy, a vlastnosti patřící mysli i paměti jsou opět éterické povahy. To emoce jsou náš individuální prožitek. Prvotní emocí, která asi byla příčinou odtrhnutí se od Prapůvodního Domova, byla s největší pravděpodobností neměnnost, jednotvárnost a tím i nuda. K této emoci nemůže dojít, pokud jsou dané energie úplné a ucelené. Opravdu ucelené energie jsou všehoobsahující, a tak si plně vystačí sami mezi sebou. Jejich vzájemné prožitky jsou nadmíru dostačující a všem plně vyhovující. Nic víc již ke svému štěstí, pohodě, hojnosti či plné spokojenosti opravdu nepotřebují. Žijí tedy (pro nás) Prapůvodní Život. Opět se tedy vracím k energiím neúplným. Energiím, které se buďto moc rozbouřily, nebo naopak něco ze sebe ztratily. Puzzle s chybějícími dílky skládačky, kde se původní celiství a kompletní obraz dá jen odhadovat či doplnit prostřednictvím již uloženého v Paměti. Je to jako rozdíl mezi zdravou a nemocnou energií. Nejde však o nemoc tělesného či fyzického původu, ale o nemoc Duchovního či Duševního původu. Ta nemocná energie zkrátka strádá, něco jí chybí, je nespokojená se svým stavem a cítí hlubokou potřebu se doplnit. Hlavní prožitkovou úlohu zde přebírají emoce a možnosti ty emoce prožít a o tyto prožitky se doplnit. Je zde však jedna věc, která mi též byla ukázána. Pokud se neúplné (nemocné) energie rychle dobijí, jejich vědomí je stále napojeno na Prapůvodní zdroj. Mohou se tedy hned vrátit zpátky. Čím déle jim to trvá, tím rychleji ztrácí své Prapůvodní vědomí, a tím také hůře hledají cestu zpátky domů. Emoce vám značně usnadní se opravdu zasnít a naplno prožívat plnými doušky různé stavy i po velice dlouhou dobu. Dost dlouhou dobu na to, aby jste se již nedokázali včas zorientovat a vrátit se domů. Emoce vás zkrátka dokáže úplně rozhodit a vykolejit z prožívané Přítomnosti. Snadno vás dostane do časového pásma prožívané minulosti či budoucnosti. K tomuto například dochází, když emoce vstoupí do již uloženého v Paměti. Prapůvodní zdroj je nesmírně silné napětí, zatímco v tomto Původním stavu, jako prožívaná individualita, značně "chladnete". Emoce vás sice zahřívají, ba přímo rozpalují, ale Prapůvodní zdroj, to je podstatně silnější napětí, než v individualitě dokážete vyprodukovat. Dojde tedy k tomu, že se ve své individualitě musíte izolovat, aby vás Prapůvodní zdroj nepoškodil. Jde o to, že jste plnými doušky prožívali emoce a pocitové stavy, čímž jste si vytvořili svůj vlastní emoční a pocitový svět. Pomocí různých emocí jste si Stvořili nový prožitkový svět. Prapůvodní zdroj by vám ale tento vámi Stvořený svět úplně spálil. Zničil. Přijali jste něco cizího, co není tak úplně vaše, ale Prapůvodní Život toto vůbec nepřijímá. Prapůvodní svět přijímá pouze to skutečné, opravdové, tedy Nestvořené. Vše ostatní bez milosti spálí. Vy jste se ale již ztotožnili s prožitím oněch emocí a nechce se vám z tohoto stavu vyjít. Jste v něm rádi a prožitkově do jisté míry i šťastni. Prapůvodní Život vás neustále volá zpátky. Náš skutečný Domov nás vždycky volá k sobě, ale potřebuje nás čisté, své, Nestvořené. My se však nechceme vzdát svého prožitkového snění, a tak neslyšíme volání. Odmítáme slyšet volání Prapůvodního Domova a opustit svůj vysněný prožitkový svět. Abychom nemuseli věčně poslouchat volání Domova, dáme si do uší špunty. No a právě tímto se sami sebe a zcela dobrovolně izolujeme od našeho Prapůvodního Domovského Života. Již neslyšíme všechno, co k nám z Domova přichází. Záměrně jsme si otupili naše vnímání a citlivost, což jsou vlastnosti, díky kterým můžeme přijímat absolutně všechno, co k nám přichází v té nejčistější podobě a nejideálnější komunikaci. Dostali jsme se tak do stavu Jemněhmotného. Nemáme tvar, ani hmotu či formu, ale máme oblast našeho individuálního působení. Od teď jsme tedy nejenom Původní, ale navíc ještě Jemněhmotní. Tedy izolovaní, což by byl v názvosloví asi ten nejsprávnější pojem, kdyby se nepočítalo pouze prožité a projevené. V podstatě jde tedy jen o lehkou, tedy Jemnou izolaci. Oproti tomu našemu Hrubohmotnéhu světu rozhodně Jemnou... Multidimenzionální světy jsou velice komplikované a zamotané. Je zde velice mnoho různých příčin a následků. Též mnoho Stvořitelů. Původním záměrem byl prožitkový svět plný mnoha různých způsobů života...  Z pozice Vědomí o životě jako takovém, Multidimenzionalita je svět jak hmotný, tak antihmotný, tak i jemněhmotný. Je to v každém případě svět absolutně a uměle Stvořený. Prapůvodní Život by proto multidimenzionalitu dočista spálil. Původní Jemněhmotné světy se však k Multidimenzionalitě chovají ochranářsky, avšak též Stvořitelsky. Ukázali mi, že oni jsou pro naše Multidimenzionální životy právě oním jediným drátem pro nás velmi vysokého napětí, kterého se ještě můžeme chytit a přidržet se ho, jako náš opěrný bod. Kdyby se Původní Jemněhmotné světy propojily s Prapůvodním životem, Multidimenzionalita by se již neměla o co opřít. Bylo by to, jako bychom se dotkli obou drátů vysokého napětí (+ -). Okamžitě bychom jako prožívaný Multidimenzionální svět zanikli. Tohoto se však obávat nemusíte. Nestane se tak...