3).:

Jsou i mnohem vyspělejší světy, kde se žije v naprostém souladu s přírodou. Tyto světy jsou již skutečně velice klidné a harmonické. Zde se zbytečně nevyvolává žádná vedlejší aktivita, která vyhovuje jedincům či kolektivům, ovšem na úkor celku. Zdejší lidé mají úplně stejnou hodnotu jako příroda a všechno živé i neživé, co k ní patří. Nikdo se zde nad nikoho nepovyšuje a nikdo nikomu neškodí. Tenhle svět je pro mne skutečným hmotným rájem, (zatímco ten „Biblický Ráj“ je jemnohmotný). Bohužel mi tento svět včetně jeho bytostí byl pouze představen, aniž bych zde měl přímého určeného průvodce, takže jsem zde byl jen asi dvakrát, a to někdy v roce, tuším, 2006. Víckrát se mi s tímto světem spojit nepodařilo. Ne že by to již nešlo, oni by mne jistě rádi opět uvítali, ale z mé strany vůbec nevím, na jakou frekvenci se naladit, aniž bych naletěl manipulujícím na špek… Zde se každodenně žije pouze v harmonickém a úzkém souladu úplně se vším. Všichni si vzájemně neustále vycházejí vstříc a navzájem se podporují a pomáhají si. A to zde vůbec nemám na mysli pouze bytost člověka. Co se vztahuje ke zdejším lidem, kdykoliv potřebují, požádají okolní přírodu, aby je podpořila. Pokud prší, požádají stromy kolem sebe, aby přímo nad nimi udělali krunýř ze svých větví a listí. Pokud například někde zabloudí, okolní příroda jim vždy ukáže cestu… Bydlí v malinkatých domečcích a vždy žádají okolní přírodu, aby jejich domečky ze všech stran obepnula a tím je ochránila i zateplila. Vždy je velice důležité, aby se na zdejší přírodu nevyvíjeli přehnané nároky. Příroda zde není od toho, aby zdejším lidem sloužila, ale od toho, aby zde přirozeně žila vlastním životem v plném souladu a harmonii s lidmi a vůbec kýmkoliv zde žijícím. Lidé se zde k přírodě také podle toho chovají. Vůbec nic nenárokují a jen s přírodou poklidně odpočívají. Nikdo zde nekřičí či nevyvolává hluk, nikdo zde nikam nepospíchá, nikdo zde nešlape po trávě či rostlinách (pokud potřebují někam jít, vždy požádají trávu, aby jim udělala malinkatou cestičku), nikdo zde neloví zdejší zvířata kvůli potravě, nikdo zvířata nezabíjí z vlastního strachu či vlastní fobii (ani komára by zde nikdo nezaplácl)… Zdejší život je nesmírně poklidný. Kdybych měl porovnávat s naší Zemí: Pokud my potřebujeme například nějakou rovnou plochu, ze dřeva si vyrobíme stůl, oni jen požádají strom, aby se k nim vhodně naklonil. Pokud my potřebujeme nějaké odreagování, například si zpíváme písničky a vyrábíme si i velmi hlučné hudební nástroje, oni nevyvíjejí vůbec žádnou činnost, která ostatní může rušit. Pokud se my nechceme nudit, máme neustále kolem sebe tolik úplně zbytečných hloupostí, že ani nevíme kterou si vzít do ruky dřív, oni se takzvaně pouze nudí, a přitom se na rozdíl od nás ale vůbec nenudí. My si často pořizujeme zvíře jako domácího mazlíčka, nebo jako farmářské zvíře do chovu, čímž jsme hluboce přesvědčeni, že to zvíře patří pouze nám jako náš majetek, tohle bych jim asi nikdy nedokázal vysvětlit. Je toho tolik, kde bych mohl porovnávat… Pochopit zdejší život je pro nás poněkud složitější. Základem úplně všeho je příroda a její potřeby. Do této přírody se absolutně nenásilně vmísí člověk. Tento člověk však plně splyne s přírodou, aniž by jakkoliv narušil její přirozený chod. Přesně pravý opak toho, co dokázal člověk u nás na Zemi, který si z vlastní sebestřednosti podmanil celou přírodu jako něco sobě podřadného a méněcenného… Právě tady se nádherně ukazuje, jaký kdo je doopravdy hospodář na své planetě… Zdejší lidé spolu s přírodou a vším živým tvoří absolutní soulad a ucelenou kompletnost. Jeden bez druhého nemůže vůbec žít a existovat. Zdejší vztahy mezi lidmi a přírodou jsou naprosto vyrovnané, což u nás na Zemi neplatí ani u vztahu mezi člověkem a člověkem. Procházel jsem se zde po nádherných přírodních labyrintech, které vznikali po vzájemných dohodách přírody s člověkem. Je to další frekvenční rozsah vzájemné komunikace mezi vším živým na planetě. Pokud u nás přírodu necháme úplně volně růst, bez našeho zásahu, všechno zaroste plevelem a stane se pro nás neprůchodným. Zní to zvláštně, ale to se sama příroda před člověkem brání, tak moc se nás už bojí. Tak špatné zkušenosti již s námi po tolika staletích a tisíciletích nasbírala… Bude to ještě hodně dlouhou dobu trvat, než se my zde na Zemi naučíme přímo komunikovat se stromy, rostlinami, či například s chrousty…