Antihmotné živly

 Antihmotné živly a jejich vliv na Stvoření Hmoty: Úplně za vším stojí naše vědomí. Stvoření hmoty je z velké části též vědomý proces, avšak došlo k spontánním živelným reakcím, které se vymkli vědomé kontrole. Mysl i Paměť spolu úzce spolupracují, ale pokud Mysl nemůže pro propastné mezery v individuálním vědomí dostatečně zpracovat některé projevy, potom se tyto nezpracované projevy též musejí uložit do Paměti, přičemž je Paměť nemůže uvolnit a vymazat. Jsou tedy stále otevřené a čekají na své zpracování. Individuální vědomí, které je za tyto nezpracované projevy odpovědné, je vyzváno Myslí k dokončení a urovnání těchto projevů. V tu chvíli již individuální vědomí nemůže prožívat svojí přítomnost, protože mysl apeluje k návratu a dokončení rozdělaného a nedokončeného, co se muselo též uložit do Paměti. Ne vždy se individuálnímu vědomí chce ze své přítomnosti sklouznout do rozdělaného a nedodělaného.. Je to, jako když máme v plánu Vánočně vygruntovat náš dům či byt. Víme že musíme, ale komu z nás se do toho chce? Pořád to odkládáme, a většinou to děláme až na poslední chvíli a s nelibostí. A většinou to též bývá příčinou rodinných hádek a nesvárů.. Pocity individuálního vědomí jsou vůči "udělat si pořádek ve svém chaosu" stejné, jako ty naše současné. Právě proto to mohlo spadnout až tak dolů, tedy až na naší současnou úroveň zde na Zemi... Přítomné prožívání života je do velké míry ovlivněno zákonitostí akce a reakce. My jsme v našem prapůvodním nestvořeném stavu prožívali jen svou vlastní přítomnost, která neustále reagovala na podněty svého okolí, čímž nám zůstalo zachované vědomí o nás samotných a naší individualitě. Je to zákonitost akce a reakce, kdy náš život a veškerý pojem o nás samotných vychází výhradně z reagování na podněty našeho prostředí. Naše prostředí však není nic jiného, než vyzrcadlení nás samotných. Je to náš vlastní odraz, naše zrcadlo, tedy jsme to zase jenom my. Občas se ze své přítomnosti svezeme do naší minulosti, která se dá též znovu námi prožívat. Tomuto stavu však již říkáme snít. Je to tedy (nejenom) náš prožitý život, který sníme znovu a opakovaně. A právě o snění je prožívání přítomného života světů jemněhmotných. Je to přítomné žití ve svém snění... Pokud se však musíme vrátit ke svým restům, pak to o snění zrovna moc není. Naopak, je s tím mnoho práce a vynaložených vlastních sil, vůle i energie. A zde jsou prvopočátky multidimenzionality a multidimenzionálního prožívání svého života. Je to vlastně postupný úklid v nás samotných. Uklízíme sami sebe... Paměť je nejdůležitějším místem pro prožívání všech možných alternativ, které nejsou přímo závislé na prožívání přítomnosti. Důležité však je, jak individuální vědomí k Paměti přistupuje. Pokud vědomí do Paměti vše úhledně rovná a uspořádává, pak je v Paměti tohoto vědomí velmi dobrá orientace, archivace, ale i skartace a vynulování minulosti, aby zbytečně neplnila a nezabírala volný prostor. Pokud však některé individuální vědomí neuspořádává dostatečně své projevy do Paměti, Paměť může být pro toto vědomí chaotická.. Vždyť to známe všichni. Volný prostor je místo pro ukládání všeho. Dobré organizování a uspořádávání uložených věcí do prostoru sebou nese pořádek, harmonii, radost a soulad. Pokud však ze svého volného prostoru vytvoříme neorganizovanou skládku všeho, je jenom otázkou času, než to všechno shoří či vybuchne... A živly jsou na světě. Právě takhle došlo k živelným spontánním reakcím. Individuální vědomí, které neorganizovalo uspořádání svých projevů do Paměti takto neplánovaně spustilo živly. Bylo to sice plně vědomé, avšak s následnou živelnou reakcí se nepočítalo. Ta byla šokem pro všechny... Následný výbuch který nastal se dá rozfázovat na jednotlivé živly: Úplně první živelnou reakcí je vítr. Vítr je živlem pohybu, tlaku, hromadění, posunu, cesty, zbrklosti, úklidu a hustoty. V prostoru Paměti se vytvořila neorganizovaná skládka veškerého neladu a ta se začala slučovat a hromadit. Nahromaděné projevy pozvolna začaly houstnout a uvnitř se vytvářel tlak a pres, který přirozeně vyvolal živelný vítr. Též při slučování všeho došlo k chemickým procesům, které se staly palivem živelnému ohni. Samotný vítr ale též způsoboval a provázel tření. Tření dokáže vyvolávat i velmi silné pocity a emoce. Nemusím snad rozebírat z našeho současného života vliv tření například na naší sexuální energii.. Tření se však spolu s chemií stalo onou zápalkou, která zrodila živelný oheň. Oheň je tedy druhým živlem, který následoval po živelném větru. Živelný oheň je především transformátor všeho. Veškeré energie kolem sebe začal odpařovat.. Volně se tedy přesouváme ke vzniku třetího živlu, což je voda. Ohněm odpařované energie měnily své původní stavy na skupenství vody, tedy v tomto případě páry. Kolem živelných ohnišť se tedy začali tvořit páry, dýmy oblaka a mraky. V tomto procesu však neustále začali na ohnivý živel dopadat a atakovat ho. Do tohoto procesu již zasáhlo vědomí, které uzpůsobilo pravidlo vody, která hasí oheň. Voda v sobě tedy nese i kódy o svém hasícím účinku a úkolu. Neustále obepíná oheň, čímž koordinuje jeho žár a rozlohu. Oheň je však závyslí především na svém chemickém palivu. Jakmile palivo dochází, nebo se vědomě transformuje na nehořlavou látku, třeba i spojením se s vodou, potom oheň slábne a zkomírá. Voda zde začíná mít značnou převahu a plně na oheň působí.. Ze zákonitostí vesmíru, který však vědomě vznikl až mnohem později při úmyslném Stvoření, víme, že slunce a hvězdy jsou právě oním ohněm, planety jsou vesmírná tělesa, která v sobě mají stále ještě žhavé ohnivé jádro, a pak jsou i vesmírná tělesa, která již žádné jádro nemají, protože je voda zcela uhasila. Živel země je tedy čtvrtým následujícím živlem, který vznikl tím, že na oheň působí voda, která oheň, ať už úplně či jen částečně uháší. Částečně uhašený oheň má povahu vesmírných planet, které na svém povrchu jsou vyhaslé, avšak uvnitř nich je žhavé jádro. Plně uhašený oheň, to je vlastně svým způsobem kámen, skála apod.. Je to nejhrubší varianta nevyrobené hmoty. Zemský živel vládne především magnetizmu, a hmotě. Hmota je tedy též zcela spontánní a přirozenou reakcí živelných procesů, ale co se vztahuje k tvarům, modelování, tvoření, Geometrie, apod., to již náleží plnému vědomí Stvořitelů...