Různé Světy Nestvořené

Různé alternativy Světů Nestvořeného života: Sféry nestvořeného života prožívají též velmi rozmanitý a proměnlivý život, život plný různorodých pocitů i emocí. Vždy je zde jedna základní životní realita. A to je reakce, tedy neustálé reagování na přítomné stavy, které neustále vznikají a mění se dle přítomných okolností. Reagování na různé, neustále se měnící podněty je pochopitelně též velmi pocitově různorodé. Základním vodítkem pro nestvořené světy je nepřetržité prožívání přítomnosti, a to z pozice právě té jejich, tedy nestvořené. V samotném prvopočátku všeho je jen volný prostor, plný masy různých energií. Tento prostor je sice svým způsobem nekonečný, avšak není nafukovací. Jeho nekonečnost však je též jen fiktivní představa. Stejně jako náš úplně celý vesmír, spolu se všemi vesmíry, které kdy doposud vznikly a ještě vzniknou. Pro nás zde na Zemi je vesmír nekonečný. Stejný názor projevuje i mnoho různých vesmírných sfér a životů, ale reálně jsou absolutně všechny vesmíry jen nepatrným bodem uvnitř volného prostoru. Tajemství "úložného prostoru" uvnitř volného prostoru není v jeho nekonečnosti, je jiné: Všechno to, čemu se uvnitř prostoru nevěnuje žádná pozornost, okamžitě zaniká. Přestává to existovat... Volný prostor se dá snadno též přirovnat k úplně čistému listu papíru. Papír je jasně vymezená plocha, která se dá volně používat, ovšem též není nafukovací. Musí se s ním pracovat velmi hospodárně a odpovědně. Nejdříve je úplně prázdný. Je tedy celý jen náš. Můžeme si na něj poznamenat či nakreslit libovolně cokoliv co chceme a nikdo nám v tom nebrání. Cokoliv na tento papír poznamenáme, stává se to živým. Je to tak dlouho živé, dokud tomu věnujeme svojí pozornost. A zde je další možná nápověda pro pochopení všech nestvořených, jemněhmotných a multidimenzionálních sfér a světů: Nestvořené světy na tento papír taktéž neustále kreslí, avšak díky své nepřetržitě prožívané přítomnosti vše jimi zakreslené okamžitě mizí v nezájmu všech. Nestvořené světy tedy neustále píší a kreslí do tohoto papíru, ovšem jen zlehka, jakoby obyčejnou tužkou, a hned po sobě vše gumují... Jemněhmotné sféry a světy se však v Paměti vracejí k těmto zapsaným či zakresleným výtvorům a opět je oživují. Znovu obtahují všechny ty smazané kresby, a tím že je opět prožívají, fixují je něčím, co se již tak snadno nedá smazat. Dejme tomu pro lepší představu a pochopení nějakou inkoustovou propiskou. Jakmile ale jejich zájem o dotyčnou kresbu zanikne, kresba se též smaže, jelikož o ní již přestal být zájem... Multidimenzionální světy však tyto kresby prožívají úplně naplno. Jim už nestačí jen načrtnuté obrysi. Oni ty obrysi začínají různě barevně vybarvovat jako by to byli jejich omalovánky. Jsou to přímo barevné veledíla, ba přímo uměleckého původu. I zde však platí zásada, že jakmile my všichni procitneme a podíváme se střízlivým pohledem na nezkreslenou a dávno námi zapomenutou pravdu, náš zájem o tyto naše veledíla též postupně ochabne, a i zde se jednou celá naše doposud tvořená a námi podporovaná a udržovaná veledíla postupně smažou v absolutním nezájmu a zapomnění nás všech. Pravda, ještě to nějakou dobu potrvá a dlouho a těžko se to bude mazat... Dá se říct, že oním "papírem", čili oním volným prostorem je vlastně především Paměť Univerza. Myslím si, že tomu tak i do jisté míry je. Tohle jsou přirozené a spontánní reakce Paměti, která rovněž živý jen to, čemu se věnuje pozornost. Vše, čemu není dostatečně věnována pozornost okamžitě zaniká. Paměť to nelítostně gumuje, ať je to, co je to... Volný prostor se však neskládá jen z Paměti... Co se však vztahuje k nestvořenému životu a jeho světům, je zde jistá různorodost vůči vymoženostem prožívání nestvořeného života. Vždy jde o prožívání přítomnosti, avšak těch loděk či vodních vírů uvnitř bezbřehého oceánu je přeci jenom dost. A všechny jsou nestvořené. Co loďka, to projev, a co projev, to vnitřní svět. A o tom to je. Mnoho loděk s velmi podobným, avšak přeci jenom odlišným vnitřním světem. A přesto má vše stejný, tedy nestvořený původ. Já sám jsem si dlouhou dobu myslel, že s naprostou samozřejmostí mohu psát a mluvit o nestvořených sférách jako o Věčnosti. Jak však plyne čas, zjistil jsem, že vše je v podstatě přesně obráceně. Absolutně naprosto všechny světy i sféry kolem nás jsou Věčné a prožívají svou, sobě přirozenou Věčnost. To jen my a pár multidimenzionálních světů kolem nás jsou smrtelné a generační. To my jsme ta vyjímka. To my máme tu naprosto jedinečnou a unikátní vymoženost si nadělat samé dluhy a pak si v klidu umřít. Jiné světy nám to mohou jen závidět. Tam, co si sami zavaří či stvoří, v tom pak chudáci musejí žít Věčně. Dovedete si představit, že bychom my zde na Zemi byli všichni nesmrtelní a museli v tomhle našem pozemském světě žít Věčně? Ne jenom sto let. Ne jenom tisíc či milion let. Prostě Věčně a natrvalo. To by byl život co? Hned bychom pochopili význam slova odpovědnost. To by nastal fofr. Myslím si, že by naše vývojová transformace do vyšší dimenze trvala jen pár dní, než bychom úplně změnili svůj vztah i přístup k přírodě i planetě. Možná je to škoda, že jsme smrtelníci, ale asi to tak má být. I multidimenzionalita má tedy převážnou většinu Věčných světů. Nestvořené sféry, světy i životy tedy rozhodně nejsou jedinou Věčností...