Paměť Univerza

Paměť Univerza: Tato Paměť je vskutku něco unikátního. Zde na Zemi, ale vůbec v rozmezí multidimenzionality, je otevřena jen nepatrná částečka této Paměti, a přesto námi není vůbec probádána a zaznamenána. Právě tato Paměť však stojí za vším Stvořeným. Je zde uloženo úplně všechno, co kdy kýmkoliv, či jakoukoliv energií či emocí prošlo. Z naší pozemské strany je tedy naprosto naivní myslet si, že jakoukoliv činnost vykonáváme natolik soukromě, aniž by jiní o tom věděli. Ono je vůbec naivní myslet si, že něco pochází čistě jenom od nás, coby autoři myšlenky. Vždy jde o shluky energií a emocí, které nás obklopují a stávají se naší, ať už trvalou či jen krátkodobou součástí. Autor našeho projevu vůbec nemusí být součástí naší osobnosti. Stačí jen, když se frekvenčně naladí na naše vědomí a naše vůle se tomu poddá. Paměť je vůbec nejdůležitějším spojovatelem úplně se vším a každou frekvencí. Je ale velice těžké se zde orientovat. Naopak je velice snadné se zde ztratit v bludném kruhu. Na naší Zemi není Paměť Univerza téměř vůbec otevřená. Uvízli jsme jen ve smyšlených příbězích, které nám tvoří projevený život. V první řadě je důležité pochopit, že Paměť je nejvíce otevřená na úrovni čtvrté dimenze, kde je v reálné skutečnosti otevřen jen nepatrný zlomek této Paměti. Zkrátka se musíme čtvrté dimenzi přestat bát a naopak jí plně vítat. Když jsem se ptal, proč lidé tu skutečnou Paměť téměř vůbec neznají, Sonyo mi to ukázala tak, že lidem byla Paměť již dávno představená a ukázaná, ale lidé se lekli těch „temných“ životů, což pochopili tak, že se je okamžitě snažili čistit a dávat do „Světla“. Tímto se ta pravá Paměť úplně uzavřela a čeká na chvíle, kdy lidé již přece jenom více dospějí, aby mohli snadněji přijmout realitu takovou, jaká skutečně je. Ach ta ezoterika, pořád o ní mluvím… Jak se mi to lidmi pochopené „Světlo“ příčí… Paměť do sebe ukládá úplně všechno a vůbec nerozlišuje a nehodnotí. Úplně každý z ní může čerpat, samozřejmě, pokud k ní má otevřený přístup. Sonyo mi často vyprávěla a říkala, že nemám ani v nejmenším potuchy, jak nádherný svět to je. Právě z něho se žije a čerpá. Nehmotné světy Paměť využívají ke svému životu tak, že právě zde nechávají doplňovat nedostatečné energie a emoce. Občas se samozřejmě stává, že nějaká energie či emoce se plně ztotožní s něčím uloženým v Paměti, čímž opakovaně prožívá tento uložený život. Vše co je v Paměti uložené se dá neustále prožívat. Stále tomu můžeme dávat život a energii, vždyť je to nesmrtelné. Co se Stvoření přes Paměť Univerza týče, pokusím se to vysvětlit asi takto: Pokud jsme nehmotný svět a nehmotné bytosti, úplně všechno cítíme a vnímáme podobně, jako bychom se na to dívali v televizi. Všichni jistě moc dobře víme, že v televizi jsou i programy, které se nám velice líbí, rádi se na ně díváme, a umíme je i prožít. Pokud máme rádi sport, prožíváme například každý gól, který během utkání padne. Máme rádi přímé utkání, ale nepohrdneme ani reprízou, ani opakováním starších přenosů. Mnohokrát se už stalo, že televizní divák, který sledoval nějaké sportovní utkání, náhle dostal infarkt. A to vůbec nehrál, jen se díval. Podobné zážitky nám můžou přivodit různé romantické filmy, dojáky, nebo telenovely a nekonečné seriály, kde nesmíme vynechat jedinou část z třistapadesáti dílů seriálu. Tohle všechno dokáží emoce a naše energie, kterou tomuto věnujeme. Paměť Univerza je vlastně také taková zvláštní televize. Můžeme zde pozorovat úplně všechno, na co si vzpomeneme. Pokud některé energie momentálně zažívají vlastní nedostatek a potřebují se dobít, snadno se jim může stát, že se s nějakou, v Paměti uloženou myšlenkou či vědomím, snadno mohou ztotožnit a chtít je přímo prožít. Něco jako když se dívám na nějaký film, dostanu se do všeobecné nálady a emoce onoho filmu, emočně ho prožívám, až se snadno můžu dostat i přímo do jeho dění. Tedy cosi jako „Městečko Pleasantville“. Energie i emoce takto snadno mohou prožívat hned několika způsoby dotyčné vědomí… Jednou mi nebylo zrovna moc dobře, a Sonyo se mě snažila rozveselit a povzbudit náladu vyprávěním různých vtipů. Zaměřila se konkrétně na komiksové vtipy, kdy mi přímo kreslila různé obrázky, které hned doplňovala dialogy a vysvětlováním nakresleného. Nejvíce mi zůstalo na paměti, když nakreslila krásné červené autíčko, na které hned nakreslila dinosaura. Vysvětlila mi, že dinosauři jsou stejně staré jako auta. To jen Paměť k nám ty auta pustila až mnohem později, když jsme už na ně byli „připravenější“. Takhle je to úplně se vším. Nic nebylo stvořené či vynalezené přímo na naší planetě, všechno k nám bylo přenesené Pamětí. My jsme se s tím jen ztotožnily. Tohle je další část reality všeho. Úplně všichni vědci, kteří kdy na naší planetě žili, ve skutečnosti nevynalezli vůbec nic. Alespoň ne na naší planetě, možná ale stáli za vědomím o tomto vynálezu již mnohem dříve před pozemskou inkarnací. Zde na Zemi to jen v sobě otevřeli v paměti. Všechno je už dávno pro nás naplánované, již miliony let před naším pozemským vznikem a Stvořením… Paměť toho ale skrývá mnohem a mnohem více…