2).:               

Potkal jsem se s malou početnou skupinkou mladých lidí z Andromedy uvnitř jednoho domečku. Se všemi jsem se již znal. Domluvili jsme se na společné pozorovací a testovací činnosti na jedné z planet vesmíru, kde nás zajímal znatelný úhyn stromů a úbytek lesů. Uprostřed vysokých zalesněných kopců jsme sbírali vzorky přírody. Zkoumali jsme povětrnostní podmínky na těchto kopcích a stráních. Šlo nám o to, aby stromy na velmi strmých kopcích nebyly větrem příliš ohrožované a neklátily se dolů. Zdejší rovina na této planetě je velmi strmá a kopcovitá, což má bohužel své následky při konfrontaci větru se stromy, ale i s živlem ohně. Rozdělili jsme se do dvojic a každý pár šel na jiný kopec, kde jsme sbírali vzorky půdy i samotných stromů. Byla to veliká zábava pro nás všechny. Dobře jsme se při tom bavili. Jedné dívce se však na strmém kopci sklouzla noha a ona spadla až úplně dolů. Vůbec jsme ji nemohli nikde najít. Zbytek celého dne až dlouho do noci jsme ji všichni zoufale všude hledali. Čím déle jsme ji všichni hledali, tím více mezi námi panovala bezmoc a zoufalost. Nálada nás všech byla opravdu skleslá až nesnesitelně zoufalá. Nikdo z nás neřekl ani slovo a jen jsme mlčky zoufale prohledávali celé širé okolí. Během celého dne až pozdě do hluboké noci, kdy už nebylo vůbec na nic vidět, jsme ji nikde nenašli. Srdce nám všem tlouklo jak o závod, stejně jako se střídalo s chvilkovým úplným zastavením. Čím déle jsme tu dívku hledali a čím více tmy přibývalo, tím beznadějněji a žalostněji jsme si všichni připadali… O smrti a neštěstí jsem informován běžně. Dalo by se říct, že jsem si už na to dávno musel zvyknout. Tahle zkušenost mě však totálně zaskočila a rozhodila na hodně dlouhou dobu. Vždy se cítím velice sklesle, když si na to vzpomenu. Když jsem uvažoval nad tím, co mi to všechno vlastně má říct, je to právě ten pohled na smrt a ztrátu velmi blízké osoby. Jako prostředník se zabývám inkarnacemi a posmrtným životem zcela přirozeně. Tato příhoda mi však ukázala, že si vždy musím velice vážit života, ať už je, jaký je. Všichni zúčastnění této akce, se kterými jsem zde byl, pocházeli z Andromedy, což je frekvence, která již má posmrtný život dávno vyřešený. Vlastně by nás něco takového nemělo vůbec zaskočit, a naopak jsme se mohli radovat z toho, že přešla někam na jinou úroveň. Realita je ale úplně jiná. I když se s dotyčnou osobou můžeme kdykoliv spojit telepaticky, což znamená, že pro nás nikdy neodešla, vždy ve svém srdci cítíme obrovskou ztrátu někoho blízkého. A právě tohle jsem se zde naučil a velice hluboko do svého srdce zaryl.