Prapůvod spontánního Stvoření

Prapůvod spontánního a přirozeného Stvoření: Vše se odvíjí od přirozeného stavu nehmotných světů. Emoce se naplní různými pocity a mysl vše zpracovává. Není to však krátkodobá záležitost. Mysl může některé složitější emoční stavy a projevy zpracovávat i dlouhou dobu. Každopádně všechno předává a uvolňuje do Paměti Univerza… Všichni moc dobře víme, že když se dostaneme do složitější situace, ze které nevidíme okamžité východisko, často si musíme vytvářet umělé prostředí, abychom se mohli ventilovat a rozptýlit se. Pokud v něčem vidíme nespravedlnost, křivdu a faleš, avšak víme, že s tím prozatím nic nemůžeme dělat, musíme ze sebe dostávat napětí i jiným způsobem. Někdo to musí vyběhat, jiný boxuje do boxovacího pytle, jiný něco tvoří a kreslí, někdo zase hraje videohry či se dívá na filmy, kde se uvolňuje a odreagovává od svého skutečného zapeklitého stavu. S nehmotnými světy je to velice podobné. I zde se snadno a často dostaneme do emočního a pocitového stavu, ze kterého utíkáme do úmyslně uměle projeveného světa, ve kterém je všechno v pořádku. Pokud se emočně necítíme zrovna nejlépe, představujeme si realitu, která je nám mnohem příznivější. Tohle všechno spadá plně do vlastností patřících mysli… Energie se však ne vždy dokáže udržet v plném stavu. Občas se přeplní až moc a následně se musí zbavovat svého přebytku, jindy se zase nenaplní dostatečně, čímž zase hledá cesty k doplnění svého nedostatku. Tohle všechno jsou zcela běžné a přirozené projevy každé energie. Může to však spadnout až k jemněhmotným světům, pokud se neudrží frekvence. Vše plně závisí na mysli, která neustále hledá cestu k obnovení stavu všech energií a emocí. Pokud je energie v nedostatku, mysl se snaží nasbírat všechny možné indicie, z nichž se pokouší vyčíst chybějící zbytek. Často pak musí zavítat do Paměti, kde čerpá zkušenosti z podobných stavů, které se však podařilo dotáhnout až ke zdárnému obnovení. V Paměti jsou však uloženy i uměle vytvořené příběhy, které sloužili k vyrovnání se s nepříznivým stavem. Došlo tak k tomu, že se energie, které se dostaly do stavu svého nedostatku, sžily s uměle vytvořenými příběhy, které jsou též v Paměti uloženy. Dá se to jen velice těžko popsat, sám hledám nejvhodnější slova, kde se dá, ale tohle se běžně děje. Energie, které se dostanou do svého nedostatku, hledají všechny možné cesty, jak se doplnit. Čím větší nedostatek mají, tím zoufaleji hledají, což se již vztahuje především k multidimenzionalitě… Jedná se tedy o stav, kdy některé energie a emoce nedosahují své plnosti, čímž jim chybí různé části celku. Jako když skládáme puzzle, pokud máme všechny části skládačky, mysl a její obraznost nám všechny dílky složí do kompletního obrazce. Emoce shánějí jednotlivé dílky skládačky, které mysl následně dává dohromady. Pokud je vše v pořádku a jednotlivé dílky skládačky jsou pohromadě, z výsledného sestaveného obrazce se radují úplně všichni. Čím více dílků skládačky chybí, tím větší obraznost a důvtip musí mysl projevit, avšak mnohdy jen tápe a hledá. Pokud tedy emoce donesou mysli jen část skládačky, mysl je zoufalá a neví si mnohdy rady. Musí tedy navštívit Paměť, kde hledá náhradu za možné chybějící dílky skládačky. Konečný obrazec pak je jen výsledkem dohadů a kompromisů, nikoliv spontánnosti. Vlastně se jedná o obrazec z části reálný a skutečně emocemi sesbíraný, avšak z části uměle vytvořený, tedy vlastně Stvořený. Ne vše je ve výsledném obrazci reálné a skutečné… Takto běžně dochází ke Stvoření přirozenou a spontánní cestou. Došlo k vytvoření umělých příběhů, se kterými se nedostatečně naplněné emoce a energie sžily a přijaly je za své. Později došlo k úmyslnému vytvoření různých příběhů, které dohromady vytvořili dvanáct základních obrazců, ze kterých se stalo dvanáct multidimenzionálních Bohů. V jednom z těchto uměle vytvořených příběhů se nyní všichni nacházíme a prožíváme ho. Mnoho těchto příběhů se nachází v Bibli, je zde i příběh o Matrixu, různých mnoha Božstev… Jsou to úmluvy o Stvoření, které stojí za skutečným Stvořením multidimenzionálních světů. Jediná cesta, jak z těchto uměle vytvořených multidimenzionálních světů projít zpátky domů k prapůvodu, je neustále si doplňovat své chybějící části skládačky našeho nedostatku, které nám pomohou v nadhledu konečně spatřit celek našeho skutečného obrazce. Potom teprve uvidíme sami sebe v nehmotné, avšak naprosto přirozené kráse! Tenhle nezapomenutelný zážitek snad stojí za to ne? Konečně se budeme moci podívat sami na sebe, aniž bychom k tomu potřebovali zrcadlo, aniž by nám někdo jiný musel vyprávět, jak vlastně vypadáme, a přesto sami před sebou neutečeme. Budeme si sami sobě pevně hledět do očí…